Punch-Drunk Love
Opití láskou
Punch-Drunk Love
Punch-Drunk Love
Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHudba:
Jon BrionHrají:
Adam Sandler, Emily Watson, Philip Seymour Hoffman, Luis Guzmán, Mary Lynn Rajskub, Robert Smigel, David Stevens, Jonathan Loughran, Don McManus (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Barry Egan (Adam Sandler) je nesmělý mladý obchodník, který se po celý svůj dosavadní život trápil. Může za to jeho sedm sester, které ho od narození zesměšňovaly. Barry není schopen se zamilovat a v některých situacích propadá záchvatům vzteku. Pod zdánlivě vyrovnaným zevnějškem se chvějí nervy napjaté k prasknutí. Jednoho dne do Barryho života vstoupí půvabná, ale tajemná Lena (Emily Watson). Požádá ho, aby se postaral o její rozbité auto, a toto náhodné setkání je prvním krokem na romantické cestě za láskou. Film scenáristy a režiséra Paula Thomase Andersona (Magnolia, Hříšné noci) získal v roce 2002 na MFF v Cannes cenu za režii. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (407)
Tak ted jsem si definitivně potvrdil, že Anderson není muž jediného filmu. Kolik už bylo natočeno romantických komedií a ten machr přesto natočí něco tak originálního, že nad tím zůstává rozum stát. Snímku dominují technické kvality-parádní hudba a kamera. Výběr hlavních herců je taktéž výtečný, nikoho jiného si v jejich rolích nedovedu představit. Už se nemůžu dočkat dalšího filmu tohoto skvělého rejži. ()
Výborná "romantická" podivnost, která ani na chvíli nenudí. Sandler v roli podivně znepokojujícího Barryho je až děsivě dokonalý (a to jsem se nejvíc bála právě tohohle "komediálního blbečka") a atmosféra snímku tak silná, že jsem tomu ani pořádně nemohla uvěřit - tohle že je ona "romantická komedie", na kterou jsem se znuděně chystala (aha, PTA, už chápu)? Víc takových romancí a začnu snad koukat jen na ně - krásně (i když pro opravdový "bezpečný" život možná až příliš) pošahaná láska, která je silnější než dveře od hajzlu a větší než vzdálenost z LA do Utahu a zpět. Jediné, co zamrzí, je tak krátká stopáž (jasně, hodinka a půl je běžná - ale tenhle snímek by snesl mnohem víc, a přesto by nestihl nudit) a snad i absence trochu většího množství milých divností typu "piano". I tak jsou to jasné 4*, mj. i za skvělou "hudebně-ruchovou" stránku. . . . . "I'm lookin' at your face and I just wanna smash it. I just wanna fuckin' smash it with a sledgehammer and squeeze it. You're so pretty." - "I want to chew your face, and I want to scoop out your eyes and I want to eat them and chew them and suck on them." ()
Je to veľmi dobrý film, ale rozhodne ním nezačínajte romantický večer. Je to skôr divná dráma s romantickou zápletkou než romantický film či komédia. Sandler skvelo skryl svoju demenciu za zaujímavú postavu (rovnako dobre sa mu to podarilo vo VOLANÍ O POMOC). Niektoré scény (vrátane akčnej) sú úchvatné a režisér ukázal, že má zmysel pre štýl a atmosféru. Moderný film, ktorý je poctou klasickým ľúbostným drámam... ()
Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (15)
Související novinky
Paul T. Anderson založí sektu
Jeden z nejosobitějších současných filmařů si na téma manipulace víru hledajících lidí náboženskými vůdci posvítil už ve svém majstrštyku Až na krev. V jeho novém filmu s pracovním názvem Master… (více)
Co se stane když se spojí režisér a scenárista Paul Thomas Anderson, herecké duo Adam Sandler a Emily Watson, kameraman Robert Elswit a soundtrack Jona Briona? Vznikne jeden z nejkrásnějších romantických filmů všech dob! Především v poslední době se mluví o výkonu Adama Sandlera ve snímku Drahokam, který ukázal, že mu vážnější poloha nedělá problém. Mnoha lidí ale zapomíná nebo rovnou neví, že ze Sandlera dokázal maximum ve vážné roli vytěžit už Paul Thomas Anderson o 18 let dříve. PTA v podobě Opilí láskou natočil jeden z nejnápaditějších romantických filmů všech dob, který dokáže dokonale pendlovat mezi odlehčenější a vážnější polohou a také je zároveň nejen velmi plynulý ale vlastně i hodně rychlý. Anderson zde využívá velmi výrazně lens flary (překonat ho v takové míře může už jen J. J. Abrams) a právě ty velmi silně pomáhají výrazné vizuální stránce a je do detailů vypiplané filmové dílo. PTA zde vytvořil zajímavého protagonistu, který je v Sandlerově podání velmi výrazný a především zde Sandler měl šanci zahrát něco co obvykle nehraje. Většina předchozích či nadcházejících Sandlerových komedií jako Velký táta, Mr. Deeds, 50x a stálé porvé nebo Trestná lavice totiž Sandlera představili v podobě charismatických a sebevědomých frajírků, zatímco zde je Sandlerův Barry Egan víceméně velmi uzavřený podivín se silnými výbuchy vzteku při kterém je schopný rozmlátit vše kolem sebe. Jeho romantický vztah s postavou Leny v podání Emmy Watson je poté ukázkou naprosto výborně budovaného romantického páru a to především proto, že se Sandlerovi a Watsonové se dá velmi snadno uvěřit, že k sobě tíhnou. I z postavy Barryho se časem víceméně stává nový člověk, vše ale není tak snadné jak se zdá i proto, že se Barry předtím zamotá do jednoho problému s lákavou nabídkou flirtování po telefonu za kterým stojí hlavní padouch v podání Andersonova dvorního herce Philipa Seymoura Hoffmana, který zde nemá zas tak výrazný charakter, přesto i zde ale Hoffman ze své roličky dostává všechno a dokazuje, že je jedním z těch zesnulých herců, kteří Hollywoodu nejvíc chybí. V rámci škatulek romantických filmů je Opilí láskou těžko zařaditelný a i v tom tkví jeho krása. Nejde totiž o typický romantický film a dá se snadno pochopit když zrovna zde Andersonův přístup všem nevyhoví. Anderson i zde ale dokazuje své silné scenáristické a především tvůrčí uchopení, kde se mu daří vyprávět skrz bravurně budovaný scénář s bravurními dialogy a zároveň silné vizuální uchopení kde je několik volných záběrů skutečně jako z rámečku. Je to film o člověku, který má v životě pech a přece jen narazí na štěstí v momentě kdy už vlastně ani nic takového nečeká a zároveň je naprosto výrazný díky tak silné tvůrčí ruce. Bez pochyb jeden z milníků žánru romantických filmů, který se naprosto bravurně vymyká zavedeným pravidlům a přesto jsou z něj cítit ty pravé dojaté emoce. Společně s nádhernou kamerou Roberta Elswita a dokonale padnoucím soundtrackem Jona Briona tak skutečně vzniká jeden z nejvýraznějších zástupců romantického žánru (nejen) 21. století, který i ve člověku, který už vlastně ztratil naději na to, že ho někdy potká štěstí může probudit přece jen ještě lehké naděje. Je to sice pořád jenom film, je to ale film se srdíčkem na pravým místě! () (méně) (více)