Polaroid

V rámci vlny bubu hororov určených pre teenagerov príjemný, solídny priemer. Celý film sa odohráva v tme, alebo v slabo osvetlených miestnostiach, pričom sa ale tvorcovia pohrali s osvietením a tieňmi v interiéroch Vonkajší sneh občas tiež dopomôže k hustej atmosfére. Kolovrátkové vraždy sú variabilné aspoň tým, že raz monštrum útočí doma, potom v nemocnici, alebo na polícii. Len si musíme počkať takmer hodinu, kým sa začne rozplietať celá záhada. No a tu nedostaneme nič extra originálne, starý zločin a hriechy minulosti sme tu mali už veľakrát. No a foťák môžeme brať ako variáciu na populárne videokazety z Kruhu a ďalšie "vraždiace" technológie. Znalci japonských a ázijských hororov tu nenájdu v podstate nič, čo by ešte nevideli, ako hororová jednohubka je ale Polaroid príjemným spestrením osamelej noci pred telkou. (23.05.2020)

Vidět v dnešní době Horor, při kterém se neleknete, není žádná krev a vraždy už vůbec nevidíte, je hodně špatné. Navíc, příběh o foťáku, se kterým, když se vyfotíte tak zemřete ? Váu. Hvězda za ten úvod, s tou sexy zrzkou a druhá za celkem fájn atmosféru v závěru, ale jinak Polaroid stojí za velký hovno a hlavní postava (Kathryn Prescott) mi dost vadila. (58. hodnocení) (14.05.2019)

Dříve než jsem se pustil do toho filmu, jsem shlédl stejnojmenný krátkometrážní snímek od toho samého režiséra z roku 2015. V němž vlastně máme šanci vidět podobný průběh jako na samotném začátku zde. Nebudu tvrdit, že jsem z toho byl vyloženě nadšený, protože obdobné téma už tu několikrát bylo – originalitou Lars Klevberg zrovna neoplýval, ale každopádně jsem tomu chtěl dát šanci. Ne všechny kousky s prokletými předměty jsou totiž špatné. Bohužel se však nakonec ukázalo, že tento film patří k těm slabším. O „krádeži duše“ jsme už slýchávali z indiánských či domorodých historek a nejednou byl foťák či kamera použit coby námět už i v několika filmech – takže jsem byl zvědavý, jestli nám tu bude nabídnutý nějaký bonus, který bych ještě neviděl, ale to se nepovedlo. Počáteční atmosféra ještě snesla přísnější měřítka a postupné gradování temných sil rovněž nebylo špatné, ovšem čím se příběh posouval dále a nám byla poodhalena ponurá minulost tohoto „ďábelského přístroje“ tím ono kouzlo stále více vyprchávalo a míjelo se účinkem. Čímž jsem se utvrdil hlavně díky opravdu chabým digitálním efektům v podobě smrtící entity. Všechny nedostatky se totiž díky kvapným střihům odstranit nepodařilo a mnohdy nás tvůrce připravil o tu nejnapínavější podívanou. Ještě že alespoň většina postav mi nelezla vyloženě na nervy. Polaroid tak ve finále vykrádal, kde se dalo a kromě zhruba dvou – tří momentů nám mnoho opravdu záživné podívané nenabídl. Jasně, existuje celá řada mnohem horších filmů, ale stejně tak i lepších. Kvalitou bych to přirovnal k remaku Shutter (Cloně), která byla taky oproti asijskému originálu výrazně slabší podívanou. Takže bych to tady viděl někde mezi 40-50%. (27.01.2020)

Tvorcovia filmu sa inšpirovali rôznymi známymi príbehmi, pochádzajúcimi najmä z Ázie (najväčšia podobnosť je s thajským Shutter), čo je miestami príliš viditeľné, ale vo výsledku to vôbec nie je na škodu. Síce môže sklamať to, že mnoho vecí nie je z vlastnej hlavy tvorcov a tak to niekedy môže pôsobiť ako zle zostrihaná napodobnenina známejších príbehov, ale mne to vôbec neprekážalo. Teda, asi len na začiatku. Vtedy si film ešte udržiaval celkom fajn atmosféru, pozeralo sa na to príjemne a skrátka to bolo dobre natočené. Pokým už neprišiel čas odkryť karty a.. no, nestalo to za veľa. Postavy boli čim ďalej, tým menej sympatické, príbeh sa čoraz viac zamotával do nejakého klbka nezmyslov a ani hororová stránka nebola dobrá. Vraždy boli nič moc, atmosféra sa vyparila, každý pokus o jumpscare neúspešný a záver aj cez nie zlú pointu opäť nevydarený. Herecké obsadenie tiež nebolo bohvieako dobré - ťahala to len Kathryn Prescott, Mitch Pileggi mal málo priestoru a Tyler Young už hral aj lepšie. Bavilo ma to, nie je to tak, že by som si to neužíval, ale nie je to nič, čo by tu už nebolo a nebolo to spracované lepšie. Je to proste podpriemer s čistými dvoma hviezdami. (04.01.2020)

Kanadsko-norsko-americký film „Polaroid“ není originální podívanou. Na mysli vám vytanou minimálně dva nebo tři japonské horory, z nichž si bere více jak inspiraci. Do jisté míry je kopíruje. Ale zvládá to relativně se ctí, protože i kdyby vás film „Polaroid“ nenadchl, po jeho zhlédnutí nebudete mít pocit, že to byla ztráta času, vlastně si řeknete, že bylo docela fajn zase jednou sledovat horor, který není vyloženě průser. (10.07.2019)