Nemilovaní

Každý jeden Zvjagincevov film je ako úder tupým predmetom do hlavy. Nekompromisný, presne mierený úder zozadu rovno do temena. Dá sa žiť bez lásky? Ale samozrejme, že sa dá. Obrovské množstvá ľudí sú toho živým dôkazom. Ale ak som sám zlomený a nešťastný, budem to svoje nešťastie šíriť aj ďalej a reprodukovať sa? Veď sa to rovná vedomému šíreniu AIDS, SARS alebo hocijakej inej smrteľnej choroby. Každý eticky založený jedinec by si to mal dobre rozmyslieť. Ďalší z filmov, ktoré Rusku určite nepomôžu pri hľadaní východiska z demografickej krízy. (25.01.2020)

Ve svém nejnovějším filmu se ruský auteur Andrej Zvjagincev odklonil od čitelných variací na krajana Tarkovského (jako například ve filmech Vyhoštění a Leviatan) a posunul se směrem k mnohem civilnějšímu lidskému dramatu, které stojí na psychologicky prokreslených postavách a silné sociální kritice. Nemilovaní jsou nejen zdrcující výpovědí o odlidštěnosti v nás (a v současné společnosti), ale také o neschopnosti lásky v dnešním světě. Symbolickou otázku „Čí je to vina?“ pokládá Zvjagincev ve scenáristicky a režijně přesném tvaru, v němž je vše motivováno a každý prvek/záběr nabývá svého zásadního významu. I relativně náhodné scény, které jsou očividnou kritikou kultury narcisismu, povrchnosti a starosti jen o sebe, nádherně zrcadlí tragický příběh nevyhnutelného rozpadu manželství a pátrání po zmizelém synovi. Nemilovaní mají vzácný dar na všech frontách perfektně dotaženého díla, které díky skvělému skloubení rodinné, vztahové, sociální i investigativní linie dokáží absorbovat diváka do děje a na konci jej vyplivnout do reality. Zmizelá pro náročné. (17.03.2018)

Hm, akosi som stále nedošiel tým Zvjagincevovým filmom na chuť. Doteraz som od neho videl tri filmy (Vozvraščenije, Jelena a Leviatan), ale ani jeden z nich ma akosi neuchvátil. A obdobne moje dojmy pokračovali aj pri Něljubov. Na jednej strane oceňujem ten chladný naturalizmus a sociálny rozmer filmu, ale čo sa týka epického podania deju a zápletky, to bolo pre mňa dosť nezáživné. Pritom námetovo to malo sľubné predpoklady na kvalitný film. Nuž, na viac ako 3* to nevidím - no napriek tomu mám z tohto filmu zrejme najlepší dojem spomedzi tých 4 spomínaných kusov, ktoré som z dielne Zvjaginceva videl. (19.11.2017)

Najnovší počin ruského režisérskeho maestra Nelyubov bude zároveň jeden z jeho najlepších. Prešpikovaný odkazmi, alegóriami, symbolizmom a, prirodzene, kritikou etabluje portrét džungle zvanej Rusko a rôznych aspektov života v nej. Je to drsná cesta drsným prostredím, kde život nemá veľkú hodnotu, z pohľadu nielen dvojice manželov (ktorí sú obaja pravdepodobne chorí na hlavu, rozumej dnešný bežný človek), kde každý záber/situácia má svoje miesto a opodstatnenie, aj keď som bol spočiatku skeptický, najmä prvých 50 minút. Z technickej stránky ťažko niečo vytknúť, AZ má všetko pod palcom bez akejkoľvek chybičky, znovu sa spolčil so svojim dvorným kameramanom Kričmanom, s ktorým neprestajne vytvárajú slová pomocou obrazu, vizuálne podmanivého, doplneného o takmer neexistujúci, pár skladbový, nevýrazný, opakujúci sa, nerezonujúci soundtrack, čo nie je v jeho filmoch úplnou raritkou, skôr bežnou praxou. No nič, som zvedavý, čo bude nasledovať ďalej, snáď sa to dozvieme už čoskoro. --- (11.6.2018) (12.5.2019) (26.5.2019) (4.5.2021) (3.6.2023) (26.05.2019)

Po filmařské stránce skvělá práce. Hlavně pečlivá kamera je na výbornou, jak to obvykle u ruských filmů bývá, dlouhé záběry mi evokovaly meditativní kameru u Tarkovského. Ale scénář je nečekaně slabý, stejně jako v předminulé Jeleně. Citlivějšího a nezmlsaného diváka děj možná přiměje zamyslet se nad mnoha palčivými společenskými problémy, zatímco psychologickými filmy otužilý cynik bude už nejmíň od půlky pokukovat po časomíře. Postavy jsou sice více nebo méně realistické, zato ale krajně nezajímavé a nesympatické. Hlavně ústřední dámské trio je jak vystřižené z venkovského zvěřince: 1) Odporná SVINĚ (žena) - celou dobu jsem čekal, kdy už to její starej nevydrží a jednu jí po rusku jebne přes pysky. Narodit se takové matce je vskutku prokletí. A prokletí je mít i takovou bestii za ženu. 2) Vulgární KRÁVA (její matka) - jaká byla asi její matka? Kde započala tahle zrůdná protipřírodní mutace nenávisti k vlastním dětem? 3) Hloupá HUSA (mužova těhotná milenka) - chlap musí být opravdu mentálně retardovaný, když odejde z klece od strašné ženy do další klece k jen o něco málo méně strašné ženě; její hloupost i hloupost její matky je totiž děsivá. Muži v misogynním příběhu vycházejí o něco lépe, ale třeba onen dobrovolnický koordinátor se svými pomocnými asexuálními androidy už je za hranou uvěřitelnosti. Bylo by sice moc a moc krásné, kdyby tak dobří a nezištní lidé opravdu existovali, ale obávám se, že tady se tvůrci nechali spíš inspirovat ideály než realitou. Týpci a typky jak ze sovětských filmů o pionýrech. Nebo jak z potěmkinovského Putinova Ruska. A o jediné postavě která mě zajímala a k níž jediné jsem cítil empatii, o ztraceném klukovi, jsem se nedozvěděl vůbec nic, i když celý film byl vlastně o ní. Ale jistěže chápu, že takový byl režisérův záměr. Ale zkrátka mě to nebavilo. (12.12.2017)