Můj soused Totoro

K filmu mě přivedla hudba Joe Hisaishiho, kterou jsem slyšel v provedení obrovského orchestru a sboru ze záznamu úžasného koncertu v Budokanu v Tokiu k 25 letům studia Gibli. Hudba je i ve filmu výborně fungující, ostatně jako ve všech Miyazakiho filmech. Film sám má moc pěknou atmosféru, děj není podstatný, proto je skoro nulový. Spíš jde o drobnosti jako padající kapky ze stromů nebo o jednotlivé scény - čekání na autobus v dešti apod. Jinak se mi líbilo, že se postavy chovaly dost relativně "normálně". Například situace, kdy přijde telegram z nemocnice - dívka má stejné pocity a jedná stejně, jak by bylo přirozené v realitě. Trochu mi po nějaké době vadilo to věčné japonské křičení holčiček - normálně snad vůbec nemluvily. (13.07.2010)

Nejsem zrovna člověk, který by se vyžíval v pohádkách. Ale na druhou stranu jsem velký fanda do anime. A tak jsem e uvolil shlédnout i tuhle infatilní báchorku. Být o 10 let mladší, asi bych neváhal dát plný počet. I zde můžu obdivovat Miyazakiho precizní animaci a fantazii. Tento snímek asi nedosahuje kvalit ostatních jeho filmů, ale je to kvalitní následovník filmů Naušika z Větrného údolí a Laputa. (25.11.2005)

Nejbáječnější příklad zábavného optimismu! Z Tonari no Totoro prýští všemi směry dětská nevinnost, hra a radost takovou silou, že ve mně pět minut po začátku filmu společně uhasily veškerý pesimismus a mrzutou náladu. Jakmile se dvojice roztomilých dívčích sester poprvé rozesmála a začala skotačit po louce, můj obličej prozářil tak tupý úsměv od ucha k uchu, až mne to zaskočilo. A nebránil jsem se mu! Tento snímek je pravým opakem filmů, jako je např. Requiem za sen nebo 21 gramů - těch nejsyrovějších depresivních příběhů. Všemu také pomáhají hodně veselé barvičky a děj, situovaný do panenské, kouzelné přírody. A když už jsem si myslel, že mne nedokáže nic překvapit, objevil se na scéně rozkošný Totoro se svými vtipnými, imbecilními, infantilními výrazy, začal poskakovat s deštníkem po lese jako bláznivý skřítek v těle sloního monstra anebo se smát jako zhulený teenager, a já věděl, že vtipnější animák jsem doposud neviděl. BOMBA! (Ale táta koupající se se svými dcerami v pidivaně byl trochu mimo mísu. WTF?) (08.09.2009)

Tenhle Mijazaki je trochu jiný, než ty ostatní (no dobře, to je každý jeho film), fantasijních prvků je sice docela málo, ale za to jsou výrazné a neskutečně inspirativní (nebo lépe řečeno, je to na nich víc vidět, než jinde), ale dost záleží na tom, kterak je člověk naladěn, jinak může být trošku problém najet na tu správnou vlnu, která rozhodně není po celou dobu tak positivní jak by se mohlo znát (ještě teď si pamatuju, jak jsem neustále očekával nedobrý konec, v jedné chvíli jsem se skoro cítil jako u vrcholně depresivního Hrobu Světlušek). Sice tenhle film není to nejgeniálnější, co mág Hajajo vytvořil, ale i tak to znamená vrcholně dobrej film. To - to - ro ... (06.02.2014)

Překrásné rodinné anime s nádhernými animacemi. Především postavička malé Mei a všechny nadpřirozené postavy jsou velmi pěkně animované. Kouzelný příběh rodiny, co se nastěhuje do starého domu, kde straší a Mei díky své zvědavosti objeví ducha lesa Totoru. Velmi vtipná je scéna, kdy Mei a Satsuki čekají na autobus a Totoro se přidá, naprosto nádherný je kočičí autobus (myší světla neměly chybu) a dva malí Totorovi pomocníci. Celé anime je provázenou krásnou hudbou. Nádherný, milý příběh, jenž pohladí po duši. (26.08.2005)