Oko ďábla

Oficiální počátek gialla jako filmového žánru, ale vlastně jen úplně typický film-noir. Reaping the Hitchcock se vším všudy - hra světla a stínu, zápletka, dokonalá gradace, finále, voiceover, zamčené dveře, vášnivá čtenářka detektivek a psychicky labilní charaktery. Kdyby se nemluvilo italsky, asi by mě nikdo nepřesvědčil, že to Bava neukradl Hitchcockovy ze sejfu. Pocta dovedená k dokonalosti. A ten vtip na konec je neskutečně nadčasová pecka. (29.08.2009)

Parádní giallo a také jedno z prvních. Film sice dneska už ničím extra nenadchne, ale atmosféra se tu dá krájet. Herci byly perfektní hlavně Saxon který tu ještě poměrně mladý předvádí parádní výkon. Navíc je tu plno scén které do hlavního příběhu nijak nezapadají ale jsou výborně natočené. Je to parádní film který mi dost dlouho unikal jen škoda že v dnešní době moc lidí nepřekvapí. Ale za mě palec nahoru. (07.10.2013)

Dostal jsem chuť na nějaký giallo kousek. A proč právě nezkusit film kterej položil základní kameny pro další giallo filmy. Hned od prvních minut mě snímek zaujal. Po příletu do Římazačíná nastupovat taková nepříjemná atmosféra která graduje smrtí " tety ".Na to přichází okradení a vražda ( v roli pozorovatelky ). Tomu říkám den blbec. Potom ale příběh zvolní a počáteční atmosféra začíná trochu vyprchávat. Nora totiž začíná pátrat na vlastní pěst. Posléze přichází scéna s pudrem a provázky která na mě působila lehce komicky.o jsem si i já říkal holka vyser se na ty detektivky nebo se z toho zblázníš. Následné pátrání po vrahovi sice nenudí ale film už ani zdaleka nedosáhne prvotní nepříjemné atmosféry. Rozzuzlení a smrt skutečného vraha mi přijde nešťastný. Film je potom zakončen scénou jak z nějaké komedie. Inu všechno někde začíná a pokud je tohle start pro giallo filmy nezbývá než zatleskat. Když pominu tento fakt tak je to slušnej průměr kterej M. Bava v budoucnosti vypiloval k dokonalosti. (15.05.2020)

Prvé giallo, resp. niečo na pomedzí noiru a gialla. Spôsob vyrozprávania príbehu cez vstupy rozprávača je síce trochu naivný, no príbeh by obstál aj v neskorších giallo filmoch. Čo je ale na filme najúžasnejšie, to je Bavova réžia, konkrétne úžasná kamera a neskutočne nasvietené scény. Jeden z najkrajších čiernobielych filmov, čo som videl. Číra slasť pozerať. Toto s prehľadom tromfne aj vizuálne najvychytenejšie americké noirovky. (21.09.2016)

Základní kámen subžánru gialla - nebo lépe řečeno první černobílý kamínek do pozdější barevné mozaiky. Přece jenom tu Mario Bava jak po stránce děje, tak po stránce vizuální pořád zkouší, co všechno může z propojení detektivky a hororu vzejít. Pro pozdější dobu je zvláště netypické prolamování čtvrté stěny, jednak pomocí vypravěče, který nám až příliš často sděluje, co si hrdinka myslí, ale rovněž nás upozorňuje, které své nápady vyčetla v šestákových krvácích. Ostatně příběh je založen na tom, že hrdinka je vášnivou čtenářkou brakových detektivek, a v příběhu se objevují prakticky všechna typická klišé podobných příběhů, přičemž občas je i paroduje. Kvůli tomu ovšem nelze film tak docela brát vážně ani v napínavých scénách. Po několika falešných lekačkách už je člověk přece jen otrlý a nečeká, že by z toho teď něco opravdu vylezlo. A když vyleze, nejedná se o šok. FIlmu nepomáhají moc ani cestopisné pasáže - hrdinka je Američanka v Římě a s doprovodem italského lékaře město poznává. Ne, že by nás přímo otravovali historickými výklady, ale přece jen po napínavé scéně střihnout na prosluněné záběry římských zákoutí... Paradoxní také je, že Američanku Noru hraje Italka Leticia Román, kdežto Itala Marcella hraje Američan John Saxon. Pokud čekáte, že tento bude hrát násilnou postavu, pletete se - hraje mladého blbečka, který co chvíli od zbrklé Nory omylem dostane ránu (jak se rozmachuje rukama). Ale oba jsou pořád ještě vtipní a ne otravní. Na rozjezd to nebylo nejhorší, ale přece jen jsem začínal na vybroušenějších kouscích. (02.09.2017)