Noční směna

Jako interaktivní experiment nezajímavé a s křížkem po funuse, jelikož jiní to samé již zvládli lépe. Volby navíc na podobný typ experimentu nejsou příliš časté. A když už, tak až na něco málo čestných výjimek jde spíše o zdání volby, jelikož alternujete reakce hlavní postavy na dění spíše než že byste ovlivňovali přímo dění. Což by nemusel být nutně problém, kdyby za něco stáli neherci; nestojí. Kdyby za něco stála režie; nestojí. Nebo alespoň scénář, který je ovšem otřesný a nedává smysl. Jako film to tedy nefunguje vůbec. A jako hra také ne, protože ty cca dva tucty nic neřešících ano/ne rozhodnutí je na "celovečerní" zážitek příliš málo, než abyste se cítili jako aktivní hybatel dění a ne pasivní divák, který má mezi dlouhými nudnými neinteraktivními bloky udržet pozornost natolik, aby neusnul před další (ne)volbou. Navíc většina voleb je jednoslovných a s ohledem na jejich vyústění vyloženě zavádějících. Na tvůrci zamýšlené opakované průchody to pak není už vůbec, právě proto, že se na to nedá kvůli nekvalitám koukat a díky absentujícímu množství smysluplných voleb se to nedá ani hrát. (29.09.2019)

Tohle už tu samozřejmě dávno bylo. Tobias Weber oprášil starý nápad československého kinoautomatu ze 60. let a který pamětníci jako já mají spojený se seriálem Rozpaky kuchaře Svatopluka. Kdysi dávno v 80. letech pracující z celé republiky usedali k televizorům, aby hromadným zapojováním elektrospotřebičů rozhodovali o dění na obrazovce. Samozřejmě Noční směna je nesrovnatelně dál směrem k hi-tech a film odpovídá vkusu mladé generace věku sociálních sítí a všudypřítomných aplikací. S režií Tobiase Webera a hereckým obsazením nemám problém a za ně dostane film dvě hvězdičky. Bohužel snímek doplácí na špatný scénář, kdy příliš mnoho energie věnoval tvůrčí tým herní podstatě, místo aby zapracoval na charakterech a smysluplnosti jejich počínání. Všechno je tady moc prvoplánové a dění na plátně nevyplývá z motivace postav a logiky zápletky, ale z přání scénáristy vést to tam, kam potřebuje. Někde je to jen lehce naivní a bezzubé, jinde to už zavání hloupostí. Samozřejmě pokud vypnete mozek, oddáte se pohledu na luxusní rychlé káry, sexy holku, dobrodružství, napětí a především mačkání tlačítek chytrého telefonu, tak vám to nemusí přijít špatné, ale já patřil k těm, kteří uposlechli rady zástupkyně distributora, že pokud nechci hrát, mám se soustředit na film a skvěle si ho užít. U mě bohužel neobstál z těch filmařských důvodů. Mimochodem, ačkoliv je Noční směna technicky nepoměrně dál, dojíždí na podobné nešvary jako někdejší Rozpaky. Často totiž divák rozhoduje nikoliv v klíčových situacích, ale tam, kde jde o banalitu, a zabíjí to i forma. Rozpaky byly blbý normalizační seriál, Noční směna je blbý thriller. Natočit ale tímhle způsobem něco šmrncovního a chytrého, jako byly první Ritchiovky Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k, jo to by byla chuťovka. Celkový dojem: 45 %. Nijak to sice nesouvisí s filmovými kvalitami, ale pochválit musím marketingový nápad, protože těch sedm alternativních konců přímo volá po tom, aby navnaděný fanoušek utrácel v multiplexu prachy opakovaně. (27.03.2017)

Průkopnickým přístupům většinou fandím, ale chce to dotáhnout nápad do konce. Interaktivita je tuze lákavá, ale podráží si nohy technickou nedokonalostí, aneb když už se náhodou nezasekává aplikace, alespoň spadne distributorova wi-fi. I bez tohoto škraloupu, který nedává možnost se do děje ponořit, jde ale o polovičatou podívanou. Dějově se totiž jedná o nejprůměrnější napínák, kde na sebe (alespoň v mnou / námi zvolené variantě) scény mnohdy navazují jen velmi kostrbatě. Proto i přes snaživou zábavnost celého konceptu hodnotím takhle nízko. Ačkoli publikum téměř do samého závěru hodnotilo většinou jen samé maličkosti, najednou bylo na základě jediné volby hotovo, aniž by byla šance se vzpamatovat z toho, co se právě na plátně odehrává. Po prozkoumání dalších alternativ vidím, že čsfd publikum dohrálo Směnu do pravděpodobně nejhoršího možného závěru, o to větší je škoda promarněné příležitosti. (05.04.2017)

Interaktivní film, nechvalně proslulý žánr počítačových her z devadesátých let, kdy nástup CD nosičů vysral na hráče pokusy o hry vytvořené z natočených filmů s možností rozhodnutím ovlivnit následující děj - a nebo taky nová verze Kinoautomatu, experimentu české nové vlny, která v kinech předvedla úplně to samé co dnes dělá Noční směna, jen k tomu nepotřebovala mobilní telefony připojené na vypadávající wifi. (05.04.2017)

Co do obsahu to připomíná všechny ty arogantně nablblé filmy s Willem Smithem (Focus), pobavíte se a snad i přijmete extrémně debilní scénář. Ovšem problémem u interaktivního filmu je, když máte pocit, že divák víceméně zasahuje do nepříliš podstatných scén a když už se zasáhne víc, tak se stejně krátkou oklikou, pokud možno ještě v probíhající scéně, vrátíte do předem naplánováné linie vyprávění. Je však možné, že se mýlím a aktivně zasahující divák během projekce na Febiu byl jen přehnaně racionální ve svých volbách. (28.03.2017)