Futsu saizu no kaijin

Debutový krátkometrážny amatérsky film Shinja Tsukamota predstavuje japonskú undergroundovú scénu v tej najlepšej a najzvrátenejšej podobe. Syžet, jeho prezentácia a zvolené technické prostriedky (inscenovanie úsekov deja ako anime, prvky grotesky, zbesilá rapidmontáž, elektronická hudba 80. rokov dopĺňajúca industriálnu atmosféru) predpovedajú autorský štýl, uplatnený neskôr v prvom Tsukamotovom celovečernom filme. Vďaka pasáži, ktorá vnáša trochu svetla do nedobrovoľnej mutácie hlavného hrdinu, ho možno považovať za čiastkový interpretačný kľúč k o tri roky dokonalejšiemu, revolučnému Tetsuovi. Je len na škodu, že sa dá film vidieť v mizernej obrazovej kvalite (poskakujúce titulky a nerovný obraz naznačujú, že ide zrejme o nahrávku z kina alebo DVD na ručnú kameru). 80% Game over. (08.01.2015)

Sapr.. 1.Má to přesně to co Tetsuovi chybí-tozn. : Rozumnou minutáž, barvy, větší uvolněnost, vtip... 2. Chybí tomu přesně to co Tetsuo má-tozn. : Propracovanější zápletka, větší tlak na diváka, prachy(?).... Betaverze perfektně fungující jako samostatný HC experiment i jako bonus a doplnění k Iron Manovi......Nelze nemilovat :) (02.07.2013)

Všichni fandové ulítlého režiséra Shinya Tsukamota by si neměli tuto jeho prvotinu nechat ujít. Jde o takovou malou „ochutnávku“ toho, co bude následovat v jeho další tvorbě (Tetsuo). Fascinující zrychlená kamera ve spolupráci s šíleným střihem vytváří jeden chaotický obrazec za druhým a když k tomu navíc připočítám režisérovu představu (proměnu) v biomechanického člověka dostalo se mi něčeho na tu dobu docela nevídaného. Zvrácené – ano, fascinující – jak pro koho, každopádně to byl pro mne nezapomenutelný zážitek, především pak prostřední pasáž. 60% (24.09.2012)

První nadšený úšklebek Tsukamotovy zvrácené mysli, jasně idustrializující signál cyberperverze a mutace v nadřazenou formu, ke kterým se později přidává i jeho cit pro fetišismus. Futsu saizu no kaijin je v podstatě prvním (malým) Tetsuem, na nějž ještě čeká pořádný upgrade. A všimněte si, humanoid ze samotného závěru filmu se objeví i v Tsukamotově následujícím Denchu kozo no noken, byť s drobnými úpravami. To už je jeho podstatou totiž žena. (19.02.2008)

Už ve svém prvním počinu je Cukamoto ukázkově posedlý až kafkovskou groteskností. Tělesný i duševní rozpad hrdinů, nezapadajících do většinové společnosti, předvádí téměř v každém ze svých snímků. Ve svém prvním cyberpunkovém období reflektuje strach z proměny člověka v nemyslící stroj tupě vykonávající daný úkol, ale i všeobecnou fóbii japonské společnosti z vážně nemocných a tělesně postižených. Cukamoto má silné vizuální cítění a ovládá zpravidla vše od režie, scénáře, kamery až po střih. Někdy se ve filmu objeví i coby vedlejší, nebo dokonce hlavní role. Tak je tomu i v případě tohoto osmimiletrového snímku, který se navzdory své krátkosti vyznačuje bizarními maskami, kvalitním střihem i nezaměnitelnou atmosférou. K vidění na YouTube. (06.11.2022)