Sámská krev

"♪ Elle talar svenska ♫". Znalec ugrofinských jazyků si zde musel skutečně smlsnout. My ostatní si můžeme užít poklidné, nicméně skvělé zrežírované a sehrané severské drámo o celoživotním boji Elli Marji s Christinnou. O vzdoru přerůstající v odpor k vlastním lidem a kultuře, už tak utlačované státní mocí. Kde asi ti čistokrevní nordičtí povýšenci tenkrát vzali inspiraci? Naštěstí jejich forma třídění nechávala lidi naživu. Jako debut opravdu velmi dobré. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (25.04.2017)

Hlavní příběh má ve filmu samozřejmě většinový prostor, ale opomenuty nejsou ani tradice a životní styl Sámů, za což jsem nesmírně rád. Právě tato část vlastně doplňující a dovysvětlující hlavní dění velmi zaujme, což ovšem neznamená, že by osobní příběh Elli Marji nebavil, naopak. Amanda Kernell ho vypráví obrazy, často bez dialogů, které ovšem v těch nejsilnějších a zároveň nejsmutnějších scénách rapidně přibudou. Svým způsobem poklidné, idylické žití Sámů naruší stále častější výpady proti nim, posměšky, občas i násilí. Vrcholem všeho je smutně dokonalá scéna ve škole, něco neskutečného, přesto pravdivého. Díky tomu všemu mám pro hlavní hrdinku pochopení, i když bylo jasné, že ji v "normálním" světě nečeká nic dobrého. Amanda Kernell vybrala do (nejen) hlavních rolí skutečné sámské dívky, což se ji vyplatilo, těžko by někdo předvedl lepší herecký výkon, než právě Lene Cecilia Sparrok, ale i Mia Erika Sparrok. Když člověk prožívá, není vlastně ani třeba příliš hrát. Závěr o opětovném nalezení skutečného domova, místa kam i přes změny v něm přeci jen a stále patřím, je nádherný. 75% (24.09.2018)

Základná rada do života by mala znieť: "Nikdy sa nad nikoho nevyvyšuj, ale ani sa pred nikým neponižuj". Opäť je zaujímavé konštatovať, že pôvodní "vlastníci" krajiny sú vydaní na posmech novej "elite". Či už americkí indiáni, austrálski aborigéni, Laponci. Zarážajúca snaha hlavnej hrdinky poprieť svoje vlastné ja je z dlhodobého pohľadu odsúdená na neúspech. V tomto smere veľkolepý záver filmu teda nemohol byť žiadnym prekvapením. V kombinácii s dokonalou hudbou je to vysoko nadpriemerný filmový zážitok. (23.08.2019)

Proč nezůstat ještě chvíli v Laponsku (nebo v Sámsku?), když naší březnovou krajinou funí samí blizzardi. Po "Země je hříšná píseň (1973)" jsem jen volně přešel z Norska do Švédska, kde na mě čekal příběh zcela jiný, i když stejně hustý. Snahu o asimilaci dobře chápu (za šest let studia v Německu jsem se také asimiloval), ale založit rodinu, zestárnout a zemřít jsem chtěl přesto zde. Teď už chybí jen poslední krok. Elle Marja, pro níž "švédská škola" byla něco rozhodně jiného než pro mě, se i přesto, že její "šikana" byla (teď už je to nejspíš jinak/naopak) součástí státní politiky vůči menšinám, rozhoduje zcela a definitivně opustit své etnikum a připojit se k majoritě. Byla to riskantní cesta a nemusela se zdařit. Na druhé straně chápu, že si tím cestu zpět - i na pohřební slavnost - zcela uzavřela. Nakonec se hlas krve přece jen ozve, ale není to jojk, je to jen labutí píseň... Pozn.: Češi také nebyli také nebyli zcela tolerantní ke svým menšinám (Slováci, Rusíni, Cikáni, ze Židů měli spíš strach), bylo v důsledku jejich nabubřelosti a povýšennosti (po letech poníženosti) a nezvdělanosti, sotva (až dosud) to byly projevy rasismu či xenofobie. V tomto smyslu je třeba číst tento film jinak, než že Švédové mají odvahu upozorňovat na své vlastní nedostatky. Ctějí tím říct, že tohle (apartheid), byly přehmaty minulosti, nyní jsou však čistí a otevření, takže se v podstatě nic nestalo. Podobně (ovšem v mnohem větším rozměru) se pokouší řešit podobné (samozřejmě ve větší intenzitě) i v Německu. V podstatě se jedná o snahu "přepisovat dějiny". (12.03.2019)

Film, který šel až na dřeň, v tomto případě až na lišejník. Příběh, který ve mě zanechal hlubokou stopu. Vždycky mě to táhlo k přírodním etnikům, určitě bych ocenila film čistě ze sámského prostředí.Zároveň však ctím právo každého jedince na svobodné rozhodnutí. Elle Marja si svůj původ nevybrala, ale velice citlivě vnímala přezírání okolí. Odtud pranila její touha vystoupit ze svého prostředí a včlenit se mezi švédskou populaci. Film odhaluje, co jí k tomu vedlo, nevíme o jejich vnitřních bojích a obtížích než se jí to povedlo. Lene Cecilia Sparrok je pro mě jako zjevení, nehraje, je pouze sama sebou. Vtom je její vnitřní půvab. Tuhle osůbku si budu dlouho pamatovat. (08.03.2019)