Pad Italije
The Fall of Italy
Pád Talianska
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Druhá světová válka na Dalmáckých ostrovech. Davorin je velitelem rudé partizánské brigády, která bojuje s italskými nacisty. Zastřelí svého přítele, který „zradil revoluci“ tím, že se sblížil s italskou ženou. Sám se později také rozdvojuje a žení se s dcerou nepřátel. Vnitřní boj mezi službou revoluci a láskou k dívce řeší příklonem k dívce i za cenu smrti. Naturalistické scény poprav civilistů, kolaborace církve, apokalyptický mrzák. Obrazy plné prosvětlenosti a slunce. ()
Film bořící mýty o hodných odbojářích a zlých okupantech. Na svou dobu odvážně kritizuje stranický dogmatismus komunistických partizánů a jejich pohled na svět určovaný "třídním postojem". Zafranovičovi se zde podařilo ukázat složitost tehdejší politické situace v okupované Jugoslávii, kdy proti sobě stály nejen cizí a domácí vojenské jednotky, ale často i členové jedné rodiny. Jestliže v "Okupaci v 26 obrazech" režisér s šokující otevřeností předvedl zvěrskou brutalitu ustašovců, v "Pádu Itálie" se podobným způsobem vyrovnal s řáděním srbských četniků a bělogvardějských kozáckých jednotek. ()
Juhoslávia si toho zažila dosť, počas vojen tam bolo mnoho masakrov a podľa mňa partizáni možno boli s tých lepších čo sa týka správania, no podobne ako talianski fašisti, nemeckí nacisti, chorvátski ustašovci, srbskí četníci, či moslimskí Čerkesovia, to boli len vojaci, ktorí sa správali často bezbožne a často vraždili chladnokrvne, tiež ten záver podľa mňa nie je hrdinský, ale priam chorý, tam sa to dalo riešiť rôznymi inými spôsobmi, vrátane tých zajatcov a tá iná poprava ku koncu, viac pre tých, čo to nevideli neprezradím, bola tiež nezmyslom. Som síce za zachovanie kultúr, no nie nad ich nadraďovanie, lebo doba národných štátov je prežitok a nacionalizmus je svojim spôsobom chorý, lebo máme len jednu Zem a všetci sme z jedného kmeňa, preto určitú hranicu nesmie nikdy prekročiť. Divoké časy, ktoré tu môžte vidieť boli podľa mňa veľmi smutné. Film je dotvorený erotikou, tiež krásnym prostredím, príbeh je však slabý, je to len taký priebeh udalostí, ktoré sa opakujú, pretože každý tam len vraždí a plieni. ()
Vesničané a občanská válka v Jugoslávii, respektive v Chorvatsku. Jednou to jsou Němci, kdo je ohrožují, potom partyzáni, ustašovci, srbští četníci, bělogvardějci a nakonec komunisté. Před nikým nejsou v bezpečí, vždycky to odnesou nevinní lidé. No, nevinní. I mezi vesničany se najde odporná lůza. A taky zrádce. Na osudu velitele komunistických partyzánů je popsána celá tragédie, jakou přinesla nejen druhá světová válka, ale i dění po ní. Dění, o kterém se moc nemluví, nepíše, netočí filmy. Proč? Protože je asi těžké vybrat kladného hrdinu, kterému by divák uvěřil. Nikdo totiž nebyl bez viny, a tak tomu bude i v naší historii. Za tuto otevřenou zpověď dávám plný počet. ()
,,Divadlo, všechno je divadlo!" Druhá část trilogie také hledá odpovědi na otázky spojené s válkou, násilím, zabíjením a mocí. Čarokrásné impressionistické obrazy přístavu i ostrovní krajiny vytváří kontrast k dramatům, jež válku provází. Fašismus, komunismus, nacionalismus, ale i křesťansví, které lze tak snadno zneužít, se zde navzájem střetávají, avšak jako dobré nelze vybrat ani jedno. Ostrované se stávají pouhými oběťmi, které nejprve vykořisťovali kapitalisté, a pak jim železnou rukou začnou vládnout komunisté. Při sledování osudu jedné z postav si člověk hned vybaví politické procesy namířené proti vnitřnímu nepříteli i heslo: revoluce požírá své děti. Přibylo více mystických až snových pasáží doprovázených lyrickou hudbou. Scény oslav, procesí, svatby i drancování jako by se inspirovaly v nejlepších Jakubiskových filmech. Zejména šílenství v boháčově domě připomene Jakubiskovu fantazijní poetiku. Doprovodný chorál jest velmi podobný Orffově Carmině Buraně. Našinci se jistě vybaví filmy z období kolektivizace, když jedna z postav křičí: ,,Všechno je lidu!...odnes to domu." Nadčasové dílo. ()
Reklama