Nemilovaní

Skvělý film pro všechny, kdo mají chuť na ponurost, šero a depresi. Rozpadající se vztah dvou lidí a kdesi úplně mimo ně žije dvanáctiletých chlapec. Zdá se, že ti dva se neměli nikdy potkat a malý se neměl nikdy narodit. Oba si budují nové životy, které budou konečně o něčem, možná i o lásce. Chlapec ale nečekaně zmizí a jeho rodiče teprve teď poznávají, o co vlastně přišli. Za tu dokonalou hloubku a temnotu dávám plný počet. (25.02.2018)

Vynášeno do nebes a papírově perfektní film. Těšil jsem se a to jsem neměl dělat, ve výsledku jde o "obsahově" nevyužitý potenciál, který i přes syrovost a reálnost prostředí schází mnohé. Zásadní problém vidím v nedostatečně prokresleném otci, jeho nevěře i občas uměle vloženému prvku závislosti na sociálních médiích, která nemá tu potřebnou pointu. (22.01.2018)

Zde není láska, ani v sebemenším náznaku. Osvobození EGA a nastalo peklo na zemi. Mrazivě chladný, depresivní film, jehož název by se měl do češtiny překládat věrně podle původního, totiž NELÁSKA. Je mnohem výstižnější. Film je depresivní v tom, že tu není žádná naděje, není tu Bůh (který člověka miluje), proto mu nelze dát plný počet. Není zde však ani žádný milující člověk. Film je však umělecky velmi dobře podaný a úmyslně (či neúmyslně) může být pro mnohého diváka varováním, či podnětem k zamyšlení. Připomíná mi některé neúprosné depresivní mrazivky rumunské (např. 4 měsíce..., Úterý po Vánocích aj.). Nejsem si jist, zda jsem správně pochopil závěrečnou scénu z nové domácnosti Borise, ale zdálo se mi, že říká: a znovu totéž v bleděmodrém... (21.07.2020)

Nemilovaní jsou pro mě tím nejryzejším příkladem současného artového filmu - forma mistrná, scénář slabý a nepropracovaný. Snad jsem doposud neviděl žádný film, o kterém by se to dalo říct tak čistě a jednoznačně. A překvapuje mě, že za tím stojí zrovna Zvjagincev, kterého jsem tam sice ve spoustě záběrů viděl, ale když si srovnám propracovanost scénáře tohohle a Levitahanu, tak je Leviathan nesrovnatelně lepší. A Návrat vlastně taky, i když tam ten scénář byl ke konci taky slabší. Tady ale nic není propracované, vše se děje protože prostě krize v manželství a kluk je z toho totálně v háji, ale zoufale tomu chybí hlubší propracování, psychologie postav (u otce obzvlášť, a sakra hodně) a větší pozadí za tím vším. Takhle jsem tomu příběhu nic moc nevěřil a ani na moment mě nedojal nebo ve mě nezanechal cokoli silnějšího. Nemá na to a snaží se místo toho opíjet dokonalou formou a jak už to u nemalého počtu současných "náročných" diváků bývá, bohatě mu to stačí. Ty mé tři slabé hvězdy jsou vlastně opravdu jen za tu formu, protože ta je opravdu nesmírně profesionální a nejen úvodních 15 minut, kde se vše dokonale a důmyslně pomalu odhaluje, je naprosto geniálně nasnímaných, od postupného odhalování lokalit a postav po postupné přecházení ze statických záběrů jak od Benninga do víc filmového stylu s dialogy a postavami... Radost na to pohledět, opravdu, před tou formou opravdu klobouk dolů, ta Zvjagincevovi opravdu jde. Ona mu šla i ve všem ostatním, co jsem od něj zatím viděl, ale tam měl skvěle nebo dostatečně propracovaný i obsah, zatímco tady mu moc nefunguje. A je to obrovský škoda, protože to mohl být majstrštyk. Slabé 3* (22.01.2023)

Festivaly ovládla bezútěšnost. Často kombinovaná s ironickým úšklebkem (Čtverec) nebo přímo zvířecím černohumorným šklebem (Zabití posvátného jelena). Zvjagincev nic odlehčovat nechce, na to nemá čas a snižovalo by to emoční dopad a to závěrečné plesknutí. Piluje a utahuje a tady z toho teda vykutal perfektní mašinu deprese. Zatraceně silný. Tentokráte o píď méně kritiky směrem do ruské společnosti, o píď méně biblických odkazů, malinko standardnějšího charakteru, ale jako celek o moc utaženější, vyváženější a bez děr. (22.10.2017)