Časová smyčka (S01E07)

díky traileru jsem tentokrát čekal pořádnou fantasmagorii. v jistém smyslu jsem jí od "Kouzla pobláznit i nejpříčetnějšího" také dostal, ale ne úplně tak, jak jsem si představoval. /// žádný seriál by samozřejmě nebyl úplný bez náležitě zamotané časové smyčky a pocta epizodě Nové generace "Příčina a důsledek" (Cause and Effect) je skvělá volba už proto, že ta patří mezi nejlepší díly své sezóny a nejspíše i celého seriálu. mnoho dalších variací na stejný námět ukázalo, že základem vyprávění v opakující se smyčce nemusí být jen mystérium, ale že zápletka může dát základ pro velmi zajímavou tematizaci i jinde tolikrát zprofanované lásky, například Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow). přístup tvůrců je o něco delikátnější ve srovnání s předlohou a dalšími možnými zdroji inspirace a krom právě zmíněné epizody se rozhodli poctít i klasický . uvolněná a nadsazená atmosféra panující po převažující dobu v nejnovější epizodě je totiž nejen vítaným obohacením už tak příjemně rozmanité palety pocitů a nálad seriálu, ale zároveň ještě vítanější připomínkou nadsázky a laškovnosti starších seriálů, zejména toho původního. /// spolu s atmosférou originálu se ovšem vrací i konkrétní prvky. Harcourt Fenton Mudd je zpět a tentokrát z něho nemám velkou radost. jeho výskyt v epizodě "Zvol si svá muka" (Choose Your Pain) sice v neonových světlech "Kouzla" přestává být samoúčelný, jeho nynější vystoupení však trpí ještě větším problémem. vždyť odkdy je Harry Mudd brutálním vrahem? Rainn Wilson předvádí obzvlášť zábavné představení. z jeho vtipného a charismatického zloducha bych byl u vytržení... být jím kdokoliv jiný než Harry Mudd. už v "Mukách" se mi nepozdávalo líčení jeho postavy jako bezohledného křiváka, v němž charakterově vzato nezůstalo mnoho ze sobeckého, ale převážně neškodného filuty z Původního seriálu. stranou skutečnosti, že epizody s Harrym Muddem patří k mým méně oblíbeným, jako puritánský fanoušek klasického u cítím jistý ochranitelský pud vůči všemu, co nám kdy seriál dal. nová verze u udělala z Mudda arcipadoucha, zrádce Federace a vlastně i masového vraha. dokonce i s ohledem na historii postavy a jeho zcela přirozenou nenávist k Lorcovi, který se zachoval hanebně, když zanechal občana Federace v klingonském žaláři - a to i vezmu-li v úvahu Muddovo zrádcovství -, i s ohledem na jeho zoufalství člověka pronásledovaného z obou stran válečného konfliktu, nedovedu jen tak přejít radikální změnu charakteru postavy. něco mi říká, že po opakovaném zhlédnutí si na tyto skutečnosti zvyknu, ale nyní je pro mě velice těžké to akceptovat. /// jako bych už slyšel námitku, že nic z toho jako by se nestalo. vždyť jak bych mohl vinit Harryho Mudda ze skutků, které byly vymazány z proudu času? já si ovšem časovou mechaniku fikčního světa u vykládám jinak než podle všeho tvůrci a hrdinové jejich seriálu. v mém chápání alternativních časových realit nepřepisují jedna druhou při změnách časové osy. naše verze skutečnosti, neboli to, co si vykládáme jako primární realitu fikčního světa, se místo toho jen přesunuje z jedné z nekonečna svých simultánně existujících paralelních obdob do druhé, "aktualizuje" se nikoliv v čase, ale ve verzích skutečnosti, přičemž paralelní reality mají existenci opravdovou, nejen potenciální, jinak by ostatně ani nebyly realitami. mám-li pravdu, vše, co se stalo v kterémkoliv z alternativních světů, stalo se. snad to má všechno docela jinou ontologickou hodnotu než pravá verze událostí, jak jí zaznamenávají dějiny primární časové linie, nicméně někdy v zákrutech času a někde záhybech prostoru k tomu všemu došlo. platí to jak o tom krásném, jako jsou vývoje vztahů, výrony citů, tance a polibky a oběti položené za záchranu milovaných, tak o tom ohavném, jako jsou zrady, vraždy a všechna muka hrdinů. /// zaznamenal jsem názor, že seriál jako takový schvaluje amorální jednání postav, zejména kapitána Lorcy. bez podrobné analýzy významové struktury epizod, který by takový závěr doložila, to lze v klidu smést se stolu coby interpretační zhůvěřilost. jednu z mnoha v dnešní době, kdy se ve filmové kritice tolik akcentuje všímavost vůči formálním parametrům a umění výkladu se naopak trivializuje. ovšem nyní, v případě činů Harryho Mudda, jsem nakloněn tento postoj sám zaujmout. je obvykle lepší tehdy, když diváky inspiruje, aby si sami formulovali názor na složitý problém, nikoliv tehdy, když to činí za ně a toto předpřipravené stanovisko jim předkládá k přijetí či nepřijetí jako danost. : až potud formuloval své otázky a své myšlenky ohleduplně, nenásilně, pomocí paralel v dějích a aluzí v dialozích a oproti dřívějším seriálům daleko subtilněji, až se tím často ocitaly pod prahem vnímavosti některých fanoušků. v "Kouzlu pobláznit i nejpříčetnějšího" uvážlivost poněkud ustupuje lehkomyslnosti, když zločinec i přes svůj pokus o únos hvězdné lodi beztrestně odchází i s citlivými znalostmi její unikátní technologie. "logika", podle níž seriál schvaluje činy, které nejsou v rámci děje bezprostředně trestány, je zcela vadná. sedmá epizoda však efektivně uzavřela dílčí linii vyprávění týkající se Harryho Mudda a nijak při tom nezohlednila zločiny. to už umožňuje určitou vratkou bázi pro interpretaci celkového přístupu k otázce morálky. nejenže rozhodnutí hrdinů nechat Mudda jít, respektive "uvěznit" jej pouze obrazně v náruči jeho milované Stelly, nedává smysl z hlediska bezpečnosti, ale zároveň nebezpečně zlehčuje i jeho skutky. dává smysl jen z hlediska poetického, jelikož podobně "odlehčeným" způsobem vyřešil celou řadu zápletek, od transportu tribblů na klingonskou loď, přes předání neukázněného Trelana do péče jeho rodičů, po "převzetí kontroly" nad gangsterskou planetou Sigma Iotia II. přestože nadsázka Původního seriálu je jedním z mnoha důvodů, proč jsem si ho tak zamiloval, od bych čekal krapet více duchapřítomnosti a to i tam, kde v první řadě ctí ducha svých předchůdců. /// rozpustilost klasického u tedy zažila krátký comeback, i když za cenu problematického vyznění. i přesto jsem ale rád, že mi umožnila to, díky čemuž si miliony lidí zamilovaly - umožnila snít, jaké by to bylo mít neomezené možnosti na dosah ruky. se zařízením schopným vrátit čas o půl hodiny (nejen tedy na trapných 13 sekund, viz další zdroj inspirace epizody - Galaxy Quest) by se toho dalo tolik dokázat, tolik chyb napravit a tolika škodám zabránit. jak by se kdo zachoval s takovou mocí? můžeme si být jisti, že bychom vždy odolali nutkání použít ji mstivě a sobecky jako náš antihrdina v epizodě? potenciál námětu je tedy ohromný. tak moc, až se skoro nelze zlobit, že nebyl plně zužitkován. stát se mohlo naprosto cokoliv, a přeci by se po půl hodině začínalo s čistým štítem. tak proč se nestalo cokoliv? (01.11.2017) (méně) (více)