Takoví normální vozíčkáři

Nevím, jestli je možné vnímat gangstersko-mafiánskou linku v tomto filmu pouze v rovině fiktivních představ hlavních hrdinů, jako předobraz k tomu jejich komiksovému dílu. Nepostřehl jsem zde totiž žádnou indici nebo výraznější stylizaci, skrze níž by režisér a scenárista v jedné osobě mohl diváka k tomuto vnímání explicitně navádět, takže podle všeho celý tento děj rozehrával (byť s nadhledem) jako reálný. Být to totiž pouze druhá fikce rozehrávaná v myslích hlavních postav během psaní osobitého uměleckého díla, určitě bych se mnohem lépe vypořádal s problémem, který jsem během sledování měl ve vztahu k postavám i celému šílenému příběhu. Sice to nepostrádá nadhled, na druhou stranu mi svým stylem pojící moderní černou komedii, syrový akční thriller a místy i pokus o realistické drama jako celek Takoví normální vozičkáři úplně nesedli a zejména během neuvěřitelně akčního vyvrcholení mi celý děj připadal hodně přitažený za vlasy. Chápu, že to má být absurdní a že jsem se možná tady měl pouze bavit a neřešit reálnost příběhu, ale to by si mě museli ti hlavní hrdinové nejdřív pořádně získat (což se místy z jistého soucitu k postiženým dařilo, ale vzhledem na to cynické jednání a drsnou povahu některých z nich jsem k nim měl po celý čas spíše rozporuplný vztah) a jak jsem zjistil, můj šálek kávy to vyloženě nebyl. Na druhé straně určitě se našly ve filmu momenty, které jsem ocenil (nejvíc asi hlubší drama kolem postavy nejmladšího z party Zoliho a „rybářská“ scéna mi přišla dokonalá), stejně tak se mi líbily osobité výtvarné kresby v celém filmu. Výhodou bolo i poměrně svižné tempo, díky němuž film většinou nenudil. [65%] (12.04.2022)

V poslednom čase maďarská kinematografia prežíva svoju novodobú renesanciu – a to vo všetkých žánroch. O tom svedčí aj film „Kills on Wheels“, ktorý úspešne spojil drámu s menšou dávkou akčných scén. A k tomu ešte malý humor, samozrejme v rámci možností. Príbeh zaujímavý, herecky nadpriemerne dobre zvládnutý. Osobné hodnotenie: 80% (****) (24.03.2018)

Tohle je opravdu trošku jiná komedie, než byste čekali. Už jen ta realita, že v hlavní roli je opravdu postižený herec je něčím velmi inovativní a ten nápad se nemusí líbit každému, ale mě osobně potěšil. Příběh, zápletka a závěr není bůhvíjaký zázrak, ale zpracování i černý humor mě neurazil, naopak. Vtip fungoval často a přistihla jsem se několikrát i ve smíchu. Maďaři mají své komedie něčím hodně charakteristické a když si vzpomenu na Revizory, říkám si, že v nich nejsou vůbec špatní. Čtyři slabší. (26.08.2017)

Jiný film, o jiných vozíčkářích. Je to jednoduše maďarský film, s drsnějším humorem, ale není ho zde příliš, což je ve výsledku dobře. Film je povětšinou dramatem s několika přestřelkami a právě jeho akční část bavila nejvíce. Méně už rodinné problémy Zoliho, či vztah nevztah Rupaszova... i když svatební scéna byla jednou z nejlepších. Podobně kvalitní je i finální setkání s vlastně hlavním záporákem, který ač vcelku nenápadný filmu též dodal něco navíc, zajímavá postava. Ale to nejlepší si Attila Till nechal na samotný závěr, bez této pointy by to byl téměř obyčejný film. Jenže TO tomu dává zase jiný pohled na věc a možnost zamyšlení se nad celým předchozím dějem. Navíc se vše předešlé, občas poněkud nesourodé dává dohromady, tedy i ta rodina dává smysl. 75% (21.07.2017)

Maďarská wannabe ritchievka ostáva niečo dlžná svojim predobrazom. Nápad je výborný, avšak napriek tomu film nemá obzvlášť zaujímavé postavy, scenár je plný logických dier a nepôsobí príliš konzistentne. Výsledkom potom je, že aj oná niečo vyše hodinka a pol sa mierne vlečie. Každopádne sme sa dozvedeli dôležitú informáciu a zároveň varovanie, že Maďari by sa nemali miešať do rozhovorov o srbskom futbale. Toto posolstvo platí v globálnom merítku. (18.03.2020)