Režie:
Juho KuosmanenKamera:
Jani-Petteri PassiHrají:
Jarkko Lahti, Oona Airola, Eero Milonoff, Joanna Haartti, Esko Barquero, Elma Milonoff, Leimu Leisti, Hilma Milonoff, Olli Rahkonen, Joonas Saartamo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Léto 1962. Olli Mäki je velkou nadějí finského boxu a právě se chystá na životní zápas o titul mistra světa. Z poklidného venkova se dostává do víru velkoměsta, kde je vystaven tlaku médií, trenérů a sponzorů. Skromný Olli má na dosah všechnu slávu a bohatství a snaží se dělat to, co se od něj očekává. Je v tom ale jeden háček – Olli se totiž zamiloval do Raiji, dívky ze své rodné vesnice. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (50)
Z rozhovoru s režisérem: Olli má Alzheimera v pokročilém stadiu, ale stále si pamatuje staré události. Vyprávěl mi o tom zápase na mistrovství v roce 1962, a když mi na konci příběhu řekl: „Byl to ten nejšťastnější den mého života,“ a usmíval se při tom, musel jsem se nevěřícně zeptat: „Jak to?“ A on mi vyprávěl, že v ten samý den si s Raijou koupili snubní prstýnky. Hezký příběh, pomyslel jsem si, ale trochu moc klasický na to, aby ho někdo znovu převyprávěl. Ale jak šel čas, Olliho příběh mi nešel z hlavy. Boxerský film, který vlastně vůbec není o boxu, ale o lásce. Pokud si o tomhle filmu přečtete i jen něco málo, pravděpodobně narazíte právě na tohle tvrzení. A právě proto je příběh Olliho Mäkiho na můj vkus hrozně moc emocionálně plochý a prázdný. Vypadá to fakt stylově a příběh opravdu skrývá velký potenciál. Jenže právě ta rovina romance je značně nevyužitá a když se zpětně ohlédnu, stejně mi přijde, že to je vlastně spíš o boxu. A to je velká škoda. Podobně jako před pár lety u polské Idy, nabízí se otázka, zda by Olli nebyl jen jedním z mnoha černobílých filmů, kdyby byl natočen v době, kdy by svojí vizuální stránkou nikterak nevynikal. 6/10 ()
Velmi příjemný, skromný film o stejně naladěném, lidsky sympatickém pekaři a mistrovi světa v lehké váze, jenž si tuto svou prozatímní nálepku veze s sebou do Helsinek na svůj nejšťastnější den v životě, kterým je nepochybně 17. srpen ´62. Nikdy na něj nezapomene, v ten den se rozhodl, a šel do toho, jo...také absolvoval několikaminutový boxerský zápas. Vynikající režie, herectví i krásný romantický příběh o naplnění svých životních cílů. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
Už jsem viděl slušnou řádku boxerských filmů, a nutno uznat, že tenhle je opravdu jiný. Pekař z Kokkoly jakoby ani nechtěl být mistrem světa, protože jeho život právě dostal jiný smysl, a on chce být jen obyčejně šťastný. Z toho prostě nového Rockyho neuděláte (ostatně Juho Kuosmanen se ani o nic takového nesnažil). Těžko bych film popsal jako romanci, ale v jeho jinakosti je jistý půvab. ()
Konec boskovického festivalu 2017. Neděle. Ráno film, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Finský film o boxerovi z 60. let mě nepřilákal ani tak svým námětem jako tím, že Oli (skutečná postava) pocházel z Kokkoly. Tak, jak měl Rocky přezdívku "italský hřebec", tak se Olimu říkalo "pekař z Kokkoly". No a právě v Kokkole jsem před pár lety byl na 14 dní na návštěvě. A upřímně jsem si nedokázal moc představit, jak by se tam dal natočit film. 99% katastrální výměry toho města tvoří les. A taky že jo, úvod filmu se odehrává v lese (asi málokterý divák pochopí, že to je ta Kokkola). Film je černobílý, ale tak strašně nenáročný, že se k nedělnímu dopoledni a jako rozloučení s pohodovým festivalem náramně hodil. Děj by tak tak vydal na kratší povídku, nebo sloupek v novinách, z finské přírody nevidíme nic, protože černobílá kamera snímá málo a navíc v noci. Nic pořádného nevidíme ani z Helsinek, žádné vybíhání schodů k helsinské katedrále á la Rocky se nekoná, běhá se dokolečka po pláži. "Pointa" celého příběhu z filmu trčí jako sláma z bot, tvůrci ji do diváka ostatně tlačí hned v názvu filmu. No a co, že je to vlastně o ničem? V boskovickém kině mají pohodlné sedačky... ()
Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale otravnejší športový film s otravnejším príbehom som hádam ešte nevidel. Absolútne, ale absolútne nič zaujímavého, až na jeden zápas na konci, hoci aj jeho výsledok bol jasný už v prvých piatich minútach filmu. Hlavná postava sa tu len tak motá, bedáka, horekuje, krčí plecami, druhá postava zase do nej hučí, že musí a musí a musí.... a vlastne nič z toho. A tak stále dookola. A dievčinka? No neviem... moc romantiky to tiež nepobralo. No skrátka veľké sklamanie, nechápem čo kto na tejto kakačke vidí. Na hranici odpadových záležitostí. 30/100 ()
Galerie (21)
Zajímavosti (12)
- Byt Elise Aska (Eero Milonoff) z filmu je pravým bytem režiséra Juho Kuosmanena. (MessiM)
- V roce 2011 v divadle ve městě Kokkola, viděl režisér Juho Kuosmanen hru o Olli Mäki, který sám seděl také v publiku. Po představení pózoval divadelní režisér Jarkko Lahti s Olli Mäki. Tehdy Kuosmannen řekl, že pokud by režíroval film o Mäki, byl by to právě Lahti, kdo by hrál hlavní roli. Ten to vzal jako slib a začal trénovat box. Dokonce se účastnil několika amatérských zápasů, které ale nakonec prohrál. (MessiM)
- Film byl vybrán jako zástupce finského filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (orkadimenza)
Reklama