Tango

Keďže sa argentínskemu tangu vo svojom voľnom čase venujem, tak mi nedalo, aby som si tento film od Sauru pozrel a spoznal jeho pohľad na tento (podľa mňa) kráľovský tanec. A musím priznať, že som bol očarený! Ani nie tak príbehom (ten by som hodnotil skôr priemerne), ale hlavne hudbou, kompozíciou, či vizuálnym stvárnením. Nečakal som veľa, takže asi preto to vo mne zanechalo veľmi silný zážitok. Vrele odporúčam hlavne ľuďom, ktorí ocenia krásnu hudbu a čaro argentínskeho tanga. (24.05.2011)

Je sice pravda, že jsem nevěděl, co mám od Carlose Saury, jakožto pro mě zcela "neznámého" režiséra, čekat. Jenže tohle bylo už trošku moc! Celý film by se dal zcela popsat jedním slovem, není tedy divu, že tohle slovo si tvůrci vybrali pro název celého filmu. Prakticky celý film se totiž točí kolem toho samého, pořád jen samé tango, tango a zase tango. Při první taneční scéně se člověk kochá hudbou, pohyby tanečníků a choreografií. Všechno je dokonalé, všechno hltáte, všechno obdivujete.... Jenže asi po hodině a půl sledování filmu přijde v pořadí už nejméně desátá taneční scéna, kde se zase tančí tango, kde je zase stejná hudba, choreografie i představitelé. A právě tohle byl pro mě takový typický "WTF? moment", díky němuž se mi tento snímek dost znelíbil. A protože po desáté taneční scéně přišla ještě jedenáctá, dvanáctá, atd., rozhodl jsem se, že rezignuji a do konce filmu jsem už jen tak nějak poklimbával a v duchu si přál, aby co nejdříve skončil. (13.03.2012)

V tangu je možné nalézt společnou vnitřní řeč, souznění v pohybu, nacházet sebe sama; umožňuje vyjádřit jedinečnost každého z nás ve velmi intimní podobě, vyžaduje koncentraci a podněcuje naší kreativitu ve spojení s hudbou, na kterou tančíme. Tango se line celým filmem a kdo alespoň trochu miluje tanec, tak bude nadšený nejen barevností, která dodává tanci tu správnou atmosféru, ale bude mít možná chuť zkusit si pár tanečních kroků sám. (02.12.2014)

Bohužel, při druhém zhlédnutí po několikaletém odstupu mě film zklamal ještě více než poprvé. Pochopitelně zde hraje roli značka Saura, od které divák očekává vždycky hodně. A pak jsem musela srovnávat s jeho mnohem starším snímkem Carmen - a to srovnání vedlo ještě ke snížení hodnocení Tanga. Hudba a tanec jsou nádherné, vizuální stránka efektní, avšak příběh je zoufale mizerný, prvoplánový - a na rozdíl od Carmen - je "civilní" dějová linie vedena bokem a jen křečovitě se snaží uchytit v rádoby paralelním tanečním příběhu (filmu ve filmu). Zdá se mi, že Saura zde už pracuje pouze rutinně, seká scény, které spolu nijak nesouvisejí, takže celek se rozpadá na samostatné hudebně-taneční výstupy, jež jsou mechanicky proloženy nevěrohodnými "civilními" epizodami. Režisér zde v podstatě vylouhoval z původní Carmen všechny podstatné motivy, dokonce i metodu (více než ze svých ostatních hudebních snímků), avšak nedokázal vytvořit stejně silný konflikt, stejné napětí, vášeň, věrohodnost. V Tangu je všechno nevěrohodné, konfliktem počínaje a jeho řešením konče. Nevěrohodná je Elena - má jít o mafiánskou čubičku, kterou boss dostane do hlavní role ve filmu. Byl by to perfektní konflikt, kdyby Elena byla skutečně čubička, nepříliš hezká, moc toho neuměla, každého chlapa by akorát využila atd. Pak by vznikaly pěkné třecí plochy mezi všemi - mafiánem, režisérem a Elenou. Jenomže Elena je dokonalá, krásná, umí tančit, umí zpívat - pro pána boha, nakonec si ještě hrdě volí svou lásku a svou cestu. Vysvětlí mi tedy někdo, proč takhle ideální dívka a umělkyně dělala čubku mafiánovi? Nevysvětlí. A postava režiséra? Jeho vášně mu také nemůžu uvěřit ani za mák. Vždyť je to pohodlný paďour za vodou, dokonce ani s filmem nemá problémy - jeho "tvorba" je de facto už jenom aranžování, všechno pěkně odsejpá - a stín mafiána za zády si v podstatě ani nepřipouští. A pak ještě do tanga (a Tanga) nevypočitatelně vrazí - snad aby konjukturálně dostál postmoderně - jakési netangové scénické tance, které mají údajně "naštvat generály". Ježiši, proč? Proč náhle "angažovaný" exces ve filmu, který platí mafián. Kdyby tam tak režisér ze vzdoru zasadil kritickou scénu s mafiány, pak tomuto druhu rebelie budu rozumět jako hamletovskému divadlu na divadle (a ještě jednou na divadle, pardon, ve filmu). Jenomže tady to čpí samoúčelem. Jestli by chtěl totiž režisér opravdu naštvat svým filmem generály, jistě by natočil úplně jiný příběh. Takový, který by se mu nerozpadl na spoustu líbivých, nádherně nasvícených střepů z prázdné skleněné, dokonale průhledné bubliny. (24.05.2011)

95% - Nebyl jsem žádný labužník, co se týče tanečních filmů a muzikálů. Znal jsem sice trochu hudbu Astora Piazzolly, ale nikdy jsem tango nepovažoval za výrazně uměleckou hudbu... Díky tomuto filmu jsem ale těžce změnil názor, a tangu propadl navždy. Carlos Saura mě vtáhl do světa neosobní vášně, nenaplněné touhy, hrdosti... To vše, a ještě mnohem víc vyjádřil pouze prostřednictvím tance, výborné hudby Lala Schifrina a mistrovské kamery s důrazem na kompozici. Vizuálně úžasná podívaná ukazuje v čem se tango liší od ostatních latinskoamerických tanců, v čem tkví jeho krása, ale i jeho nebezpečí, a přibližuje nám tak svět naprosto neznámý, o čemž se mohu přesvědčit vždy, když vidím snahu jménem "tango" na našich tanečních zábavách. (19.12.2005)