Nemilovaní

Povedal by som, že Zvjagincev urobil dobre, že svoj príbeh pojal ako čistokrvnú rodinnú/vzťahovú drámu, ktorá by sa mohla odohrať kdekoľvek a kedykoľvek na svete. Pri konci už zasadzuje do hry aj kritiku súčasného Ruska a možno je škoda, že sa chce takýmto spôsobom zapáčiť na európskych festivaloch, pretože dráma je to dosť nosná sama o sebe. Zvjagincev si dáva načas a so zásadným zvratom prichádza takmer až v polovici snímky a distribútor nám ho zase ako psychopat vykecá v obsahu. Vážne tomu nerozumiem a neviem, prečo tu na tejto bázi nefunguje niečo ako cenzúra sprievodného textu. Herci sú dokonalí, možno aj preto, že ich nepoznáme a nedokážeme si ich tak spojiť s fotkami z bulváru alebo iných rolí. (03.11.2017)

Čakal som oveľa viac. Film je síce o chlapcovi, ten sa tam skoro celý čas ale ani neukáže. Je to skôr o tom, akí dementní rodičia môžu byť a že nie každý by mal mať právo na dieťa. Myšlienka je dobrá, ale mala viac diváka zasiahnuť, malo tam prísť k väčšiemu zlomu alebo tragédii. Film má svoju ruskú atmosféru, chlad vonku i vo vzťahoch, chýbalo mi tu podstatne viac emócií. (22.01.2018)

Obrovský kus úspěchu tohoto filmu dělá hudba, je podobná Puškinovým básním, na povrchu jednoduchá a něžná, uvnitř sálající spalujícím žárem emocí. Skvěle napsáno, zahráno i zrežírováno. A ten dlouhý záběr z okna rekonstruovaného bytu hned tak nevytěsním, filmařské blaho. Snímku se podařilo zkombinovat ruské a francouzské pojetí naprosto úžasným způsobem, klenutá ruská stavba příběhu spolu s vypravěčským umem francouzských filmařů, dokonalý vizuál a sonda do současné ruské společnosti, to vše tvoří kompaktní celek, který je možno pouze obdivovat. (26.09.2020)

Rozchod Borise a Ženi. Zmar, smutek, neředěná čistá deprese. Po Leviatanovi zřejmě Zvjagincevův nejpůsobivější film, který se hodně podobá jeho předpředchozímu snímku Jelena - Zvjagincev tu rovněž primárně neanalyzuje současné Rusko, jako spíš reflektuje obecnější lidská témata, platná kdekoliv v kontextu naší západní civilizace, postižené nezdravě vypjatým individualismem a naprostou ztrátou empatie a soucitu s bližním. Nemilovaní jsou snímkem, jehož téma, atmosféra i formální stránka ho asi nejvíce přibližují k dílům tzv. rumunské nové vlny...kupříkladu k filmům, které točí Cristian Mungiu...obrazy reálným komunismem zdeformované společnosti a jejích vadných jednotek drcených v soukolí pošramocených a zcela odosobněných mezilidských vztahů... (04.03.2018)

Pro mě osobně divácky hodně nepříjemný film, a to hned z několika důvodů. 1) Postavy Ženi a Borise se k sobě chovají až nepochopitelně zle, aniž by to bylo nějak více vysvětleno - vrcholem je scéna, kdy spolu odjíždí od Ženiny matky (kde marně hledali ztraceného syna), a Žeňa metá Borisovi do tváře takový hovna, že ji Boris nakonec nechá vystoupit na opuštěné silnici - komu může být příjemné něco takového sledovat? 2) Samotná postava Ženi mi osobně byla velmi nesympatická. (Uváží-li ovšem člověk, jak nesnesitelná ženská je její matka, mnohé to vysvětluje). Film ji navíc občas ukazuje i v dost nelichotivých situacích, jako třeba když sedí na záchodě nebo když si nechává depilovat klín - nechápu smysl podobných scén. 3) Silně mi také vadilo, že zmizení kluka není nijak vysvětleno, už se nikdy nenajde, a ten finální záběr z tohoto hlediska považuji v podstatě za podvod na divákovi (jako obecně všechny filmy s otevřeným koncem). Navíc mi Nemilovaní připomněli jiný ruský film o ztraceném synovi, který se rovněž nenajde, ale který mi přišel výrazně lepší a líbil se mi mnohem víc - Den v Jurjevu. 4) A konečně mi docela vadil i způsob, jakým je to natočeno - všechny ty dlouhé záběry à la Haneke ve mně vždy vzbuzují dojem, že se na scéně musí něco závažného stát, a cítím se podvedený, když tomu tak není. O to víc mě potěšilo několik scén, které jsou naopak dramatické až až, jako např. v pitevně s mrtvým klukem, kterého i ukážou, nebo hledání Aljoši v opuštěné budově v lese - jaká fantastická lokace! Naopak bych si z toho filmu klidně odpustil všechny ty šukací scény. Celkově si myslím, že Zvjagincev už natočil lepší věci. (22.09.2018)