Kamera:
Stanley Fernandez Jr.Hudba:
Mac QuayleHrají:
Zachary Quinto, Billie Lourd, Leslie Grossman, Patti LuPone, Sandra Bernhard, Nico Greetham, Rebecca Dayan, Isaac Powell, Joe Mantello, Russell Tovey (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Něco se blíží (S11E01)
-
Děkuji za vaše služby (S11E02)
-
Kouřové signály (S11E03)
-
Bez proudu (S11E04)
-
Neštěstí (S11E05)
-
Tělo (S11E06)
-
Hlídka (S11E07)
-
Fire Island (S11E08)
-
Rekviem 1981/1987 - 1. část (S11E09)
-
Rekviem 1981/1987 - 2. část (S11E10)
Obsahy(1)
New York, rok 1981. V meste začne úradovať zákerný vrah, ktorého obeťami sú výlučne homosexuálni muži. Kvôli tomu polícia o prípad nejaví záujem. Jediný, koho vraždy zaujímajú, je lokálny novinár Gino (Joe Mantello). Ten je odhodlaný zistiť, kto za vraždami stojí a čo je jeho cieľom. (Marceloo)
Videa (3)
Recenze (39)
New York, rok 1981. V meste začne úradovať zákerný vrah, ktorého obeťami sú výlučne homosexuálni muži. Kvôli tomu polícia o prípad nejaví záujem. Jediný, koho vraždy zaujímajú, je lokálny novinár Gino. Ten je odhodlaný zistiť, kto za vraždami stojí a čo je jeho cielom. – Myslím si, že morálka pri natáčaní jedenástej série AHS by sa dala porovnať s fungovaním firiem na Slovensku. Šéf zadelí robotu, odíde a následne si každý robí čo sa mu zachce. Inak si to nedokážem vysvetliť. Jednoducho neverím tomu, že človek, ktorý vytvoril pôsobivé homocharaktery ako Lana Winters alebo Liz Taylor, dokázal do sveta vypustiť niečo takéto. Celá esencia American Horror Story je preč. Tento seriál nikdy nebol primárne o strašení. Vždy bol hlavne o charakteroch a už roky je AHS jednou z vecí, ktoré ma počas letných štyridsiatkových horúčav držia pri živote a kvôli ktorým sa teším na jeseň. U New York City je skrátka poznať, že Ryan Murphy má v hlave úplne iné projekty a toto už je len taká bokovka. Herecké výkony starých tvárí AHS sú naprosto žalostné a je vidno, že bez ťahúňa typu Lange/Peters/Paulson je seriál nefunkčný. Nové tváre Russell Tovey, Charlie Carver a Joe Mantello sú velmi snaživí, ale čo z toho, keď staré známe tváre ako Billie Lourd, Denis O’Hare alebo Zachary Quinto nehrajú vôbec nič a každá scéna s nimi je doslova utrpením. Obsahovo je to ešte horšie. Nespočet naprosto zbytočných dejových liniek, slabá práca s mysterióznom a hlavne supernaturálnymi elementami. Scény s výkladom kariet v tom malom obchodíku pôsobia ako paródia typu Scary Movie. Príbeh s Mai Tai killerom ma vôbec nezaujal a napriek tomu, že sa mu tvorcovia v závere série snažili dať väčší význam, bol podla mňa nezvládnutý. ‚Záhadná choroba‘ je v podstate jedinou linkou, ktorá to drží ako-tak pokope až do konca. Zvolenie intenzívnej LGBT tematiky je podla mňa tiež nešikovné vzhladom k momentálne naprosto rozdelenej americkej spoločnosti (práve prebiehajúce midterms s takmer presne 50/50 výsledkami). Niečo podobné by podla mňa bolo vhodnejšie napríklad po Culte. Takto je to nanešťastie najslabšia séria AHS, na ktorú sa budem snažiť čo najskôr zabudnúť. Snáď sa to o rok zlepší. ()
NYC nie je najhoršou sériou AHS, avšak jeho hlavná téma určite nesadne každému. Človek by od Murphyho čakal oveľa väčšiu obhajobu feťákov a gayov, predsudky voči belochom pochopiteľne sú, pochopiteľne ku gayomsú tolerantné iba ženy, pochopitelne nebyť novinára svet by sa nikdy o AIDS nedozvedel. Nad tým sa človek nepozastaví, úprimne však treba uznať že správanie tejto komunity vystihuje dokonale a jeho dôsledky až metaforicky. Oveľa lepšie sa dalo popracovať s príbehom (ak by sa to približilo viac povedzme k Sedem či Vrazdy podľa Judáša) a trochu menej by Murphy filozofoval stretla by sa séria s väčším úspechom širšieho publika. Bohužiaľ sa tak nestalo, Murphy sa potreboval vyrozprávať o tom čo už nik nezmení a tak tu máme asi najhoršie hodnotenú sériu na tejto databáze. Feminizmus už bol, rasizmus tiež, teraz LGBT, v ďalšej sérii to vyzerá na holokaust 😃 Zhovievavé 4*. ()
Na jednu stranu je tato řada výjimečná svou celkem civilní autentickou atmosférou newyorské gay komunity 80. let. Je patrné i použití filtru, takže záběry dostávají jistotu patinu. Problém je, když se to zvrhne v Hostel a myšlenka jde do výlevky… Proč je závěr rozdělen na dva díly nevím, předposlední je tako psychedelický trip a poslední v podstatě takový půlhodinový videoklipem, byť hezkým. Řada pracuje s několika důležitými autentickými motivy. Jednak metaforou epidemie HIV/AIDS, jednak příběhem sériového vraha (v New Yorku v letech 1992–1993 - ale jinak vraždil od 70. let - tzv. Last Call Killer zabil a rozčtvrtil několik gayů, které vylákal z barů, dopaden byl v roce 2001, jeho povoláním byl zdravotní bratr na chirurgii) a hlavně autentickou a nadčasovou červenou linií k oběma tématům, tedy zoufalým nezájmem úřadů. ()
Bez menších spoilerů se z atypické kapitoly vypsat nedokážu. Přiznaně béčkový směr 1984 i Double Feature nahnal seriál do slepé uličky, kdy bylo potřeba zvážnět a přijít s příběhem, který (s nadsázkou) bude dávat smysl. A výsledkem je zážitek z horkem rozpálené metropole, kde někdo vraždí a někdo další taky. Dvě linky se proplétají tak dlouho, až se nakonec oddělí a zatímco jedna z nich se k AHS vesmíru hodí, ta druhá diváckou obec rozdělila velkou silou. Ryan Murphy totiž přišel s Angels in America(n Horror Story) a přestože bych podobný zážitek čekal v nějaké jiné antologii nebo třeba v Pose, nějakou záhadou to díky brilantnímu finálnímu dílu skličuje, dojímá, napíná úplně jinak než libovolná minulá série - a hlavně funguje. I navzdory tomu, jak scénář záměrně mate divákovo očekávání a naopak díky tomu, jak se sem hodí fistule Russella Toveyho, návrat slizkosti Zacharyho Quinta, metafory očividné i poschovávané a desetiminutovky, kdy se zdánlivě nic neděje, a přitom není potřeba nic dodávat. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (1)
- V epizodě zazní píseň „Call Me“ od Blondie. (Duoscop)
Seriál American Horror Story má období své největší slávy již delší dobu za sebou, stanicí FX byl už ovšem pár let nazpátek prodloužen rovnou pro 13. sérií. Loňská 10. série přitom experimentovala s tím, že se v rámci jedné série odehrávají hned dva separátní příběhy, právě tento experiment se ovšem výsledným kvalitám dvakrát nevyplatil. 11. série s podtitulem NYC se poté vrací k základnímu receptu a sázce na jeden ucelený příběh, v jistých ohledech je ovšem přeci jen odlišná. Především v tom, že se zdánlivě do velké míry snaží být 11. série realističtější. Zmapovat 80. léta plná homofobního útlaku, dívání se skrz prsty a též období, kdy začíná docházet k výskytu viru HIV. A 11. série minimálně zvládne obstát jako slušný reparát za loňský rok. Je vlastně zajímavé sledovat poměrně pobouřené reakce, kdy dost lidí prohlašuje, že tohle není jejich American Horror Story. Právě menší odklon je ve finále jedním z nejsympatičtějších plusů 11. série, v základu tam ovšem pořád je značka klasického AHS. Bravurně se pracuje s dobovým zasazením, atmosférou, ústřední postavy zvládnou působit nosně a zajímavě, do velké míry poté NYC funguje jako zajímavá detektivka, která navíc není úplně prohlédnutelná. Zamrzí jen fakt, že i když se NYC snaží hrát na realističtější notu, odklony k nadpřirozenu jsou ve finále přeci jen nevyhnutelné. Na rozdíl od 7. série s podtitulem Cult se zde ve finále s přízemnosti nehraje celou dobu a v součtu to vlastně zamrzí. Právě v těchto odklonech dochází k menším či větším napojením na předchozí série, výsledný dojem ovšem přeci jen krapet shazují. I když je poté NYC rozhodně reparát za Double Feature, k bravurním počátečním sériím se v součtu pořád úplně přiblížit nedokáže. Při hlubším zamyšlení se vlastně snadno dojde k názoru, že 11. série tolik nedrží pohromadě a dohromady netvoří tak silné linky a přeci jen i silné postavy. Ústřední romantický pár Patrick a Gino v podání Russella Toveyho a Joea Mantella sice patří mezi nejlépe vykreslené romantické páry v historii celého AHS, každá postava ovšem při zamyšlení vlastně tak nosná není. Zachary Quinto se sice po 10-leté pauze vrací a svou roli sadistického Sama si poměrně užívá, Patti LuPone na sebe zvládne strhávat pozornost jako majitelka kabaretu Kathy Pizazz, tím ovšem vlastně výčet výraznějších a zajímavějších postav končí. Taková Billie Lourd jako vědkyně Hannah sice zůstává aktuálně stálicí AHS, po minulých sériích ovšem dvakrát výrazný dojem zanechat nezvládne. Jde o příběh, který se odehrává v Americe za vlády Ronalda Reagana, od toho se odráží tehdejší stav americké populace i popkultury. Sérioví vrazi, úmyslně slepí policisté a doba nejistoty, kterou podporuje nejen Studená válka. Toto rozpoložení společnosti v podstatě zvládá NYC prodat a realističtější pojetí zůstává svěží, především o 2. poloviny je ovšem vidět menší snaha vrátit se základním faktorům celého seriálu, kdy je to celé rázem brutálnější, za vlasy přitaženější a tento rozpad krapet zamrzí. Tým 5 režisérů sem tam předvádí solidní audiovizuální nápady, dialogy jsou nosné a ve finále přeci jen zůstává úsměv na tváři, především v ten moment, kdy se definitivně potvrdí teorie o tom, co řádění v 80. letech symbolizuje. Je to sice celé krapet předvídatelné, přesto zajímavé, fungující a v součtu především uspokojující. NYC nevrací American Horror Story na vrchol, funguje ovšem jako slušná náplast za loňský rok a vyvolává naději, že by se minimálně 12. série mohla příští rok podobně nerozpadnout. Ideálnější by ovšem pochopitelně bylo, kdyby se série svou kvalitou vrátila na počátek. Je ovšem těžké říci, zda se s tímto scénářem dá ještě počítat.... () (méně) (více)