V přístavu

Výborné drama a ve své době něco mimořádně převratné už jen způsobem Marlonova hraní a odvážnou ukázkou násilí. Drama které není černé a bílé, ale šedé.....Drama, které se nesnaží o nějaké veliké inelektuální poselství, ale spíš o ukázku reality a lidského strachu, který v mezních situacích rodí hrdiny, kteří však nemají vlastnosti supermanů, kteří mají a dělají chyby a někdy neví, na jaké straně barikády by vlastně měli být...... (16.08.2010)

Skvelá krimi-dráma z americkej produkcii, ktorej Kazanove ľudské hodnoty a prepracovanosť dali snímke neopísateľne dramatickú intenzitu. O New yorku samotnom a neprikrášlenom pred On the Waterfront snáď ani nevznikol presvedčivejší film. Vynikajúci herci (záporák Cobb, vrcholný Brando, Marie Saint, kňaz...) v jedinečnej chémii, odliatkami dušičiek, ich poranení a súperením o návrat. Veľký film s vôbec s jedným z tých najsilnejších dialógov v kinematografii (Charley-Terry)! (31.01.2013)

Brando je fajn ale jinak V přístavu nijak nevyčuhuje z klasické dramatické krabičky o tom jak si outsider (do té doby víceméně vláčený okolím a okolnostmi) uvědomí že nemůže jen tak proplouvat a musí se postavit lokální mafii. Špatný film to rozhodně není, nicméně to trpí všemi klady i zápory filmů té doby a myslím, že velmi rychle mi to splyne s dalšími podobně laděnými filmy...70% (07.11.2023)

Ona improvizovaná scéna se spadlou sněhobílou rukavicí! Jen to dodatečné zjištění o její neplánovanosti trochu pokazilo veškeré bádání nad ní, nad jejím významem - těžko by mohla být plánovaným symbolem, když k ní došlo náhodou, že. Skvělý Brando, Lee J. Cobb, Kazan a kamera, skvělý zážitek. (Snad jen od Bernsteina jsem čekal víc.) Ve své době však muselo být V přístavu mnohem větším a silnějším filmem. (04.04.2013)

Klíčový snímek pro pozdější směrování americké kinematografie. V 50. letech se Hollywood, otřesený pozvolným úpadkem studiového systému a politickým honem na čarodějnice, znovu snažil přilákat diváky a za pomoci velkolepých spektáklů a nových technik (barva, širokoúhlý film, 3D…) bojovat s televizí. Tento krok byl na začátku úspěšný, ale postupně se ukázalo, že ne každý velkorozpočtový film znamená finanční návratnost. Šance se proto chopili "nezávislí", kteří sázeli na realističnost a přiblížení se publiku. Kazan, jemuž trvalo poměrně dlouho scénář prosadit, byl jedním z prvních, kteří naplno využili potenciál "obyčejného filmu". Jeho snímek, podpořený neurotickým výkonem Marlona Branda, nastartoval trend, který pokračoval po následující čtvrt století (respektive do konce "Nového Hollywoodu") a dodnes neztratil nic ze své přesvědčivosti. 10/10 (25.05.2010)