Rychlý běžec

Prvý celovečerný film v inuitskom jazyku priniesol fascinujúce obrazy zo života eskymákov v dobrodružnom prerozprávaní prastarej ságy o dobre a zle. Príbeh je zasadený do oči páliacej snežnej beloby, len občas prerušenej tlmeným osvetlením vnútrajška iglú, či na niekoľko týždňov prichádzajúceho leta, kedy sneh mizne, objavujú sa obnažené okruhliaky a pomedzi ne sem tam rastúci farebný kvietok. Nielen muži sú vo filme zvodcovia, či pomstychtiví vrahovia. Kunuk totiž nerobí zo žien žiadne svätice, či zmierovateľky klanových rozporov ale poriadne potvory (priam iniciátorky zla), ktoré zamotajú mužom často hlavu tak, že ide doslova o život. Trojhodinovej dĺžke svedčal jemný zostrih. (19.01.2005)

Nádherný film !!!! První eskymácký film všech dob! Mé doporučení pro Ty, kteří jako já byli v minulém životě medvědy a tak jako já jakmile klesne rtuť teploměru pod 10°C nad nulou přechází do úsporného režimu... Tříhodinová zima z obrazovky je překrásná za předpokladu, že máte po ruce velkou, opravdu velkou termosku se svařákem či námořnickým grogem.... :-) (31.08.2005)

Chcelo by to viac takýchto filmov. O obyčajnom posolstve, príbehu, ktorí zamrazí aj zahreje, s krajinou, ktorá zaplesá vašim očiam a s ľuďmi, ktorí sú pre mnohých z nás hrdinami. Možno nie sú sympatickí a udatní ako Bruce Willis a šľachetní, krásni, ale srdcom si získajú určite nejedného diváka, stačí im dať šancu počas troch hodín načrieť do vášho svedomia aby si v dnešnej dobe každý uvedomil o čom je vlastne život a ako ho vlastne len prežívame. Množstvo zdĺhavých scén však prestane imponovať už po hodine. Aj keď malebná krajina a prekrásny krkolomný jazyk, vŕzganie snehu, šum vetra a zavýjanie psov, či vlkov je pekné, ale odtiaľ-potiaľ. Nebyť tohto nedostatku, bol by to plnohodnotný zážitok. 80%. (29.03.2008)

Pokud můžu s něčím srovnávat, tak podobný dojem jsem měl zatím jen u filmů mongolské režisérky jménem Byambasuren Davaa (Příběh o uplakaném velbloudovi, Jeskyně žlutého psa). Velmi pomalu plynoucí tempo, zcela jiné měřítko pro zobrazování dějových priorit, násobené "neherectvím" a absencí nám běžné stylizace (Dogma '95 může občas jen tiše závidět). Nebudu si ovšem na nic hrát, viděl jsem spoustu dokumentů, ve kterých arktida působí mnohem velkolepěji (a ve kterých kamera neujíždí tak často mimo záběr), a že bych si uvedenou strukturu dokázal plně vychutnat celé 3 hodiny, to také ne. Vedle oné přirozenosti, jediné co filmu dodává na filmovosti a místy až magičnosti je ve skutečnosti hudba ( i když asi ne úplně originální inuitská, vzhledem k použitým nástrojům), kterou se na můj vkus trochu zbytečně šetřilo. Jinak se ale měřítka pro první inuitský film hledají těžko, ale vřele tuhle polární výpravu do jiných filmařských končin doporučuju. PS: také doporučuju přečíst si nejdřív trochu podrobnější obsah filmu, abyste se jako já občas neztráceli v otázkách Kdo, Co a Proč. Né vždy se dá inuita v kožešině bez problémů identifikovat. (06.10.2006)

Na tomto filme najviac obdivujem to, že ma neskutočne roztiahnutú minutáž, čo môže predovšetkým odpútať od jeho vzhliadnutia. Je však prekvapujúce, že ten film nenudí ani minútu. Pozerala som ho večer, no nedokázala som sa od neho pohnúť. Lákali ma nové situácie a udalosti obratne a svižne spracované, čiže to napriek relatívne jednotvárnemu životu Eskimákov neskĺzalo do nudy, čo je istým spôsobom zázrak. Vďaka nášmu ubehanému životu nás môže táto snímka príjemne prekvapiť, pretože Eskimáci boli v tomto filme vykreslení autenticky a len vtedy si uvedomíme, že nás život je v porovnaní s ich životom skvelý. A mňa tí Eskimáci fascinovali. Vydržať celý život mimo civilizácie a bez tých úžasných vymožeností? (02.05.2008)