Přízrak

He he, to byl teda tyátr. Poltergeist v prostěradle, to tu sice ještě nebylo, ale jít na tohle do kina, tak možná požaduji vrátit vstupné. A vůbec nejnapínavější bylo to čekání na závěrečné titulky, abych se konečně dozvěděl, zda-li je Affleck fakt takový magor a celou tuhle ne moc inteligentní maškarádu odehrál on. ⭐️⭐️ 51% (23.09.2017)

Moc pekný motív vernosti, vytrvalosti a osamelosti duchov, fixovaných na milovanú osobu a miesto domova. Ale potenciál zaujímavej filozofickej meditačky sa nakoniec rozplynie vo "festivalový nonsens", ktorého význam vám nevysvetlí ani jeho tvorca. Film začína ako krehká romanca a cez náznaky mysterióznej duchariny skĺzne do existenciálnej levitácie s nezmyselne prekombinovaným dianím a neuspokojivým záverom. Dlhé zábery (väčšinou statické), formát 4:3 s minimalistickou výpravou, minimum slov a prehršeľ skvelej atmosféry. (02.07.2017)

Obrovská škoda - z potenciálne najúžasnejšieho filmu desaťročia sa nakoniec bohužiaľ stal len malý vír v pohári vody. Fascinujúca atmosféra, úchvatne špecifická hudba, časová slučka, pesnička, Casey Affleck a Rooney Mara, poltergeist, nočné mesto, duch oproti, Indiáni, papierik v stene. Potenciál na pokrokový filmový zážitok. Plno netradičných riešení (najslávnejší herec strávi 89% filmového času pod bielou plachtou, väčšina scén je nemých a nie sú ojedinelé ani niekoľkominútové zábery, ktorým vrcholí absurdné pojedanie koláča). Miestami fenomenálna a niečo, čo ste možno ešte nikdy v živote nevideli, ale často to proste len... nudí. (11.01.2018)

Jakožto zdejší hororový expert jsem byl konsternován skutečností, že festivalový snímek s názvem Ghost Story zcela unikl mé odborné pozornosti. Předprojekční analýza naštěstí přinesla úlevný výdech, jelikož se ukázalo, že film kromě již zmíněného šálivého označení a obdobně matoucího posteru zcela postrádá jakékoliv hororové ambice. Nepočítám-li tedy ojedinělé pokusy o naivní hororové vstupy, kterými režisér necitlivě a nanejvýš zbytečně zasahuje do meditativního ladění snímku. Ghost Story doplácí zejména na předstíranou hloubku scénáře. Zdánlivě interesantní sonda do bardického stavu bytí a snaha o zobrazení lidského osudu v rámci buddhistické koncepce marnosti a pomíjivosti velmi rychle zabředne do obyčejné plané filozofie, na kterou se spolehlivě nachytá početná komunita místních rádobyintelektuálů typu Šmouly Koumáka. (25.09.2017)

Jen si tak trochu umřít. Vrátit se v podobě ducha pod prostěradlem, mít dostatečně vystřižené otvory pro oči, což mě ještě za života naučili v kroužku "ábíčkářů", zkontrolovat, zda mé bývalé "buchtě" i po mém odchodu chutná buchta, nejlépe ji pozorovat, jak se jí v jednom nepřerušeném záběru po dobu pěti minut cpe a pak učinit reklamaci s účtenkou EE(T), že prací prášek nevypral mé prostěradlo doběla. A až dostanu účet za elektřinu a telefon, kterým otravují i po smrti účastníka, bezprostředně po zjištění nezaplatitelné cifry se ihned vypařím, a to doslova, takže ze mě zůstane pro exekutory jen to špinavé prostěradlo. A kde nic není, ani smrt nebere. A pomíjivost všeho je mrcha. Chápu smíšené reakce diváků, film je to vskutku bizarní, absolutně žánrově nezařaditelný, nedá se dokonale vstřebat, i když milujete Caseyho Afflecka. A po jeho skončení si jen těžko řeknete, že to byl dobrý film. Spíše budete civět do prázdna a rychle hledat film, který ve vás oživí lásku k životu, zažene chmury a hlavně bude se v něm trochu víc mluvit i konat. Těžko říct, co na tomhle námětu oslovilo Caseyho. Film má určitě dost zvláštní pojetí, je neskutečně pomalý, art(ritida) jak kanec, tolik kompozičních veletočů už hned tak neuzřím. Je zde spousta scén, ze kterých mrazí, pokud si je dáme do správné souvislosti. Jenže je zde nemálo pasáží, které působí solidně onanisticky. Atmosféra originální. Děj se dá shrnout tak, že ústřední hrdina byl za života hudebník, měl osudovou autonehodu, po níž se vrací do svého domu za svojí milovanou coby neviditelný přízrak. A pak se ploužíme s přízrakem různými prostory a dimenzemi, potkáme kamaráda "prostěradláka", až je to všechno moc předimenzované. Role ducha je snem všech Alzheimerem stižených herců, text prakticky žádný, režisér vám jen kyne, že máte cestu volnou, takže se nemůže stát, že o nadbytečnou látku pod nohama klopýtnete. Jen jsem ne úplně zdárně pochopil, jestli pod prostěradlem je jen jakýsi mlžný opar, nebo oživlé tělo. V některých záběrech bylo vidět prosvítající paže. Možná chyba ve filmu, možná jsem to jen blbě pochopil. Spojení Casey Affleck a Rooney Mara je celkem fajn. David Lowery samozřejmě nenatočil žádného Ducha 2, je mylné si film pouštět s tím, že to bude něco ve stylu "duchařiny" s Paťem Swayzem. Tak to ani omylem. I když je tam téma lásky po smrti, duch hází předměty, je to zásadně odlišné a velmi pochmurné a zcela neradostné dílo, které si musí najít svého diváka, aby bylo ve své složitosti náležitě pochopeno. I přes mnohé úžasné a nevídané zvláštnosti se přes náročnost látky nebude snadné dostat. Podotýkám, že něco tak neobvyklého jsem už dlouho neviděl. A taky to už vidět nepotřebuji. Formát 4:3, ve kterém je film natočen, je otřesná technická pitomost. 5/10 (21.10.2017)