Cesta s tátou

-3* další film, kterému z mého pohledu ubližuje ČSFD zařazením mezi komedie, i když je fakt, že podobně svou hudební náplní vyznívá i trailer. Bohužel však v samotném filmu nebylo téměř žádné místo na smích a je to čistokrevné drama, kterému k vyšší známce pomáhá jen to, že se v něm často odkazuje na událostí v Československu a to mu dodává punc přitažlivosti a zajímavosti. Není to špatný film, ale na druhou stranu ani nijak významný, který bych dokázal za něco konkrétního vyzdvihnout. Moje doporučení nezíská a ani nebude chuť si ho někdy zopakovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.12.2020)

Měl jsem štěstí, že hned první film v rámci Das Film Festu byl i s hostem, příjemnou paní režisérkou a scénaristkou v jedný osobě. Velmi se mě líbilo, že si po skončení projekce chtěla povídat s diváky. Anca bude zřejmě velmi pečlivá žena, protože nepodcenila ani práci s detaily , ale hlavně práci s náladou diváka. Většinu filmu je natočená velmi realisticky i když zejména svérazná postava otce se stará o zabavné prvky celkově film vyznívá poněkud smutně až melancholicky, ale doba ve který se odehrává skutečně veselá nebyla, určitě ne pro čechoslováky. Velmi mě překvapilo jak moc nás v Rumunsku v 1968 sledovali a za to že k nám v 68 neposlali armádu jim patří mé dodatečné, děkuji. Cestá s tátou vlastěn obsahuje dva na sobě nezávislé smutky, jednak politiku a jednak osobní rodiné záležitosti, přesto jsem neměl pocit, že by mě Anca nějak citově vydírala a jedinou její snahou je odvyprávět příběh, který nenudí a je co nejblíž realitě a to se jí myslím povedlo. (20.10.2016)

Film rumunskej režisérsky A. M. Lazarescu, inspired by true-based story, sa snaží zachytiť prostredie a pocity, ktoré prevládli v Rumunsku počas roku 1968. Prostredie, pocity (jak na jednej, tak na druhej strane [Západ, Východ]) a myslenie ľudí, arogancia moci, atď. – skratka režisérka sa snažila dotknúť všetky dôležitejšie aspekty. Z tých „filmových“ obrazov, čo som videl, ma najviac vydesili deti, ktoré hrali na to, ako ľudia moci sa snažia chytiť zradcov (to zahrnulo aj imitáciu popravy) . Z hereckej stránky slušný priemer, avšak ani jedna postava nie je dostatočne výrazná. Film, ktorý Bohužiaľ nepôsobí tak silne ako by mal (je to čiastočne spôsobený aj trošku jednoduchým a plochým záverom). Osobné hodnotenie: 73% (***) (05.10.2020)

No, komediální mi přišla snad jediná scéna. Když film pojednává o cestě, jejíž důvodem rozhodně nemá být dovolená a probíhá zrovna v této době, možná by byla až škoda, udupat ho nějakým přehnaným vtipným nadhledem. Rodinná vztahová část je vcelku silná, ale tím nejzásadnějším je tu něco jiného, mezinárodní pohled na dění u nás. Ten je samozřejmě velmi zajímavý, možná občas až překvapivý a potěší, že to zdaleka nebylo všem lhostejné, právě naopak. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž levicová komunita v mnichovském bytě, kterou si svojí verzi Kalinky tak parádně podal mladší bratr hlavního hrdiny. V tomto bytě film vrcholí, přesvědčení se lámou, což se ukáže právě v této, snad jediné opravdu komediální scéně, která ovšem rychle vrátí do reality... a závěr dvakrát tolik. 75% (22.11.2020)

Vlastně takový typický Balkán (tady ještě okořeněný německými reáliemi), takže od radosti ke smutku a naopak. Plus samozřejmě nějaké ty absurdní situace, to jak se komunistickým režimem zdeptaný a unavený starší bratr, shodou osudu ocitne v Německu ve skupince bohatých salónních levičáků, ve mně vyvolávalo úsměv i smutnou vědoucnost zároveň. Asi už jsem převzala trochu toho balkánského myšlení. (16.06.2019)