Normální autistický film

Velice příjemný film, líbilo se mi zpracování, kde režisér nechal promlouvat hlavní aktéry a svým komentářem vůbec nezasahoval. Musím ale souhlasit s některými diskutujícími, že autismus není pouze Asperger. Pokud se film jmenuje "autistický", měl by vzít v potaz i jiné formy. Pro člověka, který se v tématu neorientuje, je pak film dost zavádějící až manipulativní. Ne všechny formy autismu jsou tak bezva, jak je nám ukázáno. Chápu, co bylo cílem autora a myslím si (nebo aspoň doufám), že jeho záměrem nebylo s divákem manipulovat, ale ukázat, že takto diagnostikované děti mohou být často velkým přínosem pro společnost. Mně samotné se moc líbila ta různost a vlastně i jiný pohled na svět všech dětí, ale popravdě toho bychom dosáhli, kdybychom vyzpovídali i děti bez Aspergera. Co by mě hodně zajímalo, je život dospělého autisty - třeba se toho jednou někdo ujme. (26.10.2017)

Nedívat se na autismus jako na diagnózu, ale jako na každodennost byl dobrý nápad. A když na tohle přistoupím, tak jsem viděla film o několika mladých lidech, kteří žijí svůj život a potýkají s tím, s čím se potýkají různé děti v různých prostředích a na různých místech. S vílami, nechutí k matematice, s láskou k hudbě, s nepochopením nebo odmítnutím ostatními lidmi, nebo naopak přijetím, respektem a přátelstvím. Víc takových filmů, které ukazují lidské bytosti v celém širokém a bohatém spektru lidských prožitků a zážitků. (24.11.2016)

Je to skvěle sestříhané, ti lidé jsou zajímavý, ale nakonec to jen buduje klišé "bytostí napojených na jinou realitu, které mysticky rozumí tomuto světu, protože nejsou jeho součástí". Nevím, jestli to není pravý opak toho, o co tvůrcům šlo. Takhle vznikla trochu samoúčelná fascinace, na kterou se hezky kouká a utáhne i těch 90 minut, ale komu tím prospějete, co? 65 % (31.10.2016)

Na Normální film je tenhle snímek dost nenormální a sama okolnost specifičnosti AS oproti jiným typům autismu tak trochu jde proti logice názvu i celé dokumentární koncepci. Nepotřebuju psychologickou analýzu, ale nějaký sociální kontext by se hodil (spolužáci, rodič, učitel). Takhle to, bohužel pro autisty, opět vyzní jako apel na bezpodmínečné přijetí exotičnosti, která normalitu schválně devalvuje. Umělecký záměr bych v tomto případě raději upozadila. Čekala jsem víc, nechtěla jsem sledovat sestřih excentrismu, chtěla jsem lépe pochopit vnitřní svět člověka. Škoda, PR opět předčilo výsledný dojem z filmu. Zůstávám u normy, tedy průměr, dobře, za 3. (19.04.2017)

Připouštím, že jsem se bavil nad jednotlivými scénami, to ale nevyváží pocit, že celý film je jen slepenec scének a hlášek. Líbí se mi ten free přístup, bez diagnostických promluv doktorů. Zároveň bych ale čekal alespoň zdánlivou koncepci. Při všem respektu k autorovi, Normální autistický film na mě působí tak, že režisér prostě na pár dní zašel ke každému protagonistovi a tak jako nějak ho natáčel. To celé pak nějak sestříhal a slepil a bylo hotovo. 6/10 (08.02.2017)