Mít a nemít

Skoro až nedůstojná variace (resp. kopie) na Casablancu. Ovšem paradoxně na mě tento snímek zapůsobil mnohem lépe. Možná proto, že kolem něj není taková aura "dokonalosti" a zcela jistě z důvodu, že ústřední dvojice má v mých očích uvěřitelnější vztah. Příjemný snímek, který nepřináší nic nového, ale po jehož dokoukání rozhodně nebudete času u něj stráveného litovat. (13.01.2007)

Samozrejme, miestne entity zase spievaju ody na Hampry Bogarta - herecky bol samozrejme vyborny, to jo, no ale ja ho furt nemam rad, a to tak, ze velmi! Takze nic viac nez hodne priemerny kopirak slavnej Kasablanky z roku 1942. Howard Hawks bol sice zrucny reziser, ale holt, asi aj on mal slabsiu chviku : 46 % (03.05.2016)

Nebyl by to pořádný listopad bez alespoň jednoho Bogarta, nicméně tady to je slabší číslo. Exotický válečný Martinik je cukřík jako prostředí (bary & loďky), ale celý děj mě nebral, je nevýrazný a nedotažený - film jako by někdo utnul přesně než konečně vypukne nějaký to akční drama. #Noirvember (21.11.2023)

Bogart ve válečném ohrožení a v opojení ženským půvabem ničí charizmatem a pohotovostí všechny protivníky v dohledu. Do casablancovského kouzla tu ale chybí konzistentnost, nadčasovost a ona téměř hmatatelná osudovost. Lauren Bacall může být jak chce krásná, ale můj prototyp osudové ženy to zkrátka není. Naopak, její Marie příběhem jenom proplouvá a i přes neodolatelnou krásu zůstává lehce zmatenou a otrlou dívkou, která si svým chováním Bogartovu pozornost snad ani nezaslouží. Jejich vztah navíc nemá šanci rozkvést, protože se odehrává až ve druhém plánu za válečnou linií, která ale, i přesto, že zabere mnohem více času, klouže jen opatrně po povrchu. Všechno se děje podle strojených komplikací a to od prvního zádrhelu až hezky k tomu poslednímu. A i když se na film díky hlavní dvojici (na které to jiskření, které se projevilo i v reálu, je vidět v každém políčku) dívá moc příjemně, je Hawksův snímek jenom pomíjivou nostalgickou vzpomínkou. A tu stojí za to Mít, ale příště snad už někde jinde. (17.07.2008)

Člověk se neubrání srovnávání s Casablacou (hlavně díky tomu, že Bogart tu hraje v podstatě tu samou roli), a tak to radši řeknu na rovinu: Mít a nemít se mi líbilo víc. Všechno, co mi na Casablance nesedlo, bylo tady v pořádku (až moc zidealizovaný pohled na válku, občasná kýčovitost) a naopak vše, co se mi na Casablance líbilo, tu zůstalo zachováno (Bogartovo charisma, prostředí). Když se to spojí s tím, že scénář napsal Faulkner podle Hemingwayova námětu, sám se divím, že mi to nevyšlo na pět hvězdiček... (13.01.2007)