Země jahod

Príbeh odzrkadľuje kontrasty bežné v ktorejkoľvek krajine sveta – tých, v maringotkách a tých, za hrubými múrmi svojich domovov. Wojtek nie je zlý chlapec, ocitne sa ako podradný brigádnik - zberač jahôd v bohatšej krajine. Naskytá sa nám príbeh nerovnej lásky, tej nežnej, objavujúcej, keď stačí krivý pohľad alebo nevhodne zvolené slová a mladý človek má v sebe zlosť na všetky nespravodlivosti tohto sveta. Film mi pripomína 90-te roky, keď sa nám otvorili hranice a prvýkrát sme sa dostali do západnej cudziny. Maliny s nami oberali aj domáci, ale na rozdiel od nás, ktorí sme si prišli ako študenti si zarobiť prvé vlastné libry, oni to mali ako letný kemp a zárobok im stačil na pivo. (18.09.2023)

Vůbec mě nepřekvapuje, že se podobného tématu chopili zrovna Švédové. Ti mají svými filmy vždycky poměrně blízko k sebekritice. Zde je od začátku dost zajímavé sledovat jak chování Švédů, tak chování Poláků. Na oba byste toho našli víc než dost, takže Vás důsledek v závěru filmu ani moc nepřekvapí. Horší je, že nevím, jestli z toho filmu vůbec plyne nějaké ponaučení. Podle mě to není úplně o národu, jako spíš o prostředí. Nicméně z toho filmu je hrozně vidět, jak se Švédi vykazují jako určitý nadnárod na rozdíl od Poláků. U Poláků je zase těžký je brát líp, když půlka hereckého komparzu hrají hooligans z FC Katowice. No...tyhle srovnání národů ve filmech mě vždycky hrozně baví... (28.12.2017)

Film pěkně zobrazuje atmosféru mezi sběrači a vztahy Poláků se Švédy. 1) Spoiler. Přemýšlím, v čem spočívá komentátory často zmiňované vykořisťování zahraničních sběračů. Kradli Litevci, kradli Poláci, když Švédové jednoho usvědčili, nevyplatili jeho rodině třítýdenní mzdu. A co má jako být? 2) Problematika gastarbeiterů je vylíčena velmi obecně. Totéž by se mohlo odehrát v mnoha místech, kam jezdí za prací nádeníci z chudých zemí. Rovněž teenagerovský vztah zobrazuje běžnou obecnou situaci s typickými a obvyklými reakcemi ze strany lokálů (na budku dostane na české vesnici i Pražák, který se začne zajímat o místní děvče). Až na konci filmu jsme svědky specifického incidentu. 2) Zajímavý koment: Malarkey****. (14.04.2018)

Tento film bol viac o Poliakoch než o Švédsku. Po 10 minútach mi bolo jasné, kam to bude smerovať a nemýlil som sa. Mám rád teenagerské filmy a Švédi ich točia výborne. Lenže zamilovaní mladíci sú tu iba zosilňujúcim prostriedkom prvoplánovej spoločenskej kritiky. A tak namiesto young adult romance som zhliadol stredne ťažkú sociálnu drámu. Tieto 2 žánre dokáže spojiť iba zručný scenárista. Wiktor Ericsson to podľa mňa nedokázal a pravdepodobne sa o to ani nepokúšal. Škoda. (09.10.2017)

„Zavři oči. Jo, zavři oči. Když seš sama a nikdo tu není. A je tma. Nemyslíš, že někdo stále slyší tvoje myšlenky? I když tu nikdo není?“ - „Ano.“ - „Pak víš, že nejseš sama. Někdo tě vidí.“ Sice film vypráví o přezíravosti Švédů vůči Polákům, ale dalo by se to velmi lehce aplikovat i na jakýkoliv jiný východoevropský národ (včetně Čechů). Ale Poláci tomu svým chováním rozhodně nepomáhali, právě naopak. A na pozadí téhle vzájemné nevraživosti a čistě pracovního vztahu (sbírání libovolných plodin) spolu s krédem „Vyděláme si a vrátíme se zpět do Polska, jo?“ začne zakázaná romance. A mě bavilo to velmi opatrné, nejisté a pomalé oťukávání spolu s kulturní i částečnou jazykovou bariérou (ti 2 mají alespoň angličtinu). Jejich křehká, tajná láska musí brzy čelit výzvě, na kterou ještě nejsou připraveni…Závěr byl pěkný, jakkoliv třeba naivní, a divák si může domyslet, jak by to asi pokračovalo, ale sem pasoval. Byl jako z jiného světa, lepšího a hezčího, takového, jaký by měl být, i když není. Proto nebudu tak přísný a dám filmu solidní 4*. (29.07.2023)