Krátký film o zabíjení

Ufff, už dlouho mě žádný film nedokázal tak zdeprimovat. Trier hadr. Všudypřítomné hnusné ulice socialistického Polska. Příběh mladíka, který je odsouzen k smrti za vraždu (velmi naturalisticky zobrazenou) a jeho mladého advokáta, který si vyčítá, že ho nedokázal lépe obhajovat. Film spíš než na dialogy spoléhá na dlouhé sugestivní záběry lidského zoufalství. Režisér dosáhl svého, ale narozdíl od Krátkého filmu o lásce už to podruhé vidět nemusím...:/ (29.11.2004)

Brilantní a nesmírně silný film o trestu smrti. Kieslowski citově nevydírá (vrah není žádný sympaťák a jeho čin je ukázaný nepříjemně realisticky), neplýtvá slovy, pouze srovnává dvě vraždy - přičemž pachatelem té druhé je stát, resp. společnost. Veškeré závěry jsou (na rozdíl od amerických soudních dramat) na divákovi. (22.07.2007)

Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie ala Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bezchrbtový úsek laicky nazývam "judgment." Ten má takisto surovú až kremačnú podobu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov." S tým sympatizujem, avšak aké rozpätie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť." Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez finančného zázemia, bez slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít. (27.04.2010)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)

Krátký film o zabíjení vznikl v souvislosti s Kieslowskeho televizní sérií Dekalog, jejíž hlavním tématem je deset božích přikázání. Film podle přikázání „nezabiješ“ ale šel upravený i do klasické kinodistribuce a musím říct, že mě doslova odrovnal. Tvůrci od začátku budují neuvěřitelně tísnivou atmosféru. Té dosahují sugestivní orchestrální hudbou, snímáním postav z nepříjemné blízkosti a hlavně pomocí zeleného barevného filtru. Obraz je po celou dobu temný, zelený a v kontrastu s tímto laděním se v mizanscéně objevují různé červené předměty (auta, oblečení a různé další detaily). První polovina filmu vrcholí vraždou, načež nás syžet přesune o rok dopředu k odsouzení viníka a jeho čekání na trest smrti. Dokonce i jeho vykonání je ve filmu zobrazeno extrémně naturalisticky. Kieslowski tak poměrně přímočarým způsobem demonstruje, že po vraždě musí následovat trest a celou situaci ještě rozšířil o postavu čerstvě odabsolvovaného právníka, kterého po smrti svého klienta trápí svědomí. (20.02.2012)