Nemilovaní

V případě krize se ukáže charakter, no a tady se ukazuje bezedná prázdnota manželského páru, který nemá šanci něco cítit, kromě svojí sobeckosti. Všiml jsem si komentářů, že se syn nenašel. Spoiler: syn se našel, normální člověk by souhlasil s DNA analýzou a nesesypal se z toho, naopak by se mu ulevilo. (06.09.2020)

"Nelyubov" je rozhodne jeden z najlepších filmov roku 2017. Myslím si, že málokedy sa nájde tak dobre spracovaný film, než je tento. A veľmi dobre sú tu vyprofilované postavy a má to absolútne strhujúci záver. Neviem čo by som vlastne mohol povedať o tomto filme, Pretože nechcem zachádzať moc do spoilerov. Ale skúsim to. Naši dvaja hlavní hrdinovia sú so svojim manželstvom na konci. Ani jeden z nich nechce svojho dvanásťročného syna a počas jedného večera povedia pár skutočne škaredých vecí, ktoré si Aljoša vypočuje. Na druhý deň ide ako klasicky do školy. Rodičia si užívajú so svojimi novými milencami, a na druhý deň zistia, že nie je doma a počas dvoch dní nebol v škole. A náhle sa všetko zmení a rozhodnú sa svojho syna nájsť. V prvom rade poviem, že ten film je vynikajúco natočený. Vyzerá skutočne vynikajúco. Každý záber vo filme je nádherný, efektný a veľmi dobre buduje atmosféru. A v kombinácii s hudbou to vyplýva skvele. Hlavní hrdinovia sú nám od začiatku nesympatickí. Ani nie tak samí o sebe, skôr ako vnímajú svojho syna a ako by sa ho obaja najradšej zbavili a nemali vo svojom živote. A najmä tento odpor pociťujem voči matke, ktorá bude mať pred milencom ohromné monológy o tom, ako svojho syna nenávidí, lebo v ňom vidí svojho manžela a ako sa na neho nedokáže ani pozrieť, no potom zmizne a všetko sa v jej svete otočí a nikdy nebola tou, ktorá ho nechcela. Je to podľa mňa veľmi pokrytecké. Ale časom, keď oboch hrdinov vidíme a ako sa zžívajú s novou situáciou, dokážeme ich viac pochopiť, dokážeme nájsť možno trošku súcitu. Lenže je to trošku ťažké, keď povedali tie veci, ktoré mal možnosť Aljoša počuť. Úprimne poviem, že tím ľudí, ktorí sa ho snažia nájsť majú v mojich očiach väčšie sympatie než rodičia. Lebo bolo skutočne na nich vidieť, že robia maximum a pochopia veľmi rýchlo, prečo chlapec odišiel. Sú tu vynikajúce scénky, a plus človek absolútne netuší, kam film nakoniec dospeje. Nie je tu moment, kde by sa človek nudil a neustále je maximálne ponorený do príbehu. A dúfa, že sa nakoniec chlapec nájde a existuje nádej. Lenže nie vždy veci musia skončiť happyendom. Jediné čo nám preto ostáva je nádej. A držíme sa jej. Lebo je to to jediné čo máme ako diváci spolu s rodičmi. A čo je ešte na filme vynikajúce, ale skutočne vynikajúce je jeho posledných 5 minút. Nepoviem o nich nič, len fakt, že to skutočne dokazuje, že môžeme si myslieť aké šťastie nájdeme v inom náručí, no skutočnosť taká vôbec byť nemusí. Neviem čo viac povedať, iba aby ste si film pozreli. Rozhodne stojí za to. Hodnotenie: A+ (20.11.2017)

Mám takový dojem, že takovýto film by na "Západě" asi nevznikl. Neznám sice poměry v Rusku do detailů a nedokážu říct, na kolik to odráží současnou situaci, ale dokážu si představit, že třeba ne Státech by se jednalo o film s relativně s velkým množstvím akce a triků atp. Přišlo mi, že jsem si celou situací procházel dost jako ty rodiče. Film svými dlouhými scénami, hlavně z pátrání, člověka vtáhne do děje. A místy jsou opravdu zajímavé záběry. A na některé věci jsem už v ruských filmech viděl, ale i tak tu bylo pár novinek. Prostě zase jiný svět... (13.06.2018)

Nejchladnější film letošního roku, myslím tím emočně. Chlad byl v Nemilovaných cítit v každé scéně, mezi manželem a manželkou, mezi policií a rodiči, i mezi rodiči a dítětem. Vlastně v celém filmu bylo jen utrpení, krize, hledání a navíc natočeno v pěkně pomalém tempu, at´ si divák pošmákne. Fuj, to byla ale těžkopádná paráda. (16.11.2017)

Chladné, kruté, pravdivé. Ruského režiséra Andreje Zvjaginceva zajímá vztah manželů, kteří spolu jen dožívají. Jdou od sebe, každý má jiný vztah, nesnášejí se, pohrdají jeden druhým, roky fungovali bez lásky, pojí je pouze dvanáctiletý syn, kterého vlastně ani nemají rádi, a dávají nevybíravě najevo, že je momentálně špatně řešitelnou přítěží. Jenže pak se kluk ztratí. Je to nekompromisní, ale zatraceně pravdivé. Stačí se kolikrát rozhlédnout kolem sebe. Lidé se vrhají do vztahů, neumí spolu mluvit, rozcházejí se kvůli malichernostem, vstupují do manželství a hypoték, aniž by se pořádně znali. A milovali. A respektovali. A chtěli si rozumnět. Tvůrci to do nás perou, poukazují na neúčelnost institucí, na děsivě pochroumané vztahy, na sociálně-politické problémy současného Ruska. Lhostejnost vztahů podporuje i zimní počasí. Brzy pochopíme, že odcizení se předává z generace na generaci, že společnost je nesmírně konzumní, že dospělé zajímá zejména uspokojování vlastních materiálních a sexuálních potřeb. Zvjagincev se doslova vyžívá v dlouhých statických záběrech, přesto diváka drží v napětí a donutí ho sakra přemýšlet nad tím, co právě sleduje. (08.02.2018)