Nemilovaní

Dovolím si zdánlivě nemístné srovnání a prohlásím, že Nemilovaní jsou evropskou festivalovou verzí Villeneuvovo Zmizení. A právě značná odlišnost mezi oběma snímky podle mě ukazuje (nejen) současný zcela rozdílný přístup k tématům a jejich zpracování. Zatímco Zmizení je příběh vyprávěný řekněme klasickým hollywoodským způsobem, tedy s důrazem na jednotlivé hlavní postavy, vykreslení jejich pocitů, emocí a poznání jejich vnitřních démonů, Zvjagincev jede podle současného evropského festivalového trendu (normální život normálních lidí naruší násilná událost - kolikrát jsme to za poslední roky u výrazných festivalových snímků viděli) a za pomoci základního rozestavení dané situace zkoumá a pozoruje jednotlivé účastníky, aby tak zobrazil problémy celkové společnosti a odhalil tak démony spíše všeobecné. Oba přístupy mají něco do sebe, já asi navždy zůstanu spíše přívržencem klasického filmového vyprávění, ale to nic neubírá na tom, že jsou Nemilovaní výborným filmem, který každou minutou utahuje a utahuje a může se stát, že se katarze dočkáte až třeba druhý den po filmu. 8/10 (14.03.2018)

Náročný film a pritom taký jednoduchý príbeh. Režisér Andrej Zvjagincev opäť vytvoril silnú rodinnú drámu o dvoch rozvádzajúcich sa manželov, ktorí pri vzájomnom odcudzení zabudli na svojho syna. Zobrazený chlad a pocitová prázdnota je v dokonalej symbióze s ponurým jesenným prostredím. Pomalé tempo je až skľučujúce, kamera sa hraje s každým metrom filmu, hudba je minimalistická. Ruský film je evidentne na vzostupe. 4+ (21.12.2017)

V případě krize se ukáže charakter, no a tady se ukazuje bezedná prázdnota manželského páru, který nemá šanci něco cítit, kromě svojí sobeckosti. Všiml jsem si komentářů, že se syn nenašel. Spoiler: syn se našel, normální člověk by souhlasil s DNA analýzou a nesesypal se z toho, naopak by se mu ulevilo. (06.09.2020)

Ve svém nejnovějším filmu se ruský auteur Andrej Zvjagincev odklonil od čitelných variací na krajana Tarkovského (jako například ve filmech Vyhoštění a Leviatan) a posunul se směrem k mnohem civilnějšímu lidskému dramatu, které stojí na psychologicky prokreslených postavách a silné sociální kritice. Nemilovaní jsou nejen zdrcující výpovědí o odlidštěnosti v nás (a v současné společnosti), ale také o neschopnosti lásky v dnešním světě. Symbolickou otázku „Čí je to vina?“ pokládá Zvjagincev ve scenáristicky a režijně přesném tvaru, v němž je vše motivováno a každý prvek/záběr nabývá svého zásadního významu. I relativně náhodné scény, které jsou očividnou kritikou kultury narcisismu, povrchnosti a starosti jen o sebe, nádherně zrcadlí tragický příběh nevyhnutelného rozpadu manželství a pátrání po zmizelém synovi. Nemilovaní mají vzácný dar na všech frontách perfektně dotaženého díla, které díky skvělému skloubení rodinné, vztahové, sociální i investigativní linie dokáží absorbovat diváka do děje a na konci jej vyplivnout do reality. Zmizelá pro náročné. (17.03.2018)

Příjde mi, že se až rouhám, když nebudu tvrdit jak to bylo skvělé. Ten film je dobrý, ale že by byl až jako že nejlepší? V tom případě mě mrzí, jakou máte smůlu na filmy. Pravdou je, že kamera je skvělá, atmosféru kontrastu mezi komunistickým urbexem a dekadentním luxusem vytváří skvěle. Hudba s tím jde ruku v ruce, což je rozhodně dobré. Proč si nemyslím, že ten film je tak skvělý jak komentáře tvrdí je scénář. Téma je depresivní fajn, postavy na hraně opovržení fajn, ale polovina filmu je instruktážní video dobrovolnického záchranného systému pohřešovaných dětí, ta pasáž vás odstřihne od propagonistů, jejich pocitů a vy se necháte unášet scenériemi. Super, ale na to máme national geographic. Konec je příjemný, znovu si ale raději pustím 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Leviatan nebo Durak. (16.12.2017)