Hlasy ze záhrobí

Báječná sranda, která nemá hlavu ani patu. Film je doprovázen příšernou hudbou, kterou snad hrál opilý pianista na midi klávesy. Děj se od začátku do konce v podstatě nikam neposune. Je zde velká kumulace naprosto nelogicky nahých lidí. Triky jsou k smíchu, herecké výkony taktéž. Osvětlovač a kameraman asi popíjeli s pianistou, neboť kamera působí snad laciněji, než z reklam na prášky z devadesátých let a nasvícení interiérů je žalostné. Navíc pojídání očí, které si mohu koupit na pouti jako žvýkačky mne opravdu rozhodilo. Pokud si někdo myslí, že tento film je hororem, který má nějakou atmosféru, tak ať mi prosím napíše. Víc jsem se bál snad i u večerníčků. (25.09.2008)

Televizně se tvářící "horror" z dílny Lucia Fulciho, který je bohužel jeden z jeho neslabších vůbec. Hodnocení začnu nejprve tím negativním. Vím, že si maestro nepotrpěl na nějakém extra scénáři, ale rozhovorové perly v tomto filmu vážně stojí za to, v tom špatném slova smyslu. Na stejné úrovni byla otravná hudba, "laciná" kamera, telenovelovské snové scény a herecké výkony. A pozitivního? Snad jenom délka, protože jsem se nemusel uzývat k smrti. Fakt nuda mistře. (19.09.2009)

V roku 1991, vo veku 64 rokov, ukončil taliansky režisér Lucio Fulci aktívnu režisérsku činnosť. V tomto roku natočil posledné dva filmy vo svojej bohatej kariere. Jedným z nich boli "Hlasy zo záhrobia". Je vidno, že už mu pomaly dochádzal dych, ale stále sa snažil držať svojich overených postupov. Povrchný scenár a biedne herecké výkony sú prebité enormnou dávkou nechutností - opakované sadistické ubodanie dieťaťa, zvracanie krvi, až moc detailná pitva, útok mŕtvol, hmyz v truhle, rozklad tela, krvavé volské oká... Popri tom sex, nahota, súlož a kozy. Plus bizarné snové scény podfarbené psychotickou syntetickou hudbou. Dôstojná Fulciho rozlúčka s jeho vernými divákmi v štýle surového krimi horroru. *** (20.06.2015)

Poměrně slušný horor o bohatém muži co je nalezen mrtev . Má dceru ,která jediná ho má ráda a on jí pomocí telepatie prosí o pomoc ,aby mu zjistila kdo ho zabil. Začíná docela děsivá hra kdy se nám promítají řady vizí a realit jak to vše mohlo či možná bylo a nebo né.... Až dojdeme docela k zajímavému rozuzlení. (28.09.2008)

Skôr krimi ako horor. Mladé dievča pátra po príčinách smrti otca, vykašliavajúceho v posledných chvíľach pred smrťou krv v dávkach, ktoré nezvládali riešiť ani sestričky v nemocnici, a tak mal neustále červený vankúš aj pyžamo. Nebol by to Fulci, aby príbeh neokorenil niekoľkými neodolateľne pôvabnými bizarnosťami. Spomeniem prelínanie obrazov nahých ženských prsníkov s následnými pohľadmi do vnútra hrobky. V nej prevaľujúce sa červy spracúvajú zahnívajúcu mŕtvolu. Nezabudlo sa ani na poctu: úvodnú scénu Buňuelovho Andalúzskeho psa pripomenú rozrezané volské/ľudské oči (Fulci obdobný hold majstrovi surrealizmu strihol aj v Rozparovačovi z New Yorku). Zaujímavý je i záver - aj keď sa podarí odhaliť vraha, ten ostáva nepotrestaný (ak ho nebudú mučiť výčitky svedomia) a majetný. No spokojná zostáva aj druhá strana: uvoľnený, oslobodzujúci a tým primerane hlasný rehot nad rodinnou hrobkou a súčasný pohoršený pohľad staršej návštevníčky cintorína završujú toto, pre väčšinu tunajších užívateľov slabšie, Fulciho dielo. Osobne ho považujem za ďalšiu z dlhej rady jeho svojráznych špecialít a: teším sa na ďalšiu! (14.06.2013)