Tajuplný vlak

Váhal jsem mezi 3 a 4 a nakonec přeci jen dávám 4. Jarmusch vás první hodinu dokonale deptá tím, že nechápete vůbec nic. Dvojice Japonců chodí po Memphisu a pak se ubytuje v hotelu. Toť vše. Občas se člověk něčemu zasměje, ale jinak - jak by řekli v Cimermanovi - nuda nuda, šeď šeď. Příběh se začne propojovat i v těch největších detailech až v druhé polovině filmu, a člověk je spokojen, že ho konečně Jarmusch něco nechá pochopit. Zápletka vlastně ve filmu ani moc neexistuje - prostě sledujete osudy skupinek několika lidí, kteří se v jednu noc sejdou v jednom hotelu. Nezávisle na sobě. Kvalitnější příběh mi tady hodně chyběl, ale skvělým propojením tří příběhů si mne Jarmusch přeci jen získal. (24.05.2005)

Zas jednou po čerstvém zhlédnutí měním ze čtyř na pět. Tady to pro mě u Jarmusche poprvé do sebe všechno zapadlo, pomalejší tempo, návraty a variace v tentokrát už doopravdy promyšlené a ne jen ledabyle nahozené struktuře, výrazné postavy i postavičky, chytrý humor, krásné obrazy na nečekaných místech, údiv nad běžnými věcmi viděnými v nevšedním světle. Japonskou švestkou na dortu je můj velký oblíbenec Screamin' Jay Hawkins coby vrátný – slyšeli (a viděli) jste ho někdy zpívat? (31.01.2012)

Mystery Train je naozaj pozoruhodným dielkom z kolekcie filmov Jima Jarmuscha. Celý poviedkový film má tri časti - prvá z nich Far from Yokohama - dvaja japonci prídu do memphisu poobzerať sa po slávnych spevákoch 50 a 60 rokov. Mimo iné aj Elvisa Preslyho. Ich peripetie a fakt, že vôbec nerozumejú po anglicky - robia z ich osamelej púte ani nie tak púť za dobrodružstvom, ale je to skôr púť o porozumení si navzájom a s ostatnými. Zapadnú do jedného ošarpaného hotela, kde obsluhujú fantastický Lee a Hawkins - a rozprávajú krásne citový príbeh dvoch ľudí v cudzom meste - veľmi krásne herectvo Nagaseho a Kudoh - scéna zo zápalkami neskutočne vtipná. Druhý príbeh A ghost - Braschi na letisku, jej muž je mŕtvy - Braschi v obchode kde ju krásne okašlú a vnútia jej to čo nepotrebuje - Braschi v reštaurácií, kde si za asistencie fantasticého Noonana vypočuje historku o Elvisovi - Braschi má strach a ide do hotela kde stretne ukecanú Elizabeth Bracco - zaplatia si izbu spoločne a Braschi sa nakoniec zjaví duch Elvisa Preslyho. Poviedka plná strachu, hľadaní pevnej pôdy pod nohami v neznámom meste, kde každý nevýhodu opustenosti využije. Ako obvykle výborná Braschi. Tretia poviedka - Lost in space - najakčnejšia, najšpinavšia a svojim spôsobom aj najzábavnejšia z poviedok. Excelentný Buscemi a strummer. Ich peripetie, nachádzania samého seba a vysporiadavanie sa z nepriazňou osudu je veľmi pekne zahrané aj nafilmované. Jim Jarmusch krásne rozohral festival rôznych charakterov - v jednom meste, v jednom hoteli, v pozadí Lurieho hudba, všetko je snímané Mullerovou kamerou a plus staré Elvisové songy. Príjemný film. (02.08.2009)

film balancující mezi naprostou genialitou a totálním odpadem... leckdy syrově nudné, dlouhatánské minuty vykouzlí paradoxně lehký úsměv na tváři, i to minimum děje je prostě umě protaženo jarmuschovou nití a sešívá velmi zajímavou dečku z komického ničeho... zajímavé, divné, tajuplné, ale rozhodně ne špatné. 70% (04.11.2008)

Možná proto, že ke mně Tajuplný vlak dojel až jako šestý Jarmusch v pořadí, jsem teď skoupější v hodnocení a kdo viděl Noc na Zemi, Mrtvého muže, Cestu samuraje, tak mě pochopí (a třeba taky ne). Opět je to ale setkání, které obyčejné přebásní na výjimečné (třeba když si Japonka prohlíží album a porovnává Elvise s Madonnou, Sochou svobody.... ) a které dává tušit, že Jarmuschův vlak se začal rozjíždět správným směrem. (15.02.2006)