Jour de fête
The Big Day
Režie:
Jacques TatiScénář:
René WheelerKamera:
Jacques MercantonHudba:
Jean YatoveHrají:
Jacques Tati, Guy Decomble, Paul Frankeur, Santa Relli, Jacques Cottin, Jacques Beauvais, Robert Balpo, Roger RafalVOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Tatiho satira na maloměstské poměry začíná velmi vlažným uspávacím tempem. Pak se místní pošťák rozhodne pod heslem dohnat a předehnat své americké kolegy. Od té chvíle gag střídá gag. Nejhorší na. Elém filmu je to, že vedení České pošty ho vzalo vážně a v jeho duchu pravidelně zavádí novinky do provozu. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Jakoby se byl Lada vyřádil na francouzském venkově, okořenili ho americkou groteskou a podávali jej v dokonalé symbióze zvuku a obrazu, tak typickou pro kuchaře velikána ze země galského kohouta. Na místo přílohy si domyslete poetiku, která voní starými pohlednicemi a zcela nepokrytě sahá po neuchopitelné genialitě. A při dezertu se u kávy spokojte s konstatováním, že pan Bazin dobře věděl co má rozebírat... ()
Na grotesku příííííííliš rozvleklé. 65% ()
Prvních cca 45 minut, to je jen takovej seznamovací čajíček, ale v poslední čtvrthodince začne Tati dračit takovým způsobem, že proti němu i Red Bull se svejma křídlama vypadá jako chudej příbuznej. ()
Rozmarné léto s Vlastou Burianem? Ano, něco na ten způsob. V jádru je to němá groteska se zvukem, byť těch pár dialogů hraje roli pouze epizodní. Hlavním špílcem jsou brilantní situační gagy a také nádherně zaprášená atmosféra rozšafného francouzského venkova, která polaská po duši čtenáře Chevallierových Zvonokos. Veledůležitou roli hraje i stylová hudba... Tak nějak se na to poselství o poklidném životě, kam se třeštění z amerikánského žurnálu vůbec nehodí, sleduje s určitou "hořkosladkostí". Film starý na duši. Ale tak krásně starý, jako ta shrbená stařenka s kozou, co nás v něm provází. ()
Zvlastni film, na jednu stranu tu mame peknou francouzskou vesnicku, kde se kazdej zna, nikdo nikam nechvata a to cely natoceny s prijemnou hudbou a sice vyblitejma, ale zaroven docela peknejma barvama. A absolutne nic se tu nedeje, obcas nekdo s nekym pokeca, ale to je tak vse. Veskerou komedii tak obstarava Tati, kterej sem vzdycky vpadne jako postak na kole, aby nekam upad, o neco se prastil, pripadne aby se snazil o americky postacky vychytavky typu projeti ohnem, naskoceni na kolo a podobne. A Tati opravdu, jak kdyz vypad z nemy grotesky, jednak ty jeho fory grotesku fakt silne pripominaj, navic vypada jak naprosty hovadko a kdyz zacne mluvit, tak je to priserny. Je na nem proste videt, ze radsi nekde saskuje, nez aby ved nejaky velky dialogy. Takze takovej divnej mix mezi groteskou a filmem z venkova naprosto o nicem, ale docela prijemne se na to kouka a tech 77 minut utece jako nic. ()
První celovečerní film Jacquesa Tatiho je nejlepší v okamžicích, kdy oživuje gagy použité už v krátkometrážní Škole pošťáků. Ale je přece jen obsažnější a navíc má úplně specifický způsob vyprávění. Nikam nespěchá, je lyrický, ale zároveň plný akce. Vesnička, kde se odehrává, je jako mraveniště, každá malá bezejmenná figurka žije svým vlastním životem a potýká se s drobnými nedorozuměními a nesnázemi. Ze všeho nejvíc mi Tatiho filmy (úplně všechny) evokují kresby Alberta Dubouta. Jednoobrázkové grotesky, kde jedna drobnější nehoda (u Dubouta často třeba plnovous skřípnutý do něčeho) spouští celý řetězec dalších karambolů. V případě Poštovského panáčka jsem dokonce přesvědčen, že to není náhoda, ale vědomá a přiznaná inspirace. 70% ()
Kdyby před tím nepromítali Školu pošťáků, asi by se mi to líbilo víc. Takhle je to jen roztahaná verze brilantního kraťasu. S Tatim se ale ještě určitě uvidíme. LFŠ 2010 ()
Tati poprvé, hnedle dvojjediný! . . . Černobíle i (skoro)barevně natočená groteska, originální taškařice, v níž tenhle čahoun se >švihlou< chůzí (potažmo pak jízdou ;o) exceluje coby pošták, zde posel minulosti, každopádně pak mistr skvělých gagů a dobrých zpráv. Jasně, že ten filmek má jako každý debut své mouchy, nejmíň ty, co našeho pošťáka pořád někde obtěžují. Ale i z nich dovede Tati vytěžit skvělý forek, kterak dotěrný hmyz přelétne z uhánějícího ohánějícího se jezdce na jakéhosi venkovana, aby se následně jal opět obtěžovat našeho nervního hrdinu... ;o) . . . Tenhle film je vlastně předzvěstí všech dalších mistrových opusů a Tati je už zde úžasný, jak dokáže nacpat do každé minuty děje plejádu gagů, leckdy nesnadno postřehnutelných, nenápadných, leč vždy však perfektně promyšlených - v dokonalé >choreografii< sebe sama i všech zůčastněných, sladěných s hudbou a dějem, jak dokáže stvořit příběh plný dojemných momentů i pitoreskní řachandy, nostalgicky lidského pohledu na svět, který už v době vzniku filmu byl nenávratně tentam. Ale stačí jeden >panáček< se svým rozhrkaným vélocipedem, pár panáčků (ha! ... on to byl cognac! co... ;o), městečko i s celou řadou místních figurek, skvěle režírovaných k obrazu mistrovu... Stačí tak málo! A tak, jářku, jak říkám, není to dokonalé - ALE! Je to krásný, vřelý, veselý i dojemný film. Tatiho celovečerně první! A má všech 5P! Poctivý - Půvabný - Pitoreskní - Podmanivý - Pošťácký... ;-} . . . Protože pošťák, to byl vždycky symbol posla dobrých zpráv! Amerika neamerika, pokrok nepokrok... Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta pátá - za těch MISTROVÝCH lehce patafyzických 5P... ;o))))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi dávno pradávno až k zapomění /zcela jistě v černobílé verzi/, hodnoceno po znovuzhlédnutí rekonstruované barevné verze na dvd, komentář zde mezi komentáři i nekomentáři jako něco kolem dvacátého - 30.12.2009) ()
Jsem si vědoma všech předností Tatiho filmu, ale není to prostě můj šálek kávy. ()
Než Jacques Tati napsal základní pravidla gagů Francouzské komedie, natočil tuto oslavu Francouzského venkova a němých grotesek. Jeho pošťák je neodolatelně veselou i smutnou postavičkou s kolem, brašnou a sympatickým knírkem. Celá vesnička je takový malý Kocourkov a tamější lidé svérázní. Přestože se jedná o Tatiho prvotinu, již zde zakomponoval svou averzi vůči modernímu světu a moderním trendům (amerikanismus). Na grotesku trochu rozvleklá, na čistou komedii zase málo rozvinutá podívaná, ovšem s nepřehlédnutelným půvabem. Pohodička. 70%. ()
...no nádherný snímek.. ()
Před lety to bylo mé první setkání s Jacquesem Tatim. A i když jsem film znovu viděl těsně po kraťasu Škola pošťáků, ze kterého některé scény přesně kopíruje, bavil jsem se opět dobře. Pokud neočekáváte klasickou komedii, ale spíš grotesku s občasnými jednoduchými dialogy (a monology), budete se nejspíš bavit také. ()
Ach, ty vybrané exkursy do francouzské komedie z "předčetníkovské" éry...:-) Opět možná trochu zestárlé, ale zároveň velice rozkošné! Jacques Tati – muž, který sice neprochází zdí (modří vědí, o čem mluvím ;)), ale zato brzy po válce zrežíruje nádhernou moderní grotesku v propracovaných barvách a s rovněž vymazleným zvukem, a současně si zahraje hlavní roli založenou ze značné části na fyzickém výkonu. Ale hlavně si pak "za kamerou" pohraje s neskutečným množstvem různých velkých i mini gagů, objevujících se na úrovni obrazu, mluvených replik, ale i bohaté hudební složky. Na první pohled pošťáček, který funkčně využívá kolo ke svému povolání. Ve skutečnosti hlavně cyklista, který využívá své pošťácké povolaní k projížďkám na kole či dosažení "zajímavých" sportovních výkonů. ;o) A ruka v ruce s tím i pokusy o zlehčující metody na co nejrychlejší vykonání povinností. Gagy jsou obvykle protavené i do neočekávaných souvislostí (např. dosedání s taškou na pracovní židli stejným způsobem jako na kolo) a často ještě k tomu se zajímavým stupňování... jednou bouchnutí v přírodní kavárně do bubnu (místo stolu) s hudebního ozvěnou, asi o dvě scény bouchnutí v hospodě do orchestrionu se spuštěním celé melodie. Bum! Jedna z mála groteskních komedií, u níž výhledově vidím příležitost k reprize, protože je doslova napráskaná spoustou detailů, které není možno napoprvé úplně postřehnout. Zabarvení noční scény do modra s mírně spomaleným tempem (v jakémsi opilém stavu hlavního hrdiny) má taky své kouzlo... a o té smršti frťanů v hospůdce před tím už ani nemluvím. Šľup! 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Půvabná groteska a příjemná oddechovka k nedělní kávě. Geniální zvuky zvířat, husinu a mávání paží vyvolávající bzučení dotěrného hmyzu. Babka s kozou má všechno pod palcem. S ohledem na dobu vzniku váhám, zda v tom hledat politický podtext k Americe. ()
Poetika francúzskeho vidieka zasnúbená s americkou groteskou. ()
To, co fungovalo v osmnáctiminutové Škole poštáků (ze které byly použity skoro všechny scény), se zde strašně vleče a během filmu jsem se příšerně nudil. Příběh se občas naprosto vytratí a sledujeme spoustu variací na jedno a to samé. Remasterovaná kolorizovaná verze mě také moc neoslnila. ()
Panáčkův rozjezd byl poněkud pomalejší, zato závěrečná americká dvacetiminutovka, ta už humorem a nápaditostí jenom sviští. Když se pošťák, po pádu do potoka, zmáčený a bez čepice vynoří z vody, připomíná s tím knírkem a splihlým účesem Hitlera. ()
Po shlédnutí Tatiho filmu Jede, jede poštovský panáček mám neodbytné nutkání přestěhovat se do kteréhosi francouzského městečka a stát se tam pošťákem. ()