Reklama

Reklama

Vyprávění tohoto snímku Alfreda Hitchcocka popisuje sílící rivalitu rodin statkáře a bohatého průmyslníka, která postupně směřuje ke tragickému konci. (oficiální text distributora)

Recenze (16)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Ta scéna aukce je opravdu hodně napínavá a z celého filmu nejlepší. Jenže když pominu ji a chytrý příběh, moc mě to nezaujalo. Přitom ten film něco do sebe má a ten příběh je opravdu zajímavý, ale prostě mi tam chyběla ta Hitchcockova typická atmosféra, napětí a podmanivost. I kamera v některých záběrech není úplně zajímavá. Je to škoda, podle mě se ze Skin Game dalo vyždímat víc, ale třeba jsem jen nebyl ve správné náladě a při druhém zhlédnutí to docením víc. 3* ()

Jenni 

všechny recenze uživatele

Moc se mi líbí úvodní scéna, která patří Hitchcockovi (nikoli Galsworthymu). Zleva přijíždí Rolf autem, zprava Jill na koni. Jednoduše je zde vyjádřen onen dualismus, který bude v ústředí celé "hry". Souboj modernity, peněz, továren, pil, strojů a hluku na jedné straně proti tradici, půdě, krajině, stromům, zvířatům a tichu. Jill, jejíž rodina je tu od královny Alžběty (I.), se na Rolfa z rodiny novodobých zbohatlíku dívá svrchu a "zaujímá postoj jako vaši". Hitchcock ji vyloženě staví do tohoto postoje, byť je to právě ona, kdo se snaží obě rodiny sjednotit. Ani my nemůžeme být neutrální, Hornblower je představen jako bezohledný muž, který kácí stromy, vyhání staré pachtýře, staví špinavé továrny a nedává pozor na ovečky. Dokonce nevinná věta "slyšel jsem, že budeme mít elektrické osvětlení" působí u Hitchcocka jako součást něčeho zlověstného. Motiv velkého města ohrožujícího nevinnost venkova bude ostatně zopakován v Ani stín podezření. Proto sedí-li Jill na koni a dívá se z této pozice na Rolfa, jsme na její straně i my. Tím spíše, když místo ladného a tichého pohybu koně zaburácí motor auta. Po jejich rozloučení vidíš Jill uprostřed pohádkově rozrostlé aleje, zatímco před domem Hornblowerových jako by tentýž život nikdy nezačal. A Rolfův motor stále hučí. Zvuky jsou v Boji na nůž opravdu podstatné, ale víc proto, že s nimi Hitch dokáže experimentovat - ve vesnici (bečení ovcí, štěkání psa, zvuk klaksonu), při pěkně prolnuté vidině továrny (slova paní Jackmanové nejsou skoro slyšet) či krátce před dražbou, kdy i zakašlání přehlušuje tichý projev. Přijde mi, že sympatie diváků se můžou začít přelévat na stranu Hornblowerových ve chvíli, kdy zjistí, že i Hillcristové vlastní auto. Právě tehdy počíná postava matky rozhrávat svoji "hru". Její manžel je oproti ní nešťastná figurka, sice milovaná dcerou, ale nemocná a zastupovaná ženou. Nikdo mi nevymluví, že jde opět o Hitchcockovo pojetí. Otec Hillcrist se za celý film odváží k jediné akci - vydražit Centry. Jak to dopadne, je celkem jasné. Stejně neplodnou se ukáže i snaha ochránit Chloe (ve filmu pak ještě tragičtěji). Tuto dívku si na druhou stranu zamiluje Hitchcockova kamera a umožní nám poopravit si názor na věc. "Když jsme začali tenhle boj, měli jsme čisté ruce - jsou nyní čisté?" ptá se v úplném závěru Hillcrist. A Galsworthy mottem své hry odpovídá: "Kdo sáhne na smolu, ušpiní se." Hitchcockův film končí zcela osobitě, zrcadlově. Po Jackmanových (o něž mělo celou dobu jít, ale zcela jistě nešlo) vše uzavírají Romeo a Julie kompozičně zajímavým sepětím rukou. Poslední obrázek stromu. Zvuk zvítězil. ()

Reklama

majo25 

všechny recenze uživatele

Cesta do pekla je dláždená dobrými úmyslami. Tak končí príbeh tohoto filmu, v ktorom sa stupňujú jak emócie, tak gradácia deja. Hitchcock nepreviedol nič svetoborné, ani osobité, skôr poctivú filmárčinu, ktorá si postupom času získava diváka. Vypichol by som skvelého Edmunda Gwenna v nekompromisnej roli priemyselníka. Škoda blbého českého prekladu názvu, žiadny boj na nože, ale hra na telo. ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Mam s tym vlastne iba 2 problemy. Nedokazalo sa to uplne oprostit od divadelneho povodu (je to dost utopene v dialogoch) a ta pekna dievcina s cool prsiami je priserna herecka. Inak spokojnost. Pribeh je silny, myslienka univerzalna a Hitch minimalne pri scene burzy ukazal, co z neho vyrastie. Velmi dobra dobova zalezitost. 8/10 ()

Němi 

všechny recenze uživatele

Hitchock dostal "Skin Game" jako zakazku a na vysledku je jeho odmerenost znat. Po reziserske strance je film rutinni, sice neurazi, ale invenci z Hitchovy strany pohledat. On ani prepis divadelni hry pro mistra obrazu nenabizel prilis prostoru k manevrovani. Krom vyborne sceny z aukcni sine tak sledujeme predevsim (reziserem velmi neoblibene) "nataceni rozhovoru". Dik bohu za par vybornych charakternich hercu (krom Chloe vlastne nemam k nikomu nejmensich namitek), jez staticke sceny delaji velmi zajimave a plne napeti. Nenapadne gradujici pribeh, v kterem se dve znepratelene rodiny stale horliveji nori do podleho boje, az zapominaji na puvodni uslechtile zamery, je vystaven na lehce afektovanem, ale jinak skvelem scenari, jehoz hlavnim trumfem je neobycejna necernobilost. Kazda postava, jenz se na platne zdrzuje, je dokonale "plasticka" a o zadne nelze rict, ze je ciste dobra nebo zla. Vsichni maji sve jasne motivace, ktere jsou pevne zastresene, a konflikt vznika z rozdilu pohledu (opet jasne urceny postavenim, vekem, pohlavim, atd.). Krasa. Podivat se jeste trochu do hloubky, zapojit Hitchock vic ze sveho talentu, mohl vzniknout opravdu nezapomenutelny kus! __ Predevsim za nebyvalou prokreslenost 80 let stareho snimku male prilepseni. Ale opravdu jen male. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Dvě obrovské dánské dogy, které museli při natáčení projít velkolepým sálem, svými drápy působily při nahrávání zvuku strašný hluk. Aby se tak mohly pohybovat potichu, musely dostat na tlapky malé botičky a na ně pak namalovat drápy. (Pavlínka9)
  • Film vychází z divadelní hry „Skin Game“ Johna Galsworthyho, která byla uvedena v Londýně v roce 1921. (Pavlínka9)

Reklama

Reklama