Tajuplný vlak

No nevím jak to říct... ale byla to místy (a to dost často) velká nuda, kdy se opravdu nic nedělo a film se neuvěřitelně natahoval. Všechny části (hlavně ta první) měly známky příjemně jemného humoru a stylizace (dokonce tu hrál Buscemi a Braschi), ale bohužel to ta tmavá a prázdná místa vynahradit prostě nemůže. Za normálních okolností bych přivřel obě oči a dal tomuto dosti vleklému snímku 3 hvězdičky. Ale jelikož tu všichni hodnotí až nepochopitelně kladně, zredukuju své hodnocení na 2 hvězdičky (53%). (11.08.2009)

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

Nebýt té třetí povídky, příjemné atmosféry (zejména záběry před setměním) a několika úsměvných scén, chtěl jsem tu tento film pořádně zdrbat. Čím víc se film ale blížil ke konci, tím míň jsem se nudil. Přesto si myslím, že je dost nadhodnocen jen kvůli jménu "Jim Jarmusch". Na druhou stranu musím dát (slabé) čtyři hvězdičky, protože se třemi bych se cítil provinile. Něco se mi na filmu líbilo... zřejmě ta lehce bizarní atmosféra města. (12.01.2008)

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (02.08.2011)

"We would like most cheap room please do you have?" "All our rooms for two people are the same rates." "Oh. ... I'm sorry, that is too expensive."     Veľmi štýlovo nakrútený poviedkový film, v ktorom sa jednotlivé tri poviedky jemným, ale zaujímavým spôsobom navzájom prelínajú. Pokiaľ v následujúcom, slávnejšom poviedkovom filme Jima Jarmuscha Night on Earth (1991) sú jednotlivé poviedky prepojené iba časom a odohrávajú sa v od seba veľmi vzdialených mestách, v prípade tohto filmu majú poviedky spoločné aj miesto - ošumelé prostredie rodného mesta kráľa rokenrolu, najmä jeden ošarpaný hotel (inak ohromne štýlový aj s tými jeho dvoma zamestnancami). Na filme obdivujem jeho dejovú i hudobnú minimalistickosť (výborný John Lurie), krásnu kameru (Robby Müller) a štýlové postavy, z ktorých ma najviac bavili mladý japonský pár Jun a Micuko, dvaja hoteloví zamestnanci (recepčný a pikolík) a babrák-smoliar Charlie v perfektnom podaní Steva Buscemiho.     "I don't believe this! You're not even my brother-in-law, and now you fuckin' shot me!" (18.07.2023)