I dva jsou rodina

Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino (25.03.2017)

Francouzi se opět zaskvěli a takhle natočit dojemný i zábavný film umí natočit pouze oni. Dokážu si představit, co by s tímhle námětem a scénářem provedla americká produkce. Omar Sy si ve Francii zajistil díky Nedotknutelným přednostní místo ve filmech podobného ražení, všichni ostatní jej dobře doplňují a křehká a éterická Clémence Poésy se pro jednou pěkně vybarvila. Po delší době opět kvalitní film, v případě francouzské produkce je to z valné většiny sázka na jistotu. (29.10.2017)

"Jasně, že nemá žádný kamarády, když jim dělá tohle." Příjemný film a milé překvapení. Mělo to vtip, švih, utíkalo to a obsazené to bylo celkem dobře, včetně malé Glorie, která působila naprosto přirozeně. Ač si myslím, že by se film obešel bez určitého dějového vývoje, ale jinak si nemůžu stěžovat. Francouzské filmy mi většinou moc nesednou, ale tohle se mi moc líbilo. 4* (06.03.2017)

Strašně mě mrzí, že jsem film nestihl v kině. Takovouhle dávku patosu si dám vždycky velice rád. Omar Sy je jistota a jakmile jsem zjistil, že se chystá ambiciozní kousek podobný Nedotknutelným, tak jsem se začal hrozně těšit. A nakonec jsem viděl přesně to, v co jsem doufal. Skvělý feel good kousek s mladou a fantastickou hlavní hrdinkou, který sice malinko ztratí dech před posledním aktem, jenže závěrem to bez problému vynahradí. Doufám, že přijdou Francouzi brzy opět s něčím tak suprovým...9/10 (29.07.2017)

Tenhle film už vlastně sleduji tři měsíce, dokonce jsem si ho musel rozdělit na tři části. Poprvé jsem s tím sekl těsně před koncem první poloviny, ke které jsem sice měl výhrady a to především k postavě Samuela, jehož charakteru a životu (tz. nedávalo mi smysl, jak si ho vede) jsem nerozuměl, ale i tak to bylo celkem fajn, dobře se mi na to dívalo, pár vtipných scének tam taky bylo, záhada ohledně Kristin byla příjemně osvěžující... a pak přišel zvrat tak strašně imbecilní, že jsem to naštvaně vypnul a v duchu pak ještě několik hodin nadával, jak to Gélin celé podělal. O něco později jsem si řekl, že bych to snad mohl dokoukat jen kvůli tomu, že mě hodně zajímalo, kam Kristin zmizela, jenže odpověď přišla vcelku rychle a taky mě značně vytočila, protože nejen že s žádným zajímavým vysvětlením nepřišla, ale navíc z ní bylo dost patrné, že Gélin ani neměl v plánu s ní jakkoli pracovat a že ta záhada pro něj záhadou nebyla. No a dneska jsem to konečně dokoukal celé a vůbec se to nezlepšilo. Chování Samuela zde bylo ještě víc nepochopitelné, chování Kristin jsem taky nechápal, do toho to celé skutečně dost zvážnělo (ve vyděračském slova smyslu, to nebyly přirozeně a uvěřitelně podané zásahy života, to byl jenom vypočítavý kalkul) a pár osvěžujících humorných scén to moc nezachránilo a hlavně tu je velké množství nahodilých zvratů, které ve vztahu se zbytkem filmu nesouzněly. A to ani nemluvím o konci, který sice má silnou hudbu a silně působící (ačkoli ne přirozeně, ale vyděračsky) monolog Samuela, ale osudy postav nijak neuzavře. Co tedy se všemi bylo POTÉ si prostě divák musí celé vymyslet, přitom mě osobně by to dost zajímalo. Nakolik ty postavy byly nedůvěryhodně napsané (snad s výjimkou té malé holky, i když...), určitou moji pozornost si prostě získaly a takovýhle závěr holt vnímám jako zbabělý. Hlavně ať diváci vypláčou moře slz, koho by zajímal nějaký kvalitní a promyšlený scénář, který dojímá opravdově, že? Když umělé dojímání funguje nejlíp, dojme většinu lidí a nedá takovou práci ho vymyslet? Ale tak musím uznat, že MOŽNÝ SPOILER se Gélin vyhnul aspoň všem umíracím a nemocničním scénám plných srdceryvných loučení a (nedej Bože!) patetického filozofování o tom, jak žít vlastní život KONEC MOŽNÉHO SPOILERU - když už nic jiného. Celkově mi to ale na žádné kladnější ani průměrné hodnocení fakt nevychází, protože ani ta spousta drobných kladů nezachrání to, jak často (a jak hodně) mě to sklamávalo. Jako komedie by to určitě nebylo špatné, ale to by to fakt musela být komedie po celou dobu, ne komedie, která s vtipnými scénami v určitý čas skončí a pak z ní je jen drama o těžkých tématech... 2* (04.05.2022)