A Floresta das Almas Perdidas

Starší muž v lese samovrahov stretne mladú ženu, ktorá rovnako ako on nie je spokojná so svojim životom. Obaja sú odhodlaný vziať si život, ale celé to dopadne trochu inak. Film je skôr artového či festivalového žánru a ponúkne dejový zvrat, ktorý divákovi nechá trochu priestotu sa zamyslieť nad tým, či sa mladá žena rozhodla zmeniť voj plán v poslednej chvíli alebo do lesa chodí pravidelne práve za týmto účelom. Atmosférou mi to trochu pripomenulo legendárneho Andalúzskeho psa či vzdialene aj Mačaciu hlavu. Skvelá kamera, hudba, primerané herecké výkony a rovnako tak postačujúca minutáž trochu spestrila bežný filmový chlebíček a ulahodila asi viac náročnejšiemu publiku. (28.10.2018)

Mellon Collie & The Infinite Sadness will last forever. Floresta byl pro mě zážitkem dvou částí: V té první jsem se kochal bludem, že bych film dokázal napsat, natočit a ufinancovat z kapseného (a být na sebe proto pyšný); tak v dobrém slova smyslu lacině produkce působí. Druhá polovina se ocitla v zásadním rozporu s tím, jak bych býval slibnou premisu setkání dvou suicidálních postav rozvíjel, což jsem bohužel nedokázal filmu odpustit. Řekla jsem, že jsem na hudebním festivalu. Viděla jsem jen Arcade Fire a jela hned sem. Jarmushovský díl, říznutý proto-emo-lookem devadesátkových videoklipů The Smashing Pumpkins, baví dialogem a asketicky černobílou paletou lesa, jemužby to v barvě nejspíš slušelo daleko víc. Béčkový zvrat překvapí, ale nedokáže udělat nic moc víc. Sledovat dvě třetiny filmu, jak se o to neohrabaně snaží, je přes rozkošné rozvíjení estetiky laciného filmu bolestivé. (18.11.2018)

Velmi zajímavý film. Jeho umělecká hodnota je vysoká, atmosféra velice slušná, zvrat parádní a nejvíc nadchne stopáž. Stopáž je asi jeho největší přidanou hodnotou. Má jen 70 minut. A nebýt a toho byl by nesledovatelný. Atmosféra by se rychle ztratila a jeho umělecká hodnota by byla nulová. Takhle je to koukatelné a jeho poselství je docela jasné. (25.12.2020)

Jelikož vím, že "ááártově" černobíle točený novodobý filmy stojej z drtivý většiny za píču (Lidská stonožka 2, Já, Olga Hepnarová, pak ta debilita Mothers Tears bo jak se to jmenovalo) tak jsem čekala, že Les ztracených duší bude táhnoucí se nudná píčovina a víte co? Trefila jsem se ! "Film" má 71 minut a i tak je dlouhej až to bolí, každá vteřina se vleče a já zvolila zrychlení obrazu, abych šokovaně zjistila, že se to vleče i tak. První půlhodina je absolutně úžasná, pokud máte rádi debaty o hovně, sáhodlouhý záběry někam do prdele, nebo staříky s IQ zdrclýho tvarohu, co se jdou zabít a potřebujou u toho radit od puberťačky. Pak přijde naprosto šukující zvrat a film nabere dech beroucí tempo, až jsem zpomalila obraz z dvojnásobný rychlosti na jeden a půl. Jediná postava, která mě nesrala, byla Fifinka, bo Filipína nebo jak se ta holka jmenovala a to jen díky tomu, že jí krátké kraťásky slušely a její permanentně nasranej výraz ve mně budil touhu jí lesboidně utěšovat. Daniela Láska má na ní ale úplně jinej názor a to mi radikálně zkurvilo možnosti, zírání Filoméně na prdel. Tím jsem ztratila poslední nit, která držela mou pozornost u téhle parodie na cokoli a i když díky zrychlení film trval cca 40 minut, tak jsem 2x klimbla a na konci si už musela přilepit víčka k čelu. Radši se nechám mrdat umělákem nasucho do prdele než na tohle čumět znova. Ale někomu se to líbit bude, lidi mají hodně úchylek ééé teda vkusů. (11.01.2019)

Snímok je tak maximálne iba psychopatická blbosť, o žiadny horor sa rozhodne nejedná. Príbeh nedáva zmysel, je absurdne nudný, bez práce s napätím. V lese samovrahov sa prechádza sériová vrahyňa a vyberá si obete... alebo o čom to vlastne malo byť. Zbytočný snímok a rozhodne urážka mysterióznych a hororových filmov. (29.10.2018)