Fantastická žena

„Žena v tele muža“ . Daniel a Marina je jeden a ten istý človek, ktorý sa nedokáže stotožniť so svojou vlastnou IDENTITOU, a tak sa z neho stáva transgender. Som v Čilskej republike, čiže nachádzam sa vo vzdialenej galaxii, pardon v Južnej Amerike (prepáčte mi, ale SOLO už klope na dvere multiplexov), a čoskoro pochopím, ako sa musí cítiť takýto jednotlivec, ktorý má určitý druh „omylu prírody” , za ktorý prakticky ani nemôže, lebo sa tak narodil, a po chvíli si uvedomuje, že s ním niečo nie je v naprostom poriadku. A okolie to tak isto vníma a dá mu to aj patrične pocítiť, že sa bude cítiť, ako psychicky zdeptané psisko, ale s pozitívnym myslením - nikdy sa nevzdávať a bojovať za svoje práva ! Pokiaľ starý Orlando žije, je dobre, ale keď náhle umrie, tak automaticky pochopí, kto všetko sa na ňu začne s plnou paľbou rútiť dopredu a s veľkým úmyslom zvalcovať JU. / Daniela Vega je pozoruhodná, odvážna sa zhostiť postavy, tak komplikovanej, že to chce poriadnu dávku energie sa do nej naplno vložiť, ponoriť všetkými desiatimi, a ja som tomu bez akýchkoľvek problémov uveril, o čo sa jedná a ako to hrá. Na filme spolupracovali špičkoví majstri svojho remesla, námatkovo - PABLO, čiže dostávalo sa mi dostatočnej sugestívnosti i surovosti vo svojej podobe, ktorá posúva FILM smerom na - nezabudnuteľný ! (13.05.2018)

Tak film s LGBT tematikou pro letošní rok bychom měli (ale ono jich zase určitě bude mnohem víc). Oscar za cizojazyčný snímek mě navnadil, ale je to stejně unylé a intelektuálně zaprděné jako oscarová Lady Bird. To spolunominovaní Nemilovaní Andreje Zvjaginceva byli jiná liga. Škoda. (25.07.2018)

Nenápadný film, který je úderný jako Robert Lewandowski ve vápně. Nebohá pseudo vdova trpí, a proto chlastá a obcuje v nočním baru s cizinci. Naštěstí je naše pseudo vdova nezdolná jako Pepek zvaný námořník a stále si jde za svým cílem, to jest jít na funus. 80% Celosvětový příjem k 23. 4. 2018: $1,944,952 (23.04.2018)

Křehký, chtělo by se říct až introvertní film o loučení se s milovanou osobou. V tomto případě navíc bolestivě umocněným nemožností rozloučit se s ní důstojně, a uvědomováním si, že najít další podobně blízkou osobu bude takřka nemožné. Podobně jak tomu bejvá u jihoamerických umělečtějších filmů, nehraje se tady na ždímání divákových emocí, ale spíše na akademickou decentnost. Třeba symfonický soundtrack zaznívá jen poskromě, minimalisticky, bez melodických motivů. (24.12.2018)

Fantastická žena začíná tam, kde většina melodramat končí – úmrtím jednoho z partnerů. Smrtí Orlanda pro Marinu začíná několikafázový proces obhajoby vlastní identity. Před lékařem, policejní vyšetřovatelkou, členy Orlandovy rodiny musí bránit vše, co utváří její „self“ – jméno, tělo, hlas. Skoro nikoho nezajímá, co Marina chce. Nikdo se nezeptá, co cítí. Ostatní v ní nespatřují sobě rovného člověka, ale anomálii, ohrožení statu quo. Každá z postav, kterou je Marina souzena, zároveň zastupuje určitou instituci, čímž příběh jednoho odloučení získává politický rozměr. Marina nehájí jenom právo žít plnohodnotný život. Reprezentuje každého, kdo se lidem jako Orlandova exmanželka nezdá být dostatečně normální. ___ Lelio vyprávění zakládá více na paralelách a variacích než na kauzálním řetězení událostí a dějových zvratech. Marininu nahotu vnímáme během jejího milování s Orlandem odlišně než během pořizování policejní dokumentace či zmíněné scény v sauně. Když v nočním klubu objímá neznámého muže, moment postrádá vřelost jejího dřívějšího, podobným nájezdem kamery zachyceného tance s Orlandem. Hrdinčino hledání silného hlasu je motivováno nejen touhou po rovnoprávnosti, ale též snem o pěvecké kariéře. Právě v nenásilném propojení individuálního a emancipačního příběhu se projevuje Leliův režisérský um možná ještě výrazněji než ve scénách, kdy opouští dominantní realistický styl a umožňuje hrdince alespoň pomyslný únik do světa, ve kterém může být sama sebou. ___ Fantastická žena patří k filmům, v nichž každý záběr vyniká svou promyšleností. Barvy, rámování, objekty v mizanscéně nesou významy a vypovídají o životní situaci, v jaké se postavy nacházejí. Marina například během většiny filmu nosí na krku řetízek ve tvaru půlkruhu. Když si uvědomí, že svou identitu nemůže zakládat na ne/přítomnosti kompatibilní druhé polovičky, vyměňuje poloviční kruh za klíč. Nejde o nejsubtilnější metaforu pro nalezení klíče k vlastní duši, ale Lelio o jemnost neusiluje. Jeho odvážný, v detailech přesný, v závěru povznášející snímek stejně jako hlavní hrdinka nic neskrývá a svému publiku se nebojí jít vstříc. Současně se nepodbízí a nežadoní o soucit. K tomu, abyste Marinu přijali ve vší její rozmanitosti, vás nenutí. O to větší hodnotu má závěrečné uvědomění, že byste s touto fantastickou ženou rádi strávili mnohem víc času. 90% (14.12.2017)