Ba xian fan dian: Ren rou cha shao bao

Šílený řezník znásilňuje, vraždí a naporcovává svoje oběti do svých lahodných masových knedlíčků. Policejní sbor plný ztřeštěných detektivů se mu ale brzy dostane na stopu, takže je zatčen, šikanován a vyslýchán. Příběh je teda opět poměrně jednoduchý. Co ho však vyvyšuje nad ostatní HK Cat III, je určitě závěr, v němž běsnící psychopat během dvou a půl minut (!) brutálně vykydlí sedmičlennou rodinu včetně dětí. Vážně masakr, jen co je pravda. (70%) (22.03.2013)

Ačkoli "Untold Storyů vznikla na základě úspěchu "Dr. Lamb", předchozího filmu producenta Dannyho Lee vycházejícího z reálného případu masového vraha, a vykazuje s jeho konceptem výrazné shodné prvky, jedná se (naštěstí) z hlediska vyznění o diametrálně odlišný snímek. Zatímco v "Dr. Lamb" byly role jasně rozdělené a sympatie publika jednoznačně polarizované mezi směšně démonizovaného vraha a správňácké policisty, zde se setkáváme se znepokojující mnohoznačností postav. Naopak to jsou strážci pořádku, kdo je předmětem karikatury, zatímco vrah je ukázán jako neuchopitelná a ve své racionalitě a vytrvalosti až sympatická postava (podle dobové domácí recenze od Seka Keie). Za to vděčí především famóznímu hereckému výkonu Anthonyho Wonga. Vyprávění totiž vykazuje tendence k tomu, aby snímek vyzněním opakoval polarizaci v "Dr. Lamb" a také tamní pojetí násilí jako adekvátního prostředku při zacházení se zločincem. Ovšem právě zdejší komplexní pojetí vraha kontrastující vůči jednorozměrnosti postav policistů ukazuje násilí jako zastřešující princip společnosti. Střet žánrových figur, usazených v jasně rozloženém světě, s neuchopitelným zlem, které se vzpírá racionalitě, lze vnímat jako odraz dobových pesimistických nálad vůči nadcházejícímu předání Hongkongu Číně, což je motiv výrazně přítomný i v dalších hongkongských exploatacích dané doby. (25.11.2010)

The Untold Story je žánrový mišmaš, od kriminální komedie v hongkongském stylu počínaje až po velice krutý exploitation zabijácký horror, kde padají všechna tabu. Film je často srovnáván s Ebole Syndrome, a to asi ze dvou důvodů. V obou filmech hraje hlavní roli psychopatického vraha Antony Wong a oba filmy režíroval Herman Yau a vlastně i námět je celkem podobný. Mimo jiné, je to právě Antony Wong, který celý film utáhl. Já tohle srovnání obou filmů vidím trochu odlišně. V Ebole hraje Wong celkem komickou postavičku, i když na druhou stránku pěkně brutální. V Ebole hlásí jednu hlášku za druhou, tady mlčí, a když něco řekne, tak člověka zamrazí. Hraje postavu, která vůbec žádný humor, oproti jiným charakterům, do filmu nepřináší, je decentní (i když nějakou tu grimasu si neodpustí), nekompromisní, zákeřný a v závěru fakt hodně tvrdý parchant, který nemá žádné výčitky, dokáže si zahrávat se svými vyšetřovateli a zároveň si je vědom svých limitů, kam až může zajít, při závěrečném policejním výslechu, kdy se vyšetřovatelé promění z počátečních komických figurek v nekompromisní mučitelé. A ten příběh, který si nakonec od Wonga vyslechnou, určitě slyšet nechtěli a divák ho i uvidí. (02.07.2006)

Člověku se ze začátku ani nechce věřit, že o tom kolujou legendy, jak je to neskutečně drsný, jelikož kvůli srandovní policejní partičce by tomu leckdo spíš přisoudil žánr komedie, jenomže tenhle pocit se asi po 20 minutách razantně mění, když si Anthony Wong umane naporcovat a ukuchtit svýho zaměstnance a dát ho na jídelní lístek restaurace a že se tim mletým masem každej láduje, jak kdyby tejden nežral, to snad ani nemusim řikat. Nicméně dál už film pokračuje spíš v takový detektivní rovině a moc se toho neděje a přišlo mi to nudný, tenhle pocit se ale opět velice rychle přehoupne do úžasu, když se na scéně objevuje policejní brutalita, krutý mučení, vězeňská vendeta a na závěr zpověď Wonga o vyvraždění celý rodiny včetně dětí. Nicméně ani tak to na mě nepůsobilo tak silně, jak asi mělo. Já si prostě pod mletým masem představim mletý maso a ne umletýho člověk a tam je asi trošku chyba a proto to na mě tak nepůsobí. 3,5 (05.12.2008)

Fascinující na Untold Story je, že humor neslouží k pobavení diváků, ale k vyjádření neschopnosti policie. Lee a Yau záměrně nemíchají žánry a nesnaží se vytvořit „hororovou komedii“. Ve druhé polovině totiž humor absentuje. Násilné činy vyslýchaného podněcují násilné činy ostatních postav (spoluvězni, policie, zdravotní sestra), avšak film rezignuje na démonizování záporáka a otáčí klasická schémata. (a) Policie je nejdříve k smíchu a (b) ve druhé polovině se Wongova postava ocitá v roli oběti. Finálních patnáct minut už morální konvence překračuje úplně, vraždí se bez ohledu na pohlaví i věk. Zlo zde záměrně není racionalizováno, Wong jedná impulzivně, zabíjí bez předem připraveného plánu, nic nepromýšlí (narozdíl od ostatních, kteří na něho útočí z určitého důvodu). Humor ani násilí nejsou v Untold Story bezúčelně, jsou prvky stojícími v opozici. Zatímco všechny důležité („kladné“) postavy se sníží k nějaké formě násilí a ve druhé polovině filmu opustí své škatulky karikatur, Wong (ačkoliv zažertuje) svou pozici neopustí. Stále zůstává iracionálním zlem. (09.03.2015)