Jósei gorasu

"Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí." Kdyby tohle viděl Archimédes... Japonci na pevný bod kašlou, radši postaví obří tryska na Antarktidě, které udělají z celé zeměkoule raketu. Jejich stavění na poslední chvíli, než se přiřítí hvězda, je jaksepatří napínavé a plné roztomilých modýlků. Řekl bych, že je Honda a jeho dvorní trikař Tsuburaya ve vrcholné formě. Dvorní skladatel Ikufube ale bohužel chybí, jeho náhrada, Kan Ishii ale není zas tak špatný. Sice to není taková jízda jako The Mysterians (1957) a hluchým momentům se nevyhneme (dějová linka s amnézií, i když to není taková katastrofa jako například vedlejší linie u Kinga Ghidoraha (1964) a dá se celkem přežít, její ztvárnění je koneckonců docela zajímavé), ale za to je film realističtější a napětí je skutečnější. Japonci jsou v zobrazení skutečného strachu a bezmoci před přírodními katastrofami mistři, ať už jde o stometrové monstrum nebo hvězdu... Alespoň jsou jim ta zemětřesení a tsunami k něčemu. Stejně jako v o pět let starším sci-fi hraje významnou roli spolupráce celého světa, tentokrát nejen národů, ale i ras. Dokonce je přítomno i monstrum, ne moc hezky vypadající mrože připomínající tvor, který se probudí kvůli tajícím ledům na jižním pólu. Brzy je ale sestřelen, takže nehraje žádnou roli *-*-*-* Emoce fungují, efekty podle očekávání špičkové. Poslední z "TOHO space opera trilogie" a opět naprostá pecka! Teď ještě sehnat Battle in Outer Space... (03.08.2014)

Obrovský meteorit se řítí vysokou rychlostí k Zemi a hrozí jejím zničením. Aby zjistili vlastnosti onoho meteoritu, jsou do vesmíru vyslány dvě kosmické lodi. Když se vyjasní, že člověk v žádném případě nedokáže nijak ovlivnit dráhu meteoritu, zdá se jediným východiskem pohnutí se samotnou Zemí... Hondovo sci-fi tentokrát bez jakýchkoliv kreatur. Film se spoléhá na osvědčené téma záchrany Země před nebezpečným meteoritem, když se o většinu práce tentokrát postarají Japonci. Trochu utopeně už působí oddychová "familiérní" vložka s amnézii. (21.07.2005)

Sice je to jen klasická sci-fi o záchraně Země před zničením na ni se řítícím meteoritem, ale na dobu svého vzniku to má něco do sebe. Od ztráty paměti to je sice celkem hloupé, ale jinak většina filmu šlape celkem slušně, atmosféru má, vedené to taky není vůbec špatně (místy navíc celkem inteligentně, v rámci subžánru), na svou dobu to má i celkem slušně efekty a i zatopení měst, které Honda dělal stejným způsobem jako v Godzille, nepůsobí tak lacině. A nějaká ta přerostlá potvora se tu sice objevila, ale naštěstí jen na chvíli. Rozhodně to není nic, co bych potřeboval vidět znova, ale takový příjemný průměr na jedno zhlédnutí to je určitě. 3* (22.06.2022)

„Yosei Gorasu“ není filmem, který by byl celkově naprosto převratný, ale zase jsem se mohl zálibně kochat naprosto skvělými triky a vlastně i promyšleností některých prvků děje. Ve filmu dochází k obrovské záplavě, která je pojata velkolepě, navíc Země sama se začíná bouřit a ono to vypadá vizuálně skutečně skvěle. Ukázka toho, jak Japonci předběhli v tricích většinu západních tvůrců. A navíc to naprosto geniální řešení problému. Za to se prostě musí dát body navíc. (20.04.2014)

Některé subploty tak trochu zavání zbytečností a na jiných se v neprospěch dramatičnosti podepsal zub času. Vůbec to ale nevadí, protože kostra filmu je neochvějná. Konkrétně jde o naprosto dokonalé efekty. Nesmrtelné miniatury po dekádách příšerných CGI vypadají snad lépe než tehdy. Vskutku megalomanská zápletka a hlavně její řešení je nepřekonatelné. Závěrečné poselství o potřebě kooperace všech národů nezestárne nikdy. Velkolepé sci-fi s velkým S. (01.10.2014)