Obsah
-
Tři povídky inspirované nešťastnou láskou z tradičního loutkového divadla Bunraku. Macumoto a Sawako se velmi milovali a vše spělo k jejich svatbě. Rodiče rozhodli jinak. Přinutili Macumota, aby se s dívkou rozešel, protože mu již nevěstu vybrali. Zoufalá Sawako se pokusí o sebevraždu. Je zachráněna, ale ztratí paměť. Macumoto se cítí zodpovědný a vrací se ke své lásce. Hiro je šéfem japonské jakuzy, ale i když má vše, na co si vzpomene, cítí se velmi osamělý. Před třiceti lety pracoval v továrně jako dělník, jeho milá mu nosila každé poledne oběd a snili o životě. Hiro se ale vydal špatnou cestou. Nyní se vrací do míst, kde hledá ztracenou lásku. Haruna Jamaguči bývala slavnou zpěvačkou, ale po automobilové nehodě má znetvořenou tvář, za kterou se stydí, a skrývá se před světem. Možná slepý Nukui, její obdivovatel, bude mít trochu štěstí. (oficiální text distributora) -
Vizuální poéma o tom, jak může vypadat láska, když se loutky stanou lidmi – respektive lidé loutkami – na půdorysu tradičního romantického vyprávění o páru žebráků, spojných provazem a japonské fascinace proměnlivou krásou krajiny a ročních dob. Velmi nestandardní příklad snímku, kde finální podobu scénáře určuje kostýmní návrhář (slavný Yamamoto Yōji) a režisérova touha natočit konečně jednou pestrobarevný film... (Eiga-sai)
Komentáře uživatelů k filmu (40)
-
KevSpa
Takeshi Kitano se opět vytáhl. Snímku s velmi pomalým tempem dominuje především brilantní vizuální stránka.(5.7.2003)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(27.1.2006)
-
Pohrobek
Doslova ohromující podobenství o nešťastných podobách lásky. Zcela podmaňující mozaika tří příběhů, které do sebe mistrně zapadají a díky nimž nestojí snímek pouze na své neoddiskutovatelně nádherné výtvarné složce. Veškerý smutek, žal i láska jsou podány víceméně vizuálním způsobem, přesto nám film nechává dost prostoru na zamyšlení o lásce, vině a věrnosti.(3.8.2006)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,067║Tržby Celosvetovo $5,405,725║(28.2.2009)
-
tombac
Už úvod s japonskou obdobou loutkového divadla dává tušit, že tento film Takeshiho Kitana bude mimořádný. A pak přijde průchod provazem k sobě připoutaných hrdinů rozkvetlým sakurovým hájem.. Po začátku to vypadalo, že budu sledovat skvostné melodrama nenaplněné lásky Matsumota a Sawako, ale film se ještě rozvětvil do dalších dvou neméně skvostných příběhových linií. Hodně smutné, přitom tak krásné.. Film má takovou zvláštní, avšak vtahující, náladu a atmosféru. Ta překrásná hudba, ty nádherné obrazové kompozice.. Paráda! Ne každému sedne příliš pozvolné tempo filmu. Mně sedlo znamenitě. Kitanův úžasný snímek mě doslova uchvátil!(7.9.2005)
-
berg.12
Sice obrazově krásný a poetický snímek, se spoustou velmi silných momentů, ale ta poetičnost na mě (na rozdíl třeba od "Ohňostroje") působila trochu vykonstruovaným a doslovným dojmem. Ale je to spíš něco, jako když vás krásný obraz svými barvami tolik neosloví.(18.1.2006)
-
Eddard
Lyrický, obrazově tradičně asijsky barevný a krásný, smutný a dojemný příběh ze země vycházejícího slunce. Oceňuju, že narozdíl od jeho západních kolegů Kitano nesahá k nabízejícímu se ulepenému patosu, dokáže vyprávět obrazem bez zbytečných, dlouhých dialogů a neuchyluje se k divácky přátelštějšímu happy endingu. Přes to všechno mě však kdovíproč nezasáhl tak silně jako většinu zde hodnotících. 60%(1.3.2007)
-
Amarcord_1
96% - Když jsem si tento film dal poprvé, byl to 113 minut slz, a zároveň 113 minut údivu nad krásami světa. Věděl jsem sice, že Kitano umí být niterný a lyrický (téměř v každém jeho filmu se objeví motiv vyrovnávání se s neštěstím), ale že tím tak přesvědčivě vyplní celý celovečerní film, to mě velmi překvapil. Nebudu tento film podrobně rozebírat, na to je příliš krásný. Doporučím ho jen všem, kdo ho ještě neviděli.(3.10.2005)
-
Jhershaw
Ale spíš 9/10. Překrásné po vizuální stránce, všechny střípky příběhu do sebe pěkně zapadnou, možná jen to pomalé tempo může někomu vadit. A taky trochu "divný" začátek.(6.7.2003)
-
Legas
Kitano kreslí hezké obrázky, moc, opravdu moc pěkné, jeho vstřihy záběrů odjinud (z jiné části vyprávění) se mi také velice líbí, ale jako celek mi Loutky nesedí. Nemohl jsem se jim plně odevzdat.(3.3.2008)
-
Rudovous
Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli.(22.2.2008)
-
Zíza
Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*.(30.1.2010)
-
Max-Wesslo
Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie.(11.9.2004)
-
Tomco
Ono, keď si človek niečo napíše, potom s radosťou sfilmuje a nakoniec aj podľa svojho gusta zostrihá, je to na výslednej podobe hneď poznať. Kitano je schopný filmár no (v mojom prípade) na jeho veci treba mať ideálnu náladu. Pri Bábkach, ktoré sú preplnené odkazmi, náznakmi, túžbou, láskou, či tragédiami, sa mi tentoraz dostalo naozaj príjemného filmového zážitku.(13.9.2008)
-
Maemi
Začátek jsem moc nechápala, připadalo mi to příliš roztahané a neuspořádané, ale pak jsem se do příběhu dostala a užívala si ho. Je prostě zvláštní, japonsky zvláštní. Je lyrický, alegorický, originální a plný emocí. Příběh jde ruku v ruce s překrásnou vizuální stránkou. Někomu možná nebude sedět pomalé tempo, typické jsou dlouhé scény, kde se děje pořád to samé nebo vůbec nic, ale i v tom se skrývá síla. Nelze doporučit každému, avšak rozhodně má na to, někoho oslovit, protože je to krásný film.(25.9.2010)
-
rejzanek
Takeshi Kitano natočil hlavně po vizuální stránce krásný film, ve velmi pozvolném tempu, který tvoří tři povídky, každá z nich velmi smutná a každá popisuje jiným způsobem nešťastnou lásku.I když jsou příběhy samostatné, několikrát se ve filmu prolínají a pokud je člověk jen trochu pozorný, nemá vůbec problém se ve snímku orientovat.Konec mě sice malinko zklamal, ale i tak horší 4 hvězdy.(28.1.2012)
-
Seifer
Genialní a velmi smutný snímek o osamelosti. Kitano tak, jak ho zbožňuju. Úžasná atmosféra s minimem dialogů. Pro někoho možná nuda, ale pro mě film, nad kterým se musím zamyslet a ještě dlouho přemýšlet, co vlastně všechno znamenalo. Dávám ******.(8.12.2003)
-
GodComplex
Absolutne nadherny film. Sice na to ze zacatku chvili koukate a rikate si WTF? Koneckoncu to jsou japonci, takze to je uplne v poradku, ale to trva tak 15 minut, zbylou hodinu a pul uz jen cumite s otevrenou pusou na nadherne vizualy prekrasne japonske krajinky (asi se tam pujdu odstehovat), hraje vam k tomu tradicne libezna hudba pana Joe Hisashi a ve chvili kdy jste nadseni z jedne linie poutavym zpusobem zdistortovane ponure lasky, ze by to samo vystacilo na vyborne hodnoceni, tak se tam ty linie zacnou otevirat jeste dalsi 2, ktere jsou nemene zajimave, vzajemne se zacnou propletat a vy mate ve finale pocit uplneho naplneni. 9/10(1.2.2010)
-
jondzavid
Osobité, poetické a nechce sa mi veriť, že od Kitana. Absolútne odlišné od jeho yakuzákov, ale trebárs aj od Kikujira. Vizuálne ohromujúce (najmä takmer všetky scény z dvojicou nešťastne zamilovaných sú brilantné), po stránke tempa pomalé (ale existujú aj pomalšie - napr. Tsai Ming liang alebo Eureka - tomu hovorím pomalý film), čo mne neprekáža, ale na plný počet to nevidím (chýbal mi tam silnejší 3. príbeh - speváčka a fanúšik). A súhlas s Max-Wesslom - the best of Kitano stále Ohňostroj.(14.4.2005)
-
GigaPudding
Příběhů o lásce je ve filmu velká spousta, ale málokteré jsou tak tragické jako tři příběhy v Kitanových Loutkách. Film začíná scénou loutkového divadla bunraku, které předznamenává úplně odlišnou formu, než jakou Takeši Kitano obvykle točí svoje filmy, dokonce je to oproti zbytku jeho filmů úplně skoro nekitanovský stand alone. Loutková předehra se změní ve tři oddělené, ale přitom vzájemně důkladně provázané příběhy o lásce přetrvávající a zároveň hrozně tragicky smutné. První částí je příběh mladého Macumota, který se pod tlakem rodičů rozhodl vzít si dceru svého šéfa a mít tak zajištěný kariérní postup na úkor své původní snoubenky Sawako, která se po této události neúspěšně pokusí o sebevraždu, což na ní zanechá vážné psychické následky a Macumoto po zjištění co se stalo okamžitě odjede za Sawako a rozhodne se být s ní za každou cenu, i když jí nemůže pomoct. Tato dvojice se pak stává tak trochu "průvodci" i v příbězích jakuzáckého šéfa Hira, který se podobně jako Macumoto rozhodl pro kariéru na úkor své přítelkyně a na stáří vzpomíná na svůj předchozí život a snaží se odčinit svoje chyby. A posledním tragickým hrdinou je silniční dělník Nukui beznadějně zamilovaný do mladé popové hvězdičky Haruny, která je pro něho příliš nedosažitelná, ale jako všichni aktéři těchto příběhů i on dostane svou šanci za určitou cenu. Loutky mezi ostatními Kitanovými filmy vynikají především tím, že do popředí staví pouze náznakové emoce a vztahy mezi postavami a úplně vytěsňují prvky přítomné ve zbytku jeho tvorby. Velmi důsledně se vyhýbá veškerému násilí a úplně odstraňuje jakýkoli humor a taky je skoro bez epizodních scének, které když už v tomto filmu jsou, tak nejsou ani trošku humorné. Hlavní důraz je tu na melancholii a velmi extrémní podoby silné lásky vrcholící až k divadelně tragickým vyzněním jednotlivých příběhů, zvláště toho o Macumotovi a Sawako. Přes takhle zvláštní podoby lásky se odráží podobenství o trochu reálnějších mezilidských vztazích a působí to velmi melancholicky a silně dojemně. Tomu pomáhá jemná barevnost scén, která sice je velmi různorodá, protože se scény odehrávají v různých prostředích a hlavní část děje je na podzim s barevným listím, ale zároveň nijak nepřehlušuje pohled na samotné postavy, takže jsou scény a pozornost diváka zaměřené především na dvojice ústředních postav a i ve velkých otevřených prostranstvích je to takto velmi intimní. K tomu ještě nějaká ta melancholická hudba, melancholické postavy v melancholických příbězích a k tomu ještě kopa další melancholie navrch. Loutky jsou taková jímavá smutná pecka, která to z diváka neždímá, ale nakonec mu to napálí přímo do obličeje v trochu extrémnějším stylu, než by člověk o filmu o lásce čekal. Je to prostě jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších filmů o lásce jaké existují a Takeši Kitano tu vytvořil jeden ze svých nejlepších filmů (a tohle píšem asi u většiny kitanových filmů no :)), ikdyž trošku nekitanovským způsobem. :)(21.12.2010)
