Moonlight

Černošské oscarové extempóre na objednávku. Snaha o malý velký film, který se pokouší vyobrazovat tíživou atmosféru vyjmečného jedince na hraně standartní společnosti a jeho začlenění se do běžného života i přes svůj gay "handicap". Ne že by snad vyprávění bylo neosobní a kamerové twisty nepůsobivé, ale jako gay tématika byl Brokeback Mountain o třídu lepší. Jako příběh dětství a dospívání ve tmavé komunitě dobré, ale těch opravdu rezonujících scén je tam jako šafránu a klišé poměrně dost, především co se načrtnutí vedlejších postav týče (zlá matka, problémy se spolužáky). Palec nahoru především za solidní herecké výkony a zajímavě rozvržené příběhové etapy, kde se paradoxně nejklíčovější události dějí mimo diváka. Existují však tématicky podobné filmy, které jsou pocitově daleko plnější a vztahově promakanější. (08.04.2017)

Tak to je vrchol a tímto rokem Oscary začínají být totální fraška. Dáme negrům Oscary, ať nejsme rasisti, sice je ten film brak, ale aspoň ukážeme srdíčko. Celý svět skáče do prdele uprchlíkům, negrům, cikánům a dalšímu dnu společnosti. A tato volba je jen odraz dnešní sluníčkářské doby. Já nikomu skákat do prdele nebudu a citlivý negr? Trošku božínek, no a? Už jsme něco podobného viděli, ale v bílé barvě. Nemám zapotřebí skákat někomu do prdele a posílám tenhle snímek na samé dno .. 0/10 = 0% (05.03.2017)

Je to rozhodně dějově bohatší než kolega Fences, ale pro oba filmy platí, že jsou v Oscarech 2017 jen díky barvě pleti a to je prostě pozitivní diskriminace. Neuznávám, neberu. Jo, kdyby byl rok předtím nominovaný třeba Straight Outta Compton (třeba místo Brooklynu), tak asi neřeknu ani popel, ale několikanásobná úlitba v podobě ročníku 2017 je spíše trapná. Děj krásným způsobem shrnul PanTumnus, a já si při čtení jeho komentáře uvědomil, že to bylo opravdu slabé. Je zajímavé, že v USA točí běžně úplně jiné druhy filmů, ale Akademii se líbí ty, které jsou svým stylem spíše neamerické. Moonlight není ani surovým naturalistickým dramatem, ani načančanou vlezdoprdelkovskou sračičkou, je prostě nevýrazný. A jak natáhnout nuzný obsah na délku celovečerního filmu? Vymyslím si hlavní postavu, která třikrát na tu samou otázku vůbec nezareaguje a počtvrté zareaguje po deseti vteřinách. Geniální. První kapitolu zachraňuje Ali, druhá je asi nejzajímavější, dějově nejbohatší, na poměry snímku akční a nejrychleji mi utekla, třetí má potenciál v rozporu a v radikální změně hlavní postavy. Ta je ale znázorněna příliš neuvěřitelně, nesmyslně, ale vlastně se v ní vůbec nic nestane. Velebení Naomie Harris moc nechápu. Vím, že je v tomto filmu potřeba chytat se stébla a oceňovat, čeho bychom si jinde ani nevšimli, ale podobně ztvárněných postav jsem viděl už mraky. Abych nebyl úplně nefér, je to takový typický film z Varů a tam bývají ještě mnohem horší a prázdnější záležitosti a tohle je přecijenom divákovi schopno ještě něco předat. Pro mě toho ale bylo málo. (12.02.2017)

Skvěle střižený příběh o hledání sebe sama, jenž je zasazen do působivých reálií okrajových částí Miami. Režisér Barry Jenkins neobyčejně citlivě a s notnou dávkou empatie rozvádí životní osudy a strasti mladého Chirona do takových mezí, že chvílemi Vás pohled na film bude "bolet". Filmu rovněž k dobrému výslednému dojmu pomáhá rozdělení do tří kapitol, které jsou také zrcadlem životních etap Chirona. Přičtěte si k tomuto všemu skvělé herecké výkony a dostanete film, který kromě dlouhé stopáže nemá jediné špatné místo. Je totiž krásně nenucený, civilní a svým způsobem se dotýká každého z nás. Jsem moc rád, že se takovéto filmy točí a že neunikají pozornosti mainstreamového diváka, potažmo i Akademie samotné. „Let your head rest in my hand. Relax. I got you. I promise. I won't let you go. Hey man. I got you. There you go. Ten Seconds. Right there. You in the middle of the world.“ (02.02.2017)

Moonlight je sice až nebetyčná a dost na sílu tlačená konstrukce. Chudý, černý a homosexuální hlavní hrdina, se kterým prožíváme tři etapy jeho života, vlastně prožívá dost standardní oscarový dějový oblouk. Práce s vynechaným, nedořečeným, zamlčeným to ale zkrátka posouvá na vyšší rovinu. Jenkins si na sebe sice zvolenou narativní strukturou trochu upletl bič, protože po fantastickém začátku a prvním časovém skoku si člověk už jen odškrtává povinné zastávky a zbytek filmu je trochu bolestivě předvídatelný. Nicméně i ve slabších chvílích to zachraňuje forma, která dokáže být naturalisticky krutá, poeticky podmanivá i progresivně dráždivá. No a herci, samozřejmě, tedy až na otřesně přehrávající Naomie Harris, která je tím největším ztělesněným klišé, které Moonlight obsahuje, a že jí Viola Davis přebrala toho povinně černého Oscara kvituji s velkým povděkem. Jinak jsem s těmi třemi soškami pro film relativně v pohodě, měl jsem větší favority, ale výhra Moonlight asi byla potřeba. 80 % (13.10.2017)