Roger a já

Scénář: Michael Moore .. Michael Moore na začátku své dokumentární cesty, ale štiplavý jako vždy. Poprvé se podíval na zoubek kapitalismu a podnikání jako takovému ve svém rodném automobilovým průmyslem proslaveném Flintu. Zábavné montáže, důraznost, která nezná překážek, zdrcující výpovědi. ___ Zatím srandy kopec, ale jak dopadne polovina české ekonomiky (samozřejmě s dopadem na všechny), až se dostanou "ty naše" importované automobilky do srabu, krachnou případně odejdou na levnější východ? (06.08.2008)

Roger and Me má už v sobě všechny patřičné přísady, které musí mít každý Moorův film. Dokumentární zaujatost, místy vyhrocená v patos a více subjektivní než objektivní soudy. Tak vypadá začátek Moorovy tvorby. Na vrchol si bude muset počkat až do Bowling for Columbine, který považuji za jeho nejlepší film. Roger and Me působí zmateně, nevyváženě a očas i nudně. přesto jde o dobrý střed. Tři hvězdy zasloužené. (28.04.2008)

Tímto mě Moore definitivně přesvědčil, že umí točit zábavné dokumenty, ve kterých sice dosti nevybíravým způsobem prosazuje "svou" pravdu, ale na druhou stranu, jde mu to setsakra dobře a člověka to aspoň donutí k zamyšlení (minimálně nad tím, kde Moore bere tu úžasnou drzost - například bez jakýchkoli okolků udělat blbečky z pár exemplářů flintské smetánky, kteří ještě rádi ochotně zapózují pro kameru na jednom večírku). Co z naservírovaných faktů a fikcí si nakonec vybere a přijme za své, je jen na něm. (19.09.2006)

Michael se rozhodně ve svém debutu zastřeloval, brousil svůj jedinečný sarkastický styl. Existuje-li cosi jako hraný dokument, pak Moore tvoří jakousi dokumentární hru. Zárodky jeho neodolatelné demagogie lze vidět ve volbě typů zpovídaných... zejména buržuj smetánka tvoří neskutečný vzorek lidské debility a pokrytectví, na níž se tvůrce doslova pase a kterou podněcuje. Hraní si se sympatiemi diváka mu jde báječně, ale Roger a já obsahuje pouze několik míst, kde jde veškerý ven cynismus plynule, bez křeče a zasáhne naplno. Pojmenování paradoxu se Moorovi daří nejlépe v závěru. Přesto po celou dobu z neutěšeného portrétu Michaelova "hometown", rozdrceného železnou logikou kapitalismu, mrazí a nic na tom nemění ani občasná rozevlátost a usilovné dobývání lehkosti z proudu vyprávění. Právě tady se zřejmě projevuje Moorova nezkušenost, která však neústí v nějakou rozpačitost, ale spíše v upřímnost... Upřímnost, kterou třeba u 9/11 postrádám... Roger a já je dosti neotesaný dokument, jenže právě díky tomu, že tvůrce hájí své město a své lidi vyznívá tahle přidrzlá žaloba kapitálu velmi horoucně a naléhavě. Není proto zapotřebí vlezlých patetických gest, které mě osobně na pozdějším Moorovi dost vadí. Když přijde o práci jeden, je to tragédie. Když přijde o práci 30000, je to statistika. Ideologie se mění, paradoxy zůstávají? (18.09.2006)

Takhle to prostě chodí - nic nového. Kdybych byl nějaká 70-letá babka, tak by mi taky byly problémy těch lidí víte kde... A Moore má těžký problémy s držením se tématu - křepčení občanů ve věznici je velice přínosné, u dokumentu mě "zábava" nezajímá. Zbytečně dlouhé. Na druhou stranu je dobré si podobné věci občas připomenout ... Co mě nejvíce zaujalo - neúspěch o setkání s "Rogerem" a naivnost některých lidí (18.09.2006)