Vládci chaosu

Přiznávám, že tohle děsně temné blití do mikrofonu jsem nikdy moc nepobíral, ale jsem tolerantní člověk a rozhodně nezpochybňuji hudební vkus ostatních lidí, protože co je kvalitní v hudbě je jen o subjektivním vkusu každého jedince, na který se nevztahují žádné platné zákony a normy. Black metal je určitě jen fetiš posluchačů jinak zcela při smyslech, kteří jen rádi trochu jinou hudbu, ale s těmi konkrétními jedinci, o kterých je film, bych se nechtěl ani potkat v obchoďáku, protože jsem všemi do posledního pohrdal už jen zprostředkovaně skrze herce. Film je na dnešní filmové standardy až brutální a snaží se tedy razit přesně to, co posluchači žánru (patrně) rádi, ale co se týče hereckých výkonů, režie, navození nějakých emocí a atmosféry, totální průměr. Jakmile ke konci začal hrát "The Host Of Seraphim" od Lisy Gerrard, aby přitopil pod kotlem emocí, působilo to až trapně, na rozdíl od béčkového sci-fi Mlha, kde stejný song se stejným záměrem až neuvěřitelně fungoval. Béčkové sci-fi holt dokázalo v divákovi celou stopáž budit emoce a především vztah k postavám, zatímco Åkerlund za celý film nic z toho nedokázal, proto jeden song působil v obou případech tak extrémně rozdílně. Film ryze pro fanoušky, kteří zaplavení sentimentem budou ochotně ignorovat občasné přehrávání herců nebo neschopnost režiséra a prostě si prožijí skrze film pár chvil se svojí oblíbenou kapelou, i když ten film sám o sobě je úplná sračka, dost ale o Bohemian Rhaphody. Vládci chaosu jsou pro lidi nepolíbené (či nepobodané) metalem zajímavou sondou do něčeho, co vůbec nedokážou pochopit. Co budou znamenat pro metalisty, to mi nepřísluší odhadovat. 60 % (19.03.2019)

Kdo mě zná, ten ví, že sem velmi mentální a tudíž mám ráda všechny odrůdy mentálu včetně černýho. Dokonce se vám svěřím, že jako puberťačka sem snila o tom, že založím kapelu se kterou následně dobliju celej svět. Buddhožel když máte hlas jako vypíčenej pikaču, měříte 140 cm, vážíte 31 kg a vaše rodná řeč je ukvíkaná vietnamština, tak existuje malinká šance, že to neklapne a to ani přes to, že sem povyrostla 10 cm, vyžrala se na 36 kg a naučila se několik jazyků. Přesto všechno ve všech jazycích stále zním jako vypíčenej pikaču a tak metál jen poslouchám při vaření (perníku) a zalévání kytek (marihuany). Jenže žili byli lidi, co měli oproti mně výhody. Narodili se v Norsku, byli naprosto mentální, jejich hlas zněl drsně jak severskej mráz a pro správný promo se nebáli ustřelit si palici, zapálit sem tam nějakej kostel, nebo kuchnout spermohlta. Tyhle intelektuanály ve filmu vede Roura Kulkinů a předvádí dobrej hereckej výron, takže nemáte ani s ním ani se zblitkem těch vylízanejch hovad, žádnej problém. Zato oni maj problémy se všema a se vším, navíc i mezi sebou a tak nám vše směřuje k tomu, že jeden mentál opíchá druhýho mentála a tím tomu všemu nasadí korunu a vystřelí slávu kapely do nebes. Teda hned jak je pustěj z lapáku. Kdo v tomhle není exkrementně znalej tak tomu jen dodám, že drtivá většina viděného se opravdu stala, tudíž nejde ani tolik o nafukování bubliny, jako spíš o, celkem pravdivej, příběh vznikání norskýho black metalu. (05.10.2020)

Film jako takový není po technické stránce natočený jinak špatně. Bohužel se ale nedá říct, že by byl historicky přesný (nebo alespoň jakž takž adekvátní) a svým příběhem jako takovým sám nejspíš moc neoslní. Především je asi nutno napsat, že s látkou, kterou má film zachycovat, jsem obeznámen, a nejspíš to dost ovlivnilo mé hodnocení. Místy tu jsou v ději provedeny takové změny, při kterých mi bylo téměř na blití a až si skoro říkám, jestli dost barbarským zobrazením některých lidí nezasluhují tvůrci menší žalobu. Lords of Chaos zpočátku vypadají přinejmenším zajímavě, ale postupně se tu prostě na sebe nabaluje tolik nepřesností nebo spíš vyloženě kravin, že hodnotu filmu to shazuje téměř na dno. Přitom se vůbec nemuselo jednat o špatný film. Ale takhle prostě působí jako slátanina. Což je škoda, protože jistý režisérův potenciál tu je vidět. Pro příště by to prostě chtělo lepší scénář, který napíše někdo, kdo nebude tvrdit, že se jedná hlavně o film o idiotech. Protože tohle je zneuctění víceméně všech hudebně-historických osobností, kteří se v tomto díle objevují. A to je škoda. (01.03.2019)

Musím s hodnocením jít na neutrální střed. Nejde o zpracování, protože to je na výborné úrovni ve spojení s uhrančivými hereckými výkony. Film dokonce i skvěle odsýpá a ani minutu jsem se nenudil. Největší kámen úrazu je zobrazení faktů. Jasně, že dění kolem druhé vlny black metalu je provázáno velmi temnými událostmi související s kriminalitou a kdyby se muzikanti soustředili více na muziku a budování nově vznikající scény, prokázali by žánru bezesporu lepší službu. Nemůžu se prohlásit za odborníka na black metal, ale něco málo už jsem četl a viděl a opravdu si nejsem skálopevně jistý jestli se věci staly tak, jak jsou zde prezentované. Jde především o vykreslení charakterů hlavních protagonistů, kteří jsou přímo založeny na skutečných osobnostech. Tady se nabízí spousta otazníků a myslím, že laikům zkreslí pohled na black metal. Nejde se ubránit dojmu, že jde o určitý druh povrchního zpracování, které se snaží udělat dojem senzace. Nutno říci, že dost kontroverzní. Dřív než někdo začne dělat závěry bych chtěl odkázat na vynikající dokument Until the Light Takes Us ze kterého si jde udělat jakýs takýs obrázek o událostech a postavách podílejících se na vývoji nebo úzce spjatých s black metalem. A pak samozřejmě na další prameny, nejenom textové. Vládci chaosu bych ve zobrazování událostí radši bral dost skepticky a nebral to jako výchozí pohled. Jasně, že členové skupin nebyli žádní svatoušci, jen je tu to ALE. Z tohoto důvodu nemůžu jít výš nebo míň, protože zase na druhou stranu ne vše je bohapustá lež. Za mě menší zklamání, protože Vládci chaosu budou metalovou komunitu dost rozdělovat a vrhat ne tolik dobrý stín na metalisty. (06.03.2019)

Poslouchám převážně Death metal a ještě víc Grind. Black metal mi ale není taky úplně cizí. A jednu dobu jsem ho též poslouchal. A tak si troufnu tvrdit, že tenhle film Black metalovou komunitu příliš neosloví, protože si bere z reálu jen to nejdůležitější a zbytek si přikrášluje k obrazu svýmu. Spíš je k tomu lepší přistupovat jako k filmu o fiktivní kapele. Já osobně jsem na film narazil když jsem projížděl filmografii Roryho Culkina, kterej mě zaujal svým přesvědčivým výkonem ve filmu Jack Goes Home(2016). Poté Lords of Chaos putoval do chci vidět. Za znovu připomenutí a tak trochu popohnání vděčím uživatelce Ratchetka. Co se týče Roryho Culkina ani tady nezahrál špatně ale nemůžu si pomoct. Do téhle role se mi prostě nehodil. Trošku zamrzí to, že ikdyž je to film o Black metalové kapele moc Black metalu si divák či posluchač neužije. Na druhou stranu hořící bible a hořící kostely byly mému oku vyloženě lahodící. Za mě je to na 3 hvězdy. Ti co neznají historii skupiny Mayhem půjdou s hodnocením nejspíš výš. (09.03.2023)