ポピーザぱフォーマー
Recenze (4)
Narazit nechtěně na tuto perlu lidské zvrácenosti musí být co se týče obtížnosti podobné, jako vylézt na Everest. Tímto bych rád předešel jakýmkoliv falešným domněnkám o mé buďto heroické anebo naopak masochistické povaze, protože jsem byl k shlédnutí tohoto veledíla psychologickými triky defakto donucen. Nicméně díky tomu jsem měl možnost se na tuto nevšední podívanou po všech stránkách připravit a připravený jsem byl: V žilách už mi tou dobou kolovala příjemná promile uklidňujícího a reakce zpomalujícího alkoholu. Každého musí hned zarazit už umístění příběhu, který se odehrává v pochybném cirkusu uprostřed ničeho. Tomu prapodivnému cirkusu velí nesourodá dvojička bavičů: Mizerně nacosplayovaný růžový panter jinak násilnického devianta Popeeho a tváří tajemný, zato na účet televizního kankánu se neskonale bavící (v rámci mezí ale poměrně normální) vlk Kedamono. To vše načárané v ujetém animačním hávu, který mi připomíná nejhorší béčkové horrorové nátěry přípustné až po 4. hodině ranní. Naprosto evidentní tvůrčí snaha evakuovat vaše rozumné smýšlení z hlavy je zjevná příkladným přidáváním pod pomyslný kotel trpělivosti (ano, kotel, s hrnkem byste skončili u 2. dílu): Zprvu jsou pornocirkusové a sadistické praktiky ústředního dua rušivé, ale v rámci průměrných blázinců jakž takž zvladatelné. První závažná nepříjemnost a feature, která už se vás snaží nátlakově dorazit, je repetitivní, úlisná smyčka hlavní melodie, která spolehlivě leptá sluchový vjem a obrazně připomíná diskotéku veřejných bangladéšských záchodků. V těchto chvílích je úplně přirozené volat o pomoc a pokládat si logické existencionální otázky typu: "Jsem já ještě naživu?". A to jste neměli, přátelé, protože přesně na tato SOS volání seriál dokonale slyší. V tu chvíli totiž přivandruje na slonní tříkolce zlatý (a to doslova) hřeb(ec) podívané, úchylák teplý jak samotný slunce (a to doslova), s vižáží milovníka těch nejmenších, Papi. Nenechte se oblbnout jeho nevinným pedofilním knírkem; jeho zvrhlé metodiky by nebyly přípustné ani v gay společenstvu zpomalených šimpanzů. Zakousl jsem se do vařečky a pokračoval. Zhruba v polovině seriálu jsem se díky nafukovací žábě vrtěl jak na elektrickém křesle a jakmile přišel mléčný tanec, můj rozum vyvěsil bílou vlajku, alkohol v krvi se začal vzpouzet a já se nechal v praktickém bezvědomí a apatii dovést proudem Papiho knírků až do konce. Pamatuji si, že jsem toto mistrovské dílo surrealistického dadaismu ještě den dva vydýchával, ale jak se říká: Konec děsivý, všechno dobré, ne? (někde v hloubi mozku slyším zlověstný smích) Odpad si Popee a spol. nezaslouží, protože, i přes nespornou odpudivost a vzbuzující averzi, byl třeba k stvoření tohoto klenotu všech hrůzostrašných počinů kus jisté inverzní geniality. To máte stejné jako s jídlem: Uvařit chutˇovou laskominu je obtížné, ale podobné to máte u tvorby toho nejhoršího, co kdy člověk mohl ve své dlouhé historii ochutnat. A to já uznávám. KEDAMONO NO KAO WA...Okasān ninietayō! ()
Smrt. Smrt je smysl života a očekávané vysvobození. Obzvlášť pokud žijete s cirkusem někde uprostřed nekonečné pustiny a hrabe vám z toho natolik, že jedinou radost vám přinese pouze se navzájem vraždit a sebevraždit na milion způsobů. Sadistický psychopat s očividnými zkušenostmi v gay pornu klaun Popee, nenažraný, líný vlk Kedamono a úchylák Papi, animovaní takovým způsobem, že to přivádí noční můry i otrlým dospělým jedincům (mimochodem, věřte tomu nebo ne, původně to bylo určeno pro dětské publikum), jsou na Anime-Planet takový malý kult. Tento kousek je totiž jeden z těch případů kdy je něco tak neskutečně příšerné až je to vtipné a každý by měl z tohoto mistrovského díla vidět aspoň pár epizod (ani nemusíte složitě hledat, všechny jsou na YouTube). Za ty jejich ksichty, za všechno to násilí, za tu nepopsatelnou animaci, za tu celkovou ujetost a způsobené noční můry prostě nemůžu dát odpad. 4,5/10 ()
Po přečtení recenzí na tohle ,, Něco,, od pánů Jeoffrey a Scalpelexis , jsem pod tíhou chorobného nutkání, že něco tak hrozného musím vidět tu chybu udělala a Popee the Performer jsem si pustila. Takže to vezmu stručně. O čem tahle blbost je ? No tak to bych také ráda věděla , krom záchvatů psychozy , vražedného amoku a sebevražedného nutkání se tu nic neděje . Vlk v barevných trenkách s maskami střídajících se výrazů, homo-klaun a podivín v pruhovaném negližé s králičími oušky úchvatné trio hlavních postav. No z toho co jsem viděla jsem střídavě znechucená a znuděná. Jediné co si z tohohle anime odnáším jsou pochyby o duševním zdraví autora . ODPAD!!! ()
Za normálních okolností bych se k tomuto dílu asi nikdy nedostal, protože prostředí cirkusu nepatří mezi mé oblíbené a i kdyby náhodou ano, pak bych s tím praštil během asi tak minuty, protože ta 3D animace je tak strašná, že se to asi ani nedá popsat. Ale výzva je výzva a tak jsem se do toho pustil a po prvním díle jsem měl na tváři asi takový výraz jako Shrek, když s oslíkem vyslechl píseň o tom, že "Duloc to je príma plac". Zkrátka jedno velké WTF s tím, že při představě, že to má ještě 38 dílů a já si teď mám pustit druhý jsem si v duchu říkal "radši už ne". Ale tak jsem chlap, přežil jsem Pupu, přeci se nenechám odradit něčím takhle šeredným, čemu vévodí týpek v upnuté pruhované kombinéze s růžovýma králičíma ušima a světle modrou kabelkou jehož někdy až psychopatické výrazy (v kombinaci s tím již popsaným hrozným vzezřením) mě budou asi ještě pár dní pronásledovat kdykoli zavřu oči. Navíc je to groteska, takže to prostě nejde brát tak úplně vážně a hlavní snahou toho všeho je pobavit, tedy mě to neuráželo tolik, jako kdyby se mělo jednat o něco seriózního. Dokonce i chápu, že tohle bylo určené pro děti, vždyť ten humor je strašně jednoduchý, někdy dost pitomý a opakující se ústřední písnička, objevující se zpravidla v momentě, kdy dojde na vyvražďování, ve mě dokázala navodit jistou představu malých zákeřných capartů tleskajících do rytmu a smějících se tomu, jak to zase někdo odnesl. Také některé díly, jako třeba ten s házením nožů, nebo vlkem vracejícím se v čase, nebyly úplně špatné, ovšem co je to platné, když v jiných dílech vidím věci, které pro mě posouvají význam pojmu debilní naprosto novým směrem (protože například kde jinde uvidíte někoho strčit žábě do řiti brčko, nafouknout jí a ona pak zvrací sladkosti...). No a nad významem poslední episody budu ještě dlouho přemýšlet, i když možná vlastně ani ne... Ale zpět k pozitivům a tedy pár slov o vlkovi. Vlk byl v porovnáním se vším co jsem tady viděl asi tím nejlepším a jediným co mě docela bavilo, hlavně mě zaujalo vyjadřování jeho emocí pomocí těch masek a to jak se to vlastně k těm scénám docela dobře hodí. O podivném "slunečníkovi" se příliš vyjadřovat nebudu, moc mě nezaujal a jeho upnutá žlutá kombinéza a poirotovský knír ve mě evokoval představy o francouzském úchylákovi a jeho nakrucování, nebo scéna s láhvemi mléka mě také asi pár dní nedají spát. Ve výsledku je z toho podívaná nevalná, šílená a zvrácená, která bude někoho jako já děsit ještě pěkných pár let po tom co jsem jí viděl (a už jen fakt, že jsem dal všech 39 dílů považuji za malý zázrak), no a pokud bych dostal chuť na takovýto druh šílené zábavy, pak bych si pustil staré dobré Happy tree friends (protože tam na mě skvěle funguje kombinace roztomilých zvířátek a zvráceného vražední) a tohle už asi "never more"... Takže jak to budu hodnotit? Na odpad to nevidím, to si ten chudák vlk asi nezaslouží, ale dát tomu 2* nedokážu, protože to by si zase nezasloužily skoro všechny ostatní filmy a seriály, kterým jsem kdy ty 2* dal. 1,5/10 () (méně) (více)