V písku - Příslib svobody

Je strašné pozerať sa na to, ako umierajú deti. Plné auto detí, ktoré do vojny akiste ani nechceli ísť. Lenže všetko má dve strany a strašné je aj to, keď je vaša domovina obsypaná mínami, ktoré po sebe zanechali nepriatelia a vy sa bojíte urobiť krok. Aj toto prináša vojna ... veľmi, veľmi smutný príbeh, ale plný ľudskosti. Skvelé! (22.05.2016)

Film na zamyslenie s ťažkou psychológiou. Kto mal tie míny odstrániť, ak nie Nemci, ktorí ich tam sani nakládli? Na druhej strane tí mladí chlapci na konci vojny už veľmi za Hitlera bojovať asi nechceli. Ale údel si nevyberá. Je pekné, že Dáni dali takúto sondu do svojej minulosti na plátno. I my máme svoju minulosť s vysťahovaním Nemcov a tiež to nebolo milá udalosť, ale mohlo sa diať niečo iné? Bola tu uvedená jedna správna poznámka: Snáď si niekto nemyslel, že sa odpíska koniec vojny a teraz budeme všetci na seba odrazu dobrí. Odpúšťať a hlavne tak rýchlo je veľmi ťažké. Hlavne keď mnoho Hitlerov pobehovalo aj na strane víťazov. V niektorých momentoch veľmi silný film. (14.01.2019)

Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70% (29.01.2017)

Napínavý psychologický film o vině a důsledcích války. 1) Vše podstatné již napsal komentátor gudaulin. 2) Spousta mladých pěkných kluků v roli německých vojáků: 18letý Louis Hofmann (Sebastian Schumann), 25letý Švýcar Joel Basman (Helmut Morbach), 18letý Oskar Bökelmann (Ludwig Haffke), 19letý Leon Seidel (Wilhelm Hahn), 20letý Karl Alexander Seidel (Manfred), 17letý August Carter (Rudolf Selke), 17letý Tim Bülow (Hermann Marklein), 19letý Alexander Rasch (Friedrich Schnurr), 19letý Julius Kochinke (Johann Wolff), 21letý Aaron Koszuta (Gustav Becker) či 16letý Levin Henning (Albert Bewer). (23.05.2018)

The Hurt Locker 1945. Hmatatelná podprahová tenze, o co minimalističtější o to důslednější studie charakterů v mezní situaci jdoucí až na kost (doslova), nečernobíle nastolené morální otázky kolektivní viny (jde o nepřikrášlené vytahování historických kostlivců ze skříní; takový dánský ekvivalent našeho vysídlování německých obyvatel) a to celé je korunováno působivými utlumenými výkony i nebývale sednoucím (a mrazivým!) hudebním podkresem. Ždímá to emoce skrze v posledních letech již trademarkovou (zdravíme Lindholma) dánskou odtažitost, která klame tělem zdánlivou severskou chladností. Opak je však pravdou, jelikož se to zadře pod kůži jako máloco. S přehledem nejlepší válečně neválečný snímek posledních let. (17.10.2016)