Jour de fête
The Big Day
Režie:
Jacques TatiScénář:
René WheelerKamera:
Jacques MercantonHudba:
Jean YatoveHrají:
Jacques Tati, Guy Decomble, Paul Frankeur, Santa Relli, Jacques Cottin, Jacques Beauvais, Robert Balpo, Roger RafalVOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Komická groteska o jednom mumlajícím pošťákovi, který na to dupne, protože se přece nechce zahanbit oproti americkým namachrovaným kolegům. Spousta příjemných situací s jednostopým hýbletem, která jsem i já sám zažil po dlouhém hospodském večeru domů s kolem na něm, vedle něj i pod ním. :) 70% ()
Nevím, ale já jsem se u téhle grotesky moc nebavil. Je hlavně rozvleklá a místy Tati vykrádá svoje jiná dílka. Proti třeba Chaplinovi je to slabota. ()
Rozkošně starosvětskou atmosféru ospalého francouzského městečka rozčeří pár kolotočářů. To je asi tak všechno, více se ve filmu nestane. Někdo se opije více, někdo méně a pošťák Francois se pokusí "amerikanizovat" poštovní služby. Příjemné, i když nijak třeskutě zábavné. ()
oproti L'École des facteurs která navíc v podstatě uzavírá i Jour de fête je vše tak nějak natažené a rozmělněné samozřejmě tatiho komika je stále skvěla jen je čekání na jednotlivé gagy příliš dlouhé musím říct že ani novou příběhovou kostru jsem nijak zvlášť neocenil protože si myslím že groteska jako taková ji nepotřebuje zkrátka jako celek má Jour de fête mezery ale i tak jsem se u některých scén popadal za břicho jak mě bolela bránice ()
Rozmarný, prosluněný obrázek francouzské vesnice s galerií svérázných figurek, do něhož se s postavou Tatiho pošťáka nabourává ztřeštěný svět němé grotesky. Jeho Francois je neuvěřitelně pohyblivý, v jednom kuse sebou šije jak opička na špagátě. Zároveň je to ale prvotřídní zmatkař takže osvojit si kýženou americkou výkonnost a rychlost si přes svoje hyperaktivní předpoklady nedokáže a francouzská pohodička nakonec zase vítězí nad zaoceánskými inovacemi. Někdy je ta žánrová dvojakost trochu nesoudržná, ale samotné gagy jsou skvělé a pointa pošťákova marného snažení sympatická. ()
Místy to bylo tak pitomé, že jsem se opravdu bavil. (A podivně nasvícené a kolorované záběry mě dojímaly vždycky.) ()
"Ať si Američané dělají, co chtějí. Věci mají svůj čas," říká moudrá stařenka pošťákovi, který se nechal pobláznit americkými způsoby. A má naprostou pravdu. V porovnání s Tatiho pozdějšími snímky možná trošičku slabší, ale celkově pořád velmi dobré a vtipné. Oceňuji hlavně skvěle vytvořenou atmosféru francouzského venkova - sice jsem tam nikdy nebyl, ale díky tomuto filmu mám pocit, že ano. ()
Mně se tento film vlastně moc líbil... Hlavním problémem však je, že jsem až příliš ovlivněna Funèsovými komediemi (které jsou určitým způsobem opak Tatiho a pro někoho jsou tito dva možná nesrovnatelí... ale -> ). Oba Francouzi, oba velice jedinečné osobnosti a podobný smysl pro humor nabízí řadu srovnání... Vizuální stránka skvělá, ale oproti mému oblíbenému komikovi byl Tati zde až moc tichý a flegmatický (příliš jsem toho bohužel neviděla, takže nemůžu posoudit, jak je to v jiných filmech, ale pokusím se napravit), až to může člověka zmást, zda jde o komickou nebo tragickou postavu (?nebo postavu, která je komická svou tragičností?) a právě proto na mě celkově působí snímek tak trochu rozpačitě. Samozřejmě, že někdo může tento nevtíravý způsob tvoření gagů považovat za zajímavější, ale samozřejmě vždy záleží na názoru... :) Obrazová a ZVUKOVÁ stránka opravdu jedinečná, ovšem z MLUVENÉ složky jsem opravdu na rozpacích. ()
Tenhle stařičký film mne pokaždé spolehlivě rozesměje a rozežene chmury. Laskavý a poetický humor. Úžasné Tatiho herectví. Kromě eskapád na kole mne vždy dostane stavění sloupu na náměstí. A babka s kozou. A tancovačka. a ...a vůbec všechno. ()
Marigold: Taky mi tady ta jeho postava svou stylizací připomněla Vlastu Buriana v nějaké jeho mladší roli. Když jsem byl mladší, tak jsem neměl Tatiho rád, ale postupem času jsem si jeho filmy oblíbil. Škoda, že toho nenatočil víc. Ale jinak je to podle mně film od Tatiho nejvíce úsměvný. Ta scéna s náklaďákem mně dostala :-) ()
Není to tak silné jako Škola pošťáků, delší stopáž tomu sebrala hodně šťávy, navíc nejlepších většina gagů je převzata právě z předchozího krátkého filmu. ()
Ten komár mě dostal vždycky. ()
[2010-06-21] * ()