Rychlý běžec

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Neni se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem. (26.04.2005)

Inuitský příběh o smrtelném nesváru mezi dvěma rodinami, o velké lásce, zradě a pomstě. První třetina filmu se musí prostě vydržet, protože je téměř bez děje, zdlouhavá, taková dokumentární, ale pak se to rozběhne a příběh nabere spád. Atanarjuatův běh po ledových pláních stojí sám o sobě za jednu hvězdičku. (02.09.2007)

Opět jsem se utvrdil ve faktu, že ne všechny filmy jsou pro mě. Přesně toto je ten případ. Takřka tříhodinový snímek, u kterého jsem si po hodině uvědomil, že nevím o čem je. Připadalo mi, že film nemá nijak stanovený příběh a celé mi to přišlo jako sled několika epizod. S "herci" jsem se nedokázal stotožnit a jelikož mi všichni přišly takřka stejní nevěděl jsem kdo je kdo. 2* dávám za vizuální stránku. (09.06.2008)

Pokud můžu s něčím srovnávat, tak podobný dojem jsem měl zatím jen u filmů mongolské režisérky jménem Byambasuren Davaa (Příběh o uplakaném velbloudovi, Jeskyně žlutého psa). Velmi pomalu plynoucí tempo, zcela jiné měřítko pro zobrazování dějových priorit, násobené "neherectvím" a absencí nám běžné stylizace (Dogma '95 může občas jen tiše závidět). Nebudu si ovšem na nic hrát, viděl jsem spoustu dokumentů, ve kterých arktida působí mnohem velkolepěji (a ve kterých kamera neujíždí tak často mimo záběr), a že bych si uvedenou strukturu dokázal plně vychutnat celé 3 hodiny, to také ne. Vedle oné přirozenosti, jediné co filmu dodává na filmovosti a místy až magičnosti je ve skutečnosti hudba ( i když asi ne úplně originální inuitská, vzhledem k použitým nástrojům), kterou se na můj vkus trochu zbytečně šetřilo. Jinak se ale měřítka pro první inuitský film hledají těžko, ale vřele tuhle polární výpravu do jiných filmařských končin doporučuju. PS: také doporučuju přečíst si nejdřív trochu podrobnější obsah filmu, abyste se jako já občas neztráceli v otázkách Kdo, Co a Proč. Né vždy se dá inuita v kožešině bez problémů identifikovat. (06.10.2006)

Na tomto filme najviac obdivujem to, že ma neskutočne roztiahnutú minutáž, čo môže predovšetkým odpútať od jeho vzhliadnutia. Je však prekvapujúce, že ten film nenudí ani minútu. Pozerala som ho večer, no nedokázala som sa od neho pohnúť. Lákali ma nové situácie a udalosti obratne a svižne spracované, čiže to napriek relatívne jednotvárnemu životu Eskimákov neskĺzalo do nudy, čo je istým spôsobom zázrak. Vďaka nášmu ubehanému životu nás môže táto snímka príjemne prekvapiť, pretože Eskimáci boli v tomto filme vykreslení autenticky a len vtedy si uvedomíme, že nás život je v porovnaní s ich životom skvelý. A mňa tí Eskimáci fascinovali. Vydržať celý život mimo civilizácie a bez tých úžasných vymožeností? (02.05.2008)