Svoboda pod nákladem

Netradične ladený dokument o tradičnom povolaní v našich končinách. Áno, Tatry sú krásne, povolanie nosičov (hoci už pomaličky "vymiera" pod nátlakom doby) musí byť krásne a oslobodzujúce, Barabáš je taktiež majstrom svojho remesla, avšak oproti zvyšným jeho (najmä tatranským) dokumentom mi chýbalo možno viac záberov na tamojšie fascinujúce horské prostredie, a možno ísť v rozhovoroch s nosičmi viac do hĺbky, dopracovať sa k niečomu zásadnejšiemu, neviem. Každopádne dokument to je nepochybne príjemný, zaujímavý, taká zmena. 80% (05.01.2017)

Chodiť hore-dole po horách je dozaista inšpirujúce. No chodiť po horách priklincovaný stokilovým nákladom už také obohacujúce nie je. Slobodu by som práve pod takto naloženými nosidlami nehľadal. Samozrejme, partia prevažne postarších nosičov má na to iný názor a ich múdra zdobia dokument. Viac ho však zdobia horské scenérie a tatranské hrebene s efektnými oblakmi v pozadí. Z tých si však nosiči až tak veľa neužijú. Zaliati potom a neustále dbajúci na vybalansovanie nákladu sledujú svoj úzky výsek cesty. Štruktúra dokumentu je typicky barabášovská. Pomedzi filozofujúce múdra o svete tam hore a kadejaké pikošky typu zdravotných odobrení nosenia všetko preložené zábermi prírody. Faktov je na úkor takej všeobjímajúcej pokore k horám a pocte šliapaniu pod nákladom menej. (27.12.2016)

Tak každopádně klobouk dolů před 67 letejma borcema, který si v klidu celej život nosí 100-150kg na zádech do auty nepřístupných chat. Jako, dokážu si představit tam donýst sám sebe s pár pifkama, ale celej sud? To fakt nee... :o). Krásně zachycená krása Vysokých Tater, což sou skutečný velehory (vím o čem mluvím) :o). Hlavně teda ty záběry z výšky berou dech. A do toho všeho panáčci, který si doslova vychutnávaj tuhle řeholi, ze který by většina lidí na místě zdechla... (15.07.2018)

Každý, kdo byl někdy ve Vysokých Tatrách, zamiloval si tamní přírodu a majestátnost tohoto pohoří, potkal horské nosiče při vynášce a obdivoval, jak dokáží nést takovou zátěž a ještě si udržovat tempo, které mnohdy nemají ani někteří "nezatížení" turisté, dokáže patřičně ocenit i tento dokumentární počin Pavla Barabáše. Laco Kulangu jsem poznal osobně na jeho Skalnaté chatě, Petera Petrase zatial nie, ale jeho knihu Na chodníku chodník jsem již četl a byla neuvěřitelně čtivá. Touto odbočkou chci pouze poznamenat, že dva ze zde uvedených "herců" stojí za to. Když se Vysoké Tatry stanou vaši vášní a dostanou se vám do krve, budete se tam neustále vracet a každý obdobný počin vám udělá obrovskou radost, protože dokáže vaši mysl během chviličky přenést ze vzdálených míst do nejmenších velehor světa. (09.10.2018)

Dokument, ktorý nie je o vysokohorských nosičoch, ale o ľuďoch, ktorý sa nimi rozhodli byt. Ona ta príroda a Tatry všeobecne sú nádherne a milujem ich a aj preto som sa na Slobodu pod nákladom tešil. Žiaľ, realita je iná. Nedostal som nič o vysokohorských nosičoch, ale osudy a myšlienky par ľudí, ktorí tuto prácu robia. Žiadne ''zákulisne infošky", dych vyrážajúce zaujímavosti ..nič. Barabáš ma opäť sklamal a ukázal, že Suri nebola náhoda. On proste nemá vlastný rukopis a do svojich dokumentov nevie vložiť svoj podpis. Z textovej premisy na dokument som cítil viac než z dokumentu samotného. Chýba tomu forma a srdce. (23.12.2016)