Sieranevada

V jednom byte sa stretne zarazu neuveriteľné množstvo ľudí, ktorí pobehujú v jednom kuse z jedných dverí do druhých a popritom sa odhaľujú ich charakteri. Stopáž miestami ubíja, takže treba počítať s tým, že budete nervozni a stanete sa tak súčasťou deja. Inými slovami budete mať chuť niektorým postavám dať na držku! Avšak záver fimu (smiech u stolu) to celé kvalitne vypointoval a ja musím jednu hviezdu naviac pridať! (21.03.2020)

"Mám sto chutí odjet do Bulharska." Toto pohřební úsměvné drama se odehrává tři dny po teroristických útocích na pařížskou redakci časopisu Charlie Hedbo. Trvá tři hodiny. Dám mu tři hvězdičky. Takhle dlouho jsem totiž na večeři snad ještě nečekal a přestože měla proběhnout třetí den po antentátu ve Francii, její očekávání zaplňovala hlavně připomínka událostí z jedenáctého září dva tisíce jedna, jako kdyby snímek vznikl k jejich patnáctiletému výročí, debata o výhodách i nevýhodách komunistického režimu, nebo hádka s tématem orálního sexu, či trampoty způsobené nepadnoucím oblekem, špatným parkováním, ale také ožralou feťačkou. Název filmu je podle režiséra prý samolibý nesmysl, žert který má zabránit jeho různým výkladům v zemích distribuce, avšak evokuje také jakousi emociální vyprahlost. (12.10.2016)

Skoro vždycky, když mě nadchne nějaký osobitý film ze současné tvorby a sáhnu brzy poté po dalším filmu od příslušného režiséra, dočkám se zklamání. Po včerejším zklamání od Jafara Panahiho přišel na řadu rumunský režisér Ciristi Puiu, jehož Smrt pana Lazaresca nebyla sice zrovna příjemná, ale velmi brzy mě plně vtáhla do silného dramatického děje a přinesla nezapomenutelný emotivní zážitek, navíc s přesahem, za což si režiséra cením, ale tady jsme se s Puium a jeho dalším filmem hodně minuli. Asi nikdo z nás se v životě nevyhne různým nepříjemnostem, problémům, trapným zážitkům i jistým rodinným neshodám. Jenom mám pocit, že svět a život kolem jsou podobně smutnými věcmi naplněné někdy až příliš na to, abych se na něco takového hodlal dívat 3 hodiny(!) ve filmu bez souvislého příběhu(!!)... a to jsem se na ten film přímo vyspal a nechal si ho na speciální příležitost po završení důležité povinnosti, takže nerušené sledování v patřičně klidném rozpoložení. Několik zajímavých pohltivých pasáží (dialog Laryho s matkou u rozbalování přístroje, vyprávění kuriózní příhody z dětství v autě či diskuse o politických masakrech k závěru) částečně zachraňuje, ale rozhodně neomlouvá spoustu vaty a chaosu během zbytku děje s procházením několika postav různě po bytě či dlouhými záběry na dveře a prostředí kolem jenom proto, aby režisér zbavil film jakýchkoliv střihů v čase, a úplně nevyváží ani to, že v jiných pasážích mě film nekonečnými hádkami postav i docela štval... a to jsem ještě netušil, že se tam začnou přetřásat i perverzní témata typu orálního sexu, bože. Tohle vážně nebyl film pro mne, to už fakt raději přidám hvězdičku Bohu masakru od Polanského. Omlouvám se všem, kteří si to užili. [45%] (18.10.2022)

Mám z toho takové smíšené pocity. Na jednu stranu je to reálné až bída, ale na tu druhou je to místy až moc přehnané nebo utahané. Je tam spousta zbytečných scén, díky kterým musíte vydržet skoro tři hodiny a nedá se říct, že byste si je nějak užívali. Spousta politiky, rodinných vztahů a bizarnosti. (24.05.2017)

Rodinný mítink jako rakovinové bujení vztahů, kde se nikdy nevyřeší úplně vše, generace se ideově rozchází a autority jako smírčí soudci jsou v nedohlednu. Cristi Puiu točí nemilé diagnózy, které jsou ale někde velmi hluboko pořád komediemi. Klaustrofobní zážitek o pěti stech zavřených dveřích a krásné ''antipointě''. (víc snad později) (10.10.2016)