Noc svatého Vavřince

Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. (29.11.2018)

Přišel zlom vyhnání, štvanice. Ve dne létaly čarokrajem nábojnice. Kapi, kap, zakrvácená byla křídla bíle holubice. Budiž tma. Žehnej noci kanonizovaného patrona, jež výstřely odrazila, ten zkázotvorný plamen sfoukla, ztmavila. Hvězdná obloha rozsvítila naději, ztišila události, zastavila proudící houf, osvícený potřebou míru a svobody. Pro život jedince, ty nejdůležitější částice. Díky Měsíci, po měsíčních ústupcích, cesta vede ke slunci. Na chvíli, navěky. (11.05.2017)

Velice povedený poeticky laděný snímek o cestě italských vesničanů k americkým osvoboditelům. Neustále provázející strach, lidskost i láska. Příběh obyčejných lidí vzdorující se fašistickému režimu vlastní země. Na lepší italský snímek na alespoň podobné téma snad už ani narazit nelze. Poukazuje se na ohromnou zoufalost a vůli lidí udělat vše pro to, aby zachránili život svůj i svých sousedů. Takové snímky by měli být ukázkou vzájemné pomoci v krušných chvílích a to zvlášť když jde o život. (21.05.2015)

Je to už slušná řádka let, co jsem obdivoval kousky bratří Tavianů ve filmovém klubu. Noc svatého Vavřince mě tehdy minula, a tak jsem byl zvědavý, jak na mě po těch letech bude tvorba mých někdejších oblíbenců působit. Nechci přehnaně lacině shazovat umělecký pokus režisérské dvojice, ale stejně jako Ježíš ovládal chůze po vodní hladině, zdá se, že jsem získal nechtěnou schopnost sledovat film, do něhož se ani v nejmenším nedokážu ponořit. Emočně mě minul ve vzdálenosti sousední galaxie. Děj kráčel kupředu tak nějak lopotně, ale největší úder mi bratři zasadili scénou střetu partyzánské jednotky a válečných uprchlíků se skupinou fašistů na trestné výpravě. Scéna měla být logicky vyvrcholením celého snímku, místo toho jsem získal pocit, že si dal dostaveníčko Jára Cimrman s Monthy Pythony. Že Tavianové o natáčení válečných scén nic neví, bych jim mohl odpustit, kdyby z té nejdůležitější scény neudělali teatrální frašku. Místo aby Noc svatého Vavřince burcovala a strhovala, motá se ve vlastní nezáživné a spletité absurditě. Celkový dojem: 25 %. (02.09.2015)

[2,5*]     Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. (09.01.2023)