Parade

Jacques Tati se v tomto filmu vrací ke svým začátkům v hudebních kabaretech. Máme možnost vidět pantomimická čísla, jimiž okouzloval přátele v mládí. Většina z nich je inspirována jeho životní vášní - sportem. Celé vystoupení je koncipováno jako cirkusové představení, přestože se v něm dostáváme také do zákulisí, ale oba světy se natolik prolínají, že je od sebe lze jen obtížně odlišit. Tati se uchyluje k dokumentárním postupům, aby cirkusová atmosféra byla dokonalá. Co bylo ale ve své době naprosto unikátní, to je začlenění diváků do představení. Vše je vedeno snahou, aby zanikla hranice mezi jevištěm a hledištěm. Výstupy jsou prokládány také skeči z předsálí. Tati tvrdil, že dialogy v jeho filmech nemají význam, že není důležité jim rozumět a v případě Parade je jeho přání dovedeno k dokonalosti. (Letní filmová škola)