American Honey

Překvapivě mi ta délka na tom vadí ze všeho nejmíň. Ty tři hodiny by to klidně ve stejném stylu mohlo mít, ale místo scénáře psaným za pochodu (což je něco, s čímž uspějí jen ti nejlepší režiséři) to chtělo víc vše rozpracovat. První půlka se mi totiž líbila hodně, pochmurný život Star mě upoutal a jelikož žila na dost drsném místě, byl jsem zvědavý, kam se její život a povaha vyvinou dál. Celou první polovinu se snaží nějak zbabrat, dostane se jí možnost od novodobých hippies žít "svobodně", horko těžko opouští své dva sourozence, které přenechává svojí matce, která o ni absolutně nemá zájem a pak se snaží najít sama sebe v téhle zvláštní komunitě. A i přes pár kladných momentů k těm zničeným existencím, fetkám a žebrákům prostě nezapadá a co chvíli se snaží zdrhnout, ale neúspěšně. Co se ale první půlku skvěle rozvíjí, v druhé polovině se vše jen repetitivně opakuje pořád a pořád dokola, chvíli v té komunitě je, pak zas ne, pak se tam zase vrátí, pak jde zase pryč... I ten její románek se Jakem uvízne na mrtvém bodě a ona ho furt chce, ačkoli ví, že je to totální hajzl. Mé zklamání z druhé poloviny sice trochu zachránil konec, se skvěle se hodící skladbou American Honey a závěrečnou scénou, ze které vyplyne to, SPOILER že sama nemá v životě moc šancí a tady aspoň někam patří - ale stejně si v rámci možností bude dělat svoje a to jí zatím ke štěstí stačí. KONEC SPOILERU I tak ten konec není úplně dokonalý, ale líbil se mi, jelikož té druhé polovině dal aspoň nějaký ksicht. Taky to chtělo víc promyslet a představit i jiné postavy, než Star a Jakea. Některé scény by to chtělo zkrátit nebo vystřihnout a nahradit je jinými, které by něco dál rozvíjely. Rozklepaná kamera mi tu kupodivu nevadila, naopak je to natočené s jakýmsi citem pro detail a dokáže to tvořit dosti podmanivou atmosféru. A asi bych i pochválil soundtrack, když se do toho naprosto přesně hodí takové skladby jako We Found Love a American Honey, ale to by tu nesmělo hrát tolik otravného neposlouchatelného hip hopu. Celkové dojmy z toho mám spíš pozitivní, jsem rád že jsem to viděl a ani ta délka pro mě nakonec nebyla problémem, jak jsem se obával, ale Arnold se má pořád v čem zlepšovat a není toho zrovna málo. EDIT: Já tomu nakonec ty hodně slabé čtyři dám, protože nad tím filmem neustále přemýšlím a i když se ta druhá polovina (kromě konce) moc nepovedla, ten film do sebe prostě něco má a částečně ani nevím, v čem to jeho kouzlo vězí. Ale zapůsobit to kupodivu dokáže. Slabé 4* (27.08.2021)

Pokud o tomhle někdo tvrdí, že to je On the Road pro 21. století, fandové Kerouaca zapláčou. Moderní hipsteřina to ale není úplně blbá. Pokud teda překousnete často velmi pitomé chování některých postav kterým, přestože dokážou být jinak zajímaví, výrazné chybí na inteligenci. Pokud vás to ale nesralo na Fish Tank, skousnete to i tady. Rozhodně to ale nemuselo být na 163 minutách. Na druhou stranu, blbě se na to nekouká a jízda to je správné uvolněná. (11.03.2017)

Úspechom na Oscara je skutočnosť, že film v ktorom nie je žiadna zápletka a ktorý trvá pomaly tri hodiny nestihne nudiť. Atmosféru, o nič iné v tomto filme nejde, vytvárajú hlavne neherci, ktorých vyberali rovnakým spôsobom ako Krystal nachádza zamestnancov. Dve z troch ústredných postáv obsadili Shia LaBeouf a Riley Keough. A treba uznať, že Riley (neprekvapivo), ale aj Shia (prekvapivo) boli trefou do čierneho. Hlavne Riley a jej pragmatická mrcha Krystal by si zaslúžili oveľa väčší priestor. Nenudil som sa, zažil som realitou smrdiacu a nikdy nekončiacu cestu naprieč Amerikou. Plná zbytočných existencií, plná nenaplných snov. "Dokument", ktorému chýbal zásah scenáristu a aj strihača. (07.05.2020)

Reziserka Andrea Arnold /Red Road/ sa konecne predviedla. Asi si konecne napozerala doma v obyvacke dostatok Road Movies, a taxa rozhodla ze aj ona nieco natoci. A dobre urobila! Vysrala sa na dejovu liniu - ja sa ospravedlnujem, to mi zase uletelo, chcel som pochopitelne napisat, ze film nema dejovu liniu a je to len sled volnych asociacii a scenok, ktore drzi pokope rezia. A ono to funguje - hlavne ako spoznavanie ciest USA niekedy v roku 2016 : 92 % (11.08.2018)

Filmy Andrey Arnoldové mě fascinují tím, že jsou skličující i povznášející zároveň. Úplně bych ji neobviňovala z realistické nebo snad dokumentaristické filmařiny. Její filmy jsou stavěné, nikoliv vypozorované. Stavěné jako pohádka a manipulované po vůli tvůrkyně k naplnění její představy. Vyprávějí opisem, jestli to jde takhle říct, možná si nemůžu jenom vzpomenout, jak se tenhle princip jmenuje. Ráda vidím film, kde je hlavní postavou do sebe uzavřená pozorovatelka, která si udrží svou vlastní osobnost i po srážce s novým, jiným, svůdným světem. Ráda vidím film, který je výsostně introvertní, nesnaží se tuto charakteristiku léčit a používá ji jako platný způsob sebevyjádření. (13.02.2017)