O těle a duši

Film Ildikó Enyedi presne zodpovedá svojmu názvu - je o krehkosti, zraniteľnosti, potrebe. Jednoducho - o tele a duši. Už som viackrát spomínala, že takýchto citlivých príbehov pribúda. To však Testről és lélekről neuberá na jedinečnosti. Miestami som sa za oboch hrdinov cítila trápne - za ich strnulosť, hanblivosť .. Viackrát ma tí dvaja rozosmiali. No vo výsledku som im hlavne úzkostlivo držala palce ... aby sa ich nádherné sny stali ich realitou. Možno majú Maďari krivé nohy, hnusné malinké kone ... ale s emóciami to sakra vedia, tak sa na to pripravte. (31.03.2018)

Ide u surrealisticky nasnímaný príbeh dvoch ľudí, ktorých navonok nespája v podstate nič až na to, že majú rovnakého zamestnávateľa. Spája ich však niečo, čo je za hranicou bežného vnímania. V jeden krásny deň sa vedenie firmy ktoré spracúva hovädzia mäso (ide o bitúnok) rozhodne, že podrobí psychologickými testami zamestnancov: sem patria aj obsahy snov. Práve tu sa zistí, že hlavné postavy zdieľajú spolu ten istý sen. Každý za seba, každý za svoju postavu. On je jeleň ona laň. Snímka je originálna, má svoju atmosféru, ako už z názvu vyplýva má dušu aj telo :D. Zabaví cinefilov, pošteklí krvou a bizarnosťou, ktorá však bohužiaľ patrí ku každodennému životu (takže zakrývanie si očí pred realitou neodporúčam) a má celkom dynamický dej, na to, že ide o festivalovú záležitosť. Aj bežný divák si to pokojne môže užiť a nebude trpieť pri dlhočizných statických záberoch ako to pri podobne ladených filmoch býva. Za mňa 4,5*. (26.08.2021)

Když vidím to hodnocení a čtu komentáře plné obdivu, cítím se skoro až provinile. Na mě totiž tahle maďarská "weird love story" působila značně vykalkulovaně festivalovým dojmem. Hlavní ženská postava mi byla od samého počátku spíše protivná, její chlad a divné chování pocit ještě umocňovalo. Hlavní problém filmu pak vidím v tom, že mě (vyjma snahy šokovat explicitním zobrazením krve a řezáním do všeho možného) nijak prožitkově nezahákl. Emoční křivka s ohledem na děj filmu se tak v mém případě rovná vodorovné přímce. A jelikož ten nejzákladnější úkol každého filmu je zaujmout divákovy emoce, selhalo O těle a duši v mém případě hned na samém počátku. Co mi rovněž netěšilo, byla nevyrovnaná úroveň filmařiny. Na jeleny se hezky koukalo, samotná expozice hlavních postav byla však z hlediska střihové skladby velice průměrná (třeba takové detaily na momenty, kdy se hlavní hrdinka něčeho dotýká, na mě působily skoro až studentským dojmem). Vizuálně si mě tedy snímek také nezískal. Není proto divu, že mi místní hodnocení přijde jako z jiného vesmíru. 4/10 (04.10.2017)

Popravdě, čekal jsem víc. Ona je to taková pomalá atypická love story, která by ve stejném stylu mohla mít i hodinu čtyřicet (možná i hodinu a půl) a nic by se nestalo. Úplně bych vystřihl scénu se žiletkou, to je v dnešní době už takový kýč, že je to spíš k smíchu a některé scény by si taky zasloužily zkrátit. Jinak se mi ale líbilo vedení příběhu (které je žel nepřekvapivé, ale nevadí), hodně se mi líbilo to propojení se sny a scéna s analytičkou, kde vše vyjde najevo, je na celém filmu ta nejlepší, pak se mi líbila i kamera a ani herecké výkony nebyly špatné a překvapilo mě, že Borbély je původem ze Slovenska, každopádně v rámci toho co měla hrát podala nejlepší výkon. Ale emocionálně mě to moc neoslovilo a zoufale jsem doufal v nějaký přesah či hlubší myšlenky - a k tomu nedošlo. Je zajímavé vidět to spojení dvou duší i přes vady jejich těl, ale víc v tom skutečně není. Dokonce v tom je minimum psychologie a ta mi tady chyběla celkem dost. Skutečně to patří do škatulky "festivalový film" - je to jiné, neobvyklé, nepřipravené diváky to zarazí, je to dlouhé, ale zároveň je to jednoduché jak facka, aby to pochopil každý. Já ale od filmu, který se považuje za umělecký, čekám mnohem víc. Ale jinak to není špatné, nápad je zajímavý a své kouzlo to má - jen se na tom dalo ještě víc pracovat. Kor když pár scén působí, že by mohly mít přesah, ale nakonec s nimi režisér bohužel nijak nepracuje. 3* (15.01.2021)

Je to prakticky o tom,že ten svůj stín si musí překročit každý sám.A za povšimnutí stojí že tvůrci natolik trvali na detailu ,že mimo jiných,i oba hlavní aktéři měli rysy těch zvířat do kerých se ve snech převtělovali.Ona velké ,vyděšené oči stále ve střehu a on s tím chlupatým obličejem...jen mu chyběly parohy já jsem si to mimoděk představila a byla jsem ohromená.I celkové povahově byl v kolektivu dominantní... film pro mě byl příjemný zážitek a kvituju še se na něj můžu podívat ještě jednou (13.10.2019)